Režie:
Ruggero DeodatoScénář:
Luigi SpagnolKamera:
Sergio D'OffiziHudba:
Claudio SimonettiHrají:
Philippe Caroit, Yorgo Voyagis, Ilaria Borrelli, Ruggero Deodato, Katarzyna Figura, Barbara Ricci, Claudia PozziRecenze (17)
Jestli někdo na přelomu 80. a 90. let opravdu uměl točit gialla, tak to byl Ruggero "kanibal" Deodato. V jeho podání ale nejsou gialla koncipována, tak jak je běžný divák zvyklý. Na Bavova maskovaného vraha v rukavicích rovnou zapomeňte, spíše bych přirovnal jeho styl k pre-giallům, které byly točeny v průběhu 60. a na přelomu 70. let. To znamená thriller se zajímavým spiknutím a vražednými intrikami. V Deodatově provedení okořeněné navíc gore-scénami a sloní dávkou štiplavé erotiky, která velice výrazně podtrhuje budovanou atmosféru zaplivaného postkomunistického Rumunska. Pro milovníky giall a obskurních záležitostí jasná volba! P.S.:Hudební doprovod je opravdu skvostný! ()
Mizérie! Tohle modernější giallo stálo za starou belu a svým předchůdcům ze sedmdesátých let nesahá ani po kotníky. Žádná tajemná atmosféra, vyloženě hloupá zápletka a dementní předvídatelné vyvrcholení. Ruggero to pěkně zamáslil. U něho jsem zvyklej na trashový vály, ale on ten trash přimíchal i do tohoto žánru a to je špatná volba. Dokonce se objeví i v malinké roli zvědavého souseda. Raději rychle na tento brak zapomenout, kdyby aspoň ty ženský byly pěkný, ale takový ohyzdy aby člověk (Deodato) pohledal. Vůbec, i ty erotické scény byly k smíchu/pláči, jediné co je na nich pěkné jsou výstavních kozy dvou ze tří sester. Aspoň že ten Claudio Simonetti střídá pěkné hudební pasáže. ()
Devadesátkový trash, z kterého 70. léta smrdí na sto honů. Natáčení v bezútěšné a špinavé Budapešti tomu dost napomáhá, ale tak si i říkám, jestli tam netočili jenom proto, že to prostě bylo levnější, než točit v demokratických a komunismem neutlačovaných zemích, kde ceny rostly strmě vzhůru, tohle nás, porevoluční „výchoďáky“, teprve čekalo… ()
Patřím k těm, kteří mají Ruggera Deodata zafixovaného pouze jako tvůrce gurmetského Ultimo mondo cannibale a trochu taky pozitivně debilní conanovské variace The Barbarians. Proto, když jsem ho ke svému překvapení zahlédl v titulcích coby režiséra, jsem byl docela zvědavý. A stejně jako jsem byl trochu rozpačitý z jeho UMC, jsem trochu rozpačitý i z Vortice mortale. Že jsou pointy giallo filmů nejednou mimózní (a to i počátkem 90. let) už jsem si zvykl. ale tohle pointu snad ani nemá (a pokud jo, tak je nad mé chápání). Naštěstí ale v podobných filmech zrovna o ni nejde a Deodato se o tom snaží přesvědčovat každou vteřinou filmu. Vortice mortale funguje mnohem více jako erotický (s důrazem na to slovo) thriller, než horrorem říznuté giallo, i když krve a několika zajímavých gore scén se dočkáme. Je to poměrně zvláštní film, teoreticky kromě erotiky nic moc zajimavého neposkytuje, ale přesto se u něj nenudíte a baví vás, i když se v dějové linii a pohnutkách a jednání postav prostě ztratíte. Má prostě zvláštní atmosféru. Celý film jsem přemýšlel nad tím, kde už jsem představitelku jedné ze tří sester viděl, protože je charakteristická a zajímavá, a ona to je polská "Marylin Monroe" Katarzyna Figura. Se nám ale od Kingsajzu pěkně vyprsila, jen co je pravda. ()
Dvě slavné legendy italského hororu se spojily u tohoto ne tak úplně typického gialla, aby zavzpomínaly na zašlou slávu sedmdesátých let. Zatímco Deodato tu tvoří sleazy atmosféru přes modré filtry, spoustu nahoty, šukání a trochu gore, Simonetti tu vyhrává jak o život, a dělá mu výbornou kulisu. A i přesto, že diváka tahle "Pračka" dokáže zmátnout svými představami a flashbacky, hlavně její prostřední třetina je jaksi nezáživná. Jinak fajn kousek. ()
Reklama