It's Always Sunny in Philadelphia

Není snad žádné téma, před kterým by se tento serial zastavil. Zbraně, drogy, potraty, terorismus, pedofilie, jakákoliv bolístka tohoto světa, která vás napadne...Neexistuje nic, co by se tahle povedená partička z baru rozpakovala zneužít ve svůj prospěch. Každý v tomto seriálu je sobecká pokrytecká svině bez jakýchkoliv morálních zábran. Proto si je všechny tak rychle zamilujete. Některé dialogy jsou natolik dětinské a hloupé, že vám brzy začnou připomínat ty, které vedete s kámošema, když jdete z hospody. // Nejoblíbenější postava: Charlie // 85% (09.10.2009)

Nekonvenční sitcom o čtveřici (resp. pětici) kamarádů, kteří mají bar. První série je taková rozjezdová a seriál Vás chytne až tak od její poloviny. S přibývajícími díly se začne ovšem jednat o závislost, které najisto propadnete ve druhé řadě, kde už se jen vezete na vlně euforie a skvělých vtipů. Tou odlišností od ostatních seriálů jsou zápletky ožehavých témat a neobvyklé vyústění situací. Navíc Charlie Day je fakt blázen a super herec. [IMDB 9.2/10] (18.12.2011)

Dneska lidi přecházejí ze Simpsonů na Family Guye prostě proto, že jsou na takový humor už zvyklí a nepřekvapí je. Stejné je to s Philadelphií. Kdysi tabu, dneska sranda. Všechny postavy jsou namyšlení, sobečtí blbci. Jenže člověk si je zamiluje. Narozdíl od Hanka Moodyho, tihle žijí téměř na dně společnosti. Když jsem si seriál pouštěl znova, tak jsem se pořád smál a místy tekly až slzy. Neuvěřitelný, co tenhle kolektiv je schopný dát dohromady. Šéstá sezóna už byla slabší. Můj oblíbený Phily: Mac. -"What's up, bitches?" (12.10.2011)

Banda absolutních zmrdů dělá amorální a sobecká rozhodnutí, která (naštěstí!) ke konci nezůstane nepotrestána. Zatímco první série se teprve rozjíždí, druhá, s příchodem Dannyho DeVitta nabere hned v úvodu grády a nezpomalí. Dělají si prdel ze všeho, od černochů a gayů počínaje, až po postižené a umírající děti konče. Každá alespoň trochu sympatická postava je nakonec rozemletá na prach a že by na konci epizody ostatní dospěli k nějakému morálnímu závěru? Kdepak! Seriálu by možná slušela trošičku delší stopáž a některá témata nejsou úplně dotažená do konce, ale to jsou jenom takové maličkosti. Rozhodně se divím, že tuhle nekorektní a hrubou zábavu sleduji na Disney+. Paráda! (28.03.2023)

Bohužel žijeme v době, v níž se použití termínů politická korektnost/nekorektnost rozbujelo v takové míře, že se pomalu dostáváme ze stavu, v němž být politicky nekorektní je u určitých skupin obyvatelstva prostě módní, do stavu, v němž být politicky korektní je politicky nekorektní. Jednou třeba přijde čas a lidé budou moci prostě říci svůj názor, aniž by bylo nutné ho označit těmito nálepkami (hrůza, i já sám to občas dělám, tak mě tahle doba dostala). Dokud je to ovšem pouze módní, budou zřejmě vznikat i seriály jako je It's Allways Sunny in Philadelphia. Z IASP cítím v podstatě nulovou snahu o tvorbu umění, mírnou snahu o vyjádření se k (věčně) aktuálním společenským problémům, vcelku velkou snahu rozhýbat divákovu bránici, ale především pak snahu po zaplnění určitého segmentu trhu právě tak, jako jiný segment zaplňuje a jiný divácký požadavek plní Přátelé. IASP nabízí stejně ploché a schematické postavy, jen trochu jiného charakteru - namísto uječených, přecitlivělých objímačů, poctivou blondýnku obklopenou hajzly, primitivy, podvodníky, sraby a ubožáky, kterým žádná špatnost není cizí, jen když přijdou k prachům a pichu. Z toho samozřejmě vzniká celá řada více či méně komických situací, mně naštěstí sedících o malilinko víc než ty, které prožívá Joey, Rachel, Monica, Chandler, Phoebe a Ross. Světlejší výjimku pak tvoří ty, které trochu zesměšňují tu neustálou "výchovu k dobrému občanství", jež je v masmédiích téměř všudypřítomná. Ale pozorný pohled odhalí, že IASP se jen tváří, že k tomuto proudu stojí v opozici. Ve skutečnosti je jen křiklavější, uřvanější a mírně originálnější součástí téhož. A nyní si můžete celý předchozí text škrtnout a vzít na vědomí fakt, že mé hodnocení, silné ***, odráží jen míru toho, jak jsem se při sledování seriálu smál. (22.02.2010)