Vykoupení z věznice Shawshank

Film, který se v době uvedení ani nezaplatil. Film, jehož název nejde pořádně přečíst natož zapamatovat. Film, který si možná o to víc postupně nalézal a nalézá oblibu u nejširšího diváckého publika. A určitě právem. Svou atmosférou mě vtáhl tak dokonale, až se potvrdilo známé: "Nejlepší film je takový, při jehož sledování si jeho kvality neuvědomujete." I když znám spoustu zajímavějších filmů, ani s odstupem nemusím na svém hodnocení nic měnit. (03.04.2005)

Nechtěl strávit život ve vězení, dennodenně čelit utrpení, doufal, neztrácel naději, kladívko pořídil si raději; dokázal to, přežil, vydržel, svůj slib dodržel; King, vypravěčů král, vyšperkoval příběh o nezdolné lidské vůli pointou, která pár osob zaujme, ale většině dá křídla. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Vronsky, Merggie, Freelance, moonlight (27.11.2005)

Hluboce lidský film s výborným Freemanem v hlavní roli, jehož Red je průvodcem příběhu i pamětí Shawshanku. Opakované sledování Darabontova vězeňského skvostu vám může způsobit podobný problém, co měl Brooks, neboť v tom světě za čtyřmi vysokými zdmi budete dokonale institucionalizováni. Tak jsem si říkal, co by tak asi Andy dělal, kdyby ho po patnácti letech přestěhovali o jednu celu doprava. Vzal by si sebou plakát božské Ráchel..? (04.09.2008)

Strach dělá z lidí vězně, naděje osvobozuje. Andy Dufresne byl obžalován za dvojnásobnou vraždu na doživotí ve věznici Shawshank, avšak tím jeho cesta teprve začala. Jeho 19 let mi Frank Darabont odvyprávěl s takovou suveréností, až jsem měl někdy pocit, jako bych si ty roky odseděl taky. Obrazek je jako tisíc slov, a tak škoda každé věty, která bude navíc, to si raději nechte povyprávět od chlapíka, co sežene vážně všechno, jak to tehdá v Shawshanku bylo... (12.08.2007)

(1001) K filmu mám takový nostalgický vztah, protože můj tatínek pořád chodí po bytě a vykřikuje "právník to podělal!" a podobně. A když pláče i Morgan Freeman, kdo jsem já, abych neplakala! Zamlada byla moje oblíbená epizoda s mladým Elvisem, nyní si zejména užívám Clancyho Browna, jeho 192 centimetrů a bezkrevný obličej. Nicméně oficiální důvod, proč ten film oceňuji, je zobrazení mužského přátelství. Zajímalo by mě, jestli muži vidí toto zobrazení jako pravdivé. Oproti jiným filmům podobného charakteru mám dojem, že tady všechno tak nějak přirozeně zapadne do sebe, zvolení herci to neuvrhují do kýče, necítím křeč a nemám potřebu hledat chyby technického rázu. Navíc film dost sugeruje spíš než realitu jakési podobenství o touze po svobodě. A poslední scéna vypadá tak strašně divně, modře a ideálně, že čím jsem starší, tím víc mám utkvělý dojem, že se nikdy nestala a že je to jenom zoufalé přání zastiňující skutečné události. (Což mi přijde jako docela cool interpretace srážející náběh k předávkování sentimentem.) P. S.: S hrůzou jsem si vyzkoušela, že kdybych já byla Red, tak si "Zihuatanejo" několik let nevydržím pamatovat. (19.12.2014)