MR 73

Řek bych, že Olivier Marchal tady trošku promarnil šanci na jeden z nejlepších krimi thrillerů posledních let, kterej se klidně moh zařadit po bok i samotnýmu Se7en (Ostatně je to sedmičce i trochu podobný), protože příběh, atmosféra, styl točení i Daniel Auteuil jsou naprosto skvělý, ale jelikož Marchal příběh rozdělil na dva menší příběhy v jednom a věnuje se jim vcelku rovnoměrně, tak se prostě celá ta úžasná atmosféra hrozně rozmělňuje a i když oba dva ty příběhy by samy o sobě byly naprostá bomba, tak pohromadě vyznívaj daleko slabším dojmem a to i přesto, že se jedná o příběh založenej na skutečných událostí, což teda když se nad tim zamyslim a vybavim si ty úchylný vraždy, tak ho to pozvedává úplně někam jinam, než všechny podobný kriminálky, ale při sledováni mi to prostě tak nepřišlo a druhá půlka byla už zdlouhavá. Fakt velká škoda, našlápnuto to mělo parádně. - Věříte v Boha, doktorko? - Ano, jinak bych tu nebyla. - Bůh je zkurvysyn. Jednoho dne ho zabiju. (11.01.2009)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

Snímek je až příliš rozvleklý , zbytečně moc se zabýva alkoholovými démony hlavního hrdiny a jako hlavní negativum se mi jeví zbrkle odkryté karty celého příběhu. Daniel Auteuil opět předvedl svoje velké herectví a je škoda , že se k němu nepřidaly také další aspekty potřebné k prvotřídnímu filmovému zážitku , ze kterých vybírám hlavně špatný scénář a celkovou utahanost příběhu. V mých očích jen lehce nadprůměrná záležitost , která měla našlápnuto k vyšším metám. Film: 67% (24.05.2009)

Čekal jsem parádní kriminálku, ale jelikož je problém od jakékoliv francouzské kriminálky něco čekat, nakonec jsem čekal vlastně cokoliv. MR 73 tak už ze začátku vypadal dost zvláštně. Hrozně se stříhalo, příběh lítal z jedné strany k druhé a k tomu se absolutně zarostlej Daniel Auteuil upíjel jak stará děfka před potratem s tím, že to příběhu dá opravdu hodně, když si pro nás připraví jednoho, naprosto neschopnýho anti-hrdinu, kterej se utápí ve sračkách a přitom je správcem zákona ve francouzských službách. Tak se také stalo, že jsem hrozně těžce vnímal celý průběh filmu a výsledná čtvrthodinka ve mně vybouchla jak atomovka v Hirošimě. Ta závěrečná scéna totiž byla tou nejsilnější scénou, co jsem za poslední dobu viděl. Škoda jen, že k tak obrovské překombinovanosti jsem nevěděl, jak velký důsledek na všechny ostatní herce ve filmu měla. (13.01.2011)

Zasloužené 4* uděluji francouzským tvůrcům, resp. tomuto thrilleru podle skutečné události. Snímek se nese v ponuré a depresivní atmosféře, vzdáleně připomíná klasiky žánru jako např. Se7en. Sluchu občas příjemně zalahodí hudba Bruna Coulaise. Mě osobně snímek začal nejvíc bavit až na konci. Poslední půlhodinka byla opravdu brilantní. (24.04.2013)