Strom života

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Na rovinu-je to zaberačka, zdolávanie vyšších mét a zázračná trúfalosť. Kto vopred opovrhuje rozjímavými, komplikovanými a vrstvenatými záležitosťami na tejto adrese nemá čo robiť, pretože Terrence Malick neprihliada na nikoho predčasnú zaujatosť či inakší vkus a po šesť ročnej odmlke dáva do obehu "epickú symfóniu o nás-o živote". Obsahuje mnoho-vizuálnu/audiálnu hostinu, duchaplného strihača, abstraktný presah, osoh pre naratológiu a je: vchodom do prázdna, fontánou, domovom-je odyseou. A to nielen čo sa týka čiastkovej komparácie, ale aj javovej percepcie. P.S. Pohoršené odbavovanie sa na biblickom fundamente a autorskej zahľadenosti je síce pochopiteľné, ale ako flexibilný apateista, ktorý takúto orientáciu tiež berie s rezervou si tentokrát nemôžem pomôcť-odkaz T.M. je argotický/veľkodušný/preúprimný a dá sa čítať rôznymi spôsobmi. P.P.S. Nezvyknem to robiť často, ale ak sa oplatí obetovať pár minút, tak určite pri čítaní tohto príspevku-rozhodne má niečo do seba a užívateľ Lavran u mňa bezpečne boduje... (26.06.2011)

Chvíľami krása, chvíľami peklo. Chápem odpady, tak aj päťky a keď ustabilizujem svoje nálady, tak to máme čistý stred. Bod k dobru za to, že sa takáto vec vôbec dostala do širšieho povedomia (distribúcia, konzum). Malick má v tomto ohľade v Hollywoode velice privilegované miesto. Dokáže artovku naplniť hviezdnými menami a podhodiť mainstreamu niečo silne autorské, kde sa musí premýšlať. A masa sa dostaví, veď tam hrá Brad Pitt a Sean Penn. "OMG, fuck this shit! Idem na Šmoulov." A aj tomuto rozumiem, Tree of Life je v silnom kontraste k "rýchlym" filmom a vyžaduje od diváka velice sústredené správanie (niekoľoko minútové pauzy v monológoch) po väčšinu mamutiej stopáže. Otázka znie, čo za to ponúka a či výsledné hodnotenie nie je len zrkadlo vyspelosti a odhodlanosti pozorovateľa sa otvoriť, hľadať odpovede, skúmať odkazy, participovať sa na relatívne banálnom filozofovaní. Priznávam, že v tomto štádiu sa nenachádzam bolo by to nefér voči klubovým/artovým filmom ako takým, velebiť jeho výnimočnosť (ktorá imho spočíva iba v prehnanej pozornosti, nič viac). Čo ma ale reálne sklamalo je prehypovaný vizuál, ktorý je možno presný (svet očami detí, neprifarbený, nízka chaotická kamera) ale pre mňa absolútne všedný a neatraktívny. Neustále protisvetlo a pohľady do slnka neboli nuda prvých 15 minút. Zahrané skvele. 50% (11.12.2011)

Filmová úvaha nad mnohoznačností, podstatou i předmětem víry, o konfliktu a smíření. S životem, se smrtí, se sebou samým... Malick stvořil film, na který se nezapomíná a který, bohužel, na ploše 138 minut je pouze trailerem na skutečný, prý šestihodinový kolos, který si na BluRayi vychutnám se stejnou chutí. 46. MFFKV (11.07.2011)

33 let práce... neuvěřitelné... na jednu stranu jsem uchvácena alegorickou prosluněnou kamerou, ale značně zachmuřena stylizací lidství do jedné americké patriarchální rodiny, kde je otec generálem a matka němou utěšitelkou. Kdyby si Malick hned od počátku udržel nastavenou audiovizuální levitaci, mohli jsme hlasitě plesat. Ano, asi takhle nějak by se dal zachytit život, tak široce, tak neuspořádaně, tak krásně. Ovšem pominula bych právě tu humanitní složku, jelikož je troufalé a až urážlivé nacpat člověka do jedné fordovské rodiny. A není to trochu rouhání střídat evoluční záběry o vzniku života se životem represivní křesťanské rodiny? Bůh nebo Darwin? To je otázka, která ovšem není v dnešním vědecky orientovaném světě příliš výstižná a dostačující. Pro mě, jako pro ateistu, stála krása života ve stínu křesťanství a imperialistické morálky. (18.12.2011)

Takže tohle je to umění? Více než dvouhodinové psychotické blábolení pomatené kudlanky, plné kýčovitých žvástů a biblických citací, prokládané nekonečnými záběry z Hubbleova teleskopu, na jejichž pozadí vyje Baptistický sbor kastrátů? "Hluboké filosofické zamyšlení" nad Bohem, vesmírem a lidstvem, které paradoxně existenci Boha popírá! Kdyby Bůh existoval, nedovolil by zajisté tomu audiovizuálnímu teroristovi takové zvěrstvo vůbec natočit. Je však milé, že nám Terenc konečně odhalil původ své psychózy. Jeho bigotní, šosácký fotr s andělskou tváří Brada Pittky mu to patrně dával v padesátých letech pěkně sežrat a vsadím se, že mu i každý večer nutil banán v čokoládě. Zrovna včera jsem viděl uprostřed chodníku ležet velké, čerstvé hovno. V ranním chladu se z něj ještě kouřilo a já zůstal úplně zmražen esoterickou krásou toho magického okamžiku. Zemitý pach, k nebi stoupající opar a hravé odstíny hnědé na šedém podkladu oroseného asfaltu! No co vám budu povídat. V hlavě mi duněl Vangelis a já se prostě musel na chvíli zastavit a vinou toho čarokrásného momentu se vzevrubně zamyslet, co vlastně jsme a odkud jsme přišli! Naštěstí mi Bůh seslal souseda, jehož naléhavá otázka "Vole, ty čumíš do hovna?" mě probrala z toho dvouhodinového tranzu a já v tom říjnovém chladu nezmrzl. A teď mě omluvte. Dostal jsem telepatické poselství, že na orbitu už čeká Aštar! (15.10.2011)