Soukromý majetek

Přidala bych psychologické drama a musí na to být asi i to správné naladění. Rodinné vztahy, které jsou na nulové úrovni a my sledujeme postupně gradující a téměř očekávaný konec. Smutné, silné, a žel některé situace uvěřitelné. Absence hudby ještě navíc umocnila už tak tísnivou atmosféru. Je pravda, že tam většina situací, včetně konce zůstala otevřených a nezodpovězených. Ne, že bych to musela vědět do puntíku, ale proč manžel odešel, nebo proč se matka chovala tak zvláštním způsobem, alespoň některá z postav se mohla malinko víc rozvinout. Jinak spokojenost. (24.10.2014)

Skutečně realistický film a vztazích rozvedené matky a jejich synů. Synové s přispěním otce jsou přesvědčeni, že je tam pouze proto, aby se starala pouze o ně a jejich zchátralý dům, který jim otec zanechal. Navíc v domnění, že peníze jsou určené jenom pouze pro ně. Právo na její další soukromý život vůbec nechápou a vznkají z toho spory a hádky. Scéna kdy přizná a přivede si svého přítele domů a oni jen nechápavě hledí a nemohou uvěřit co jim o ni povídá je opravdu výborná. (12.10.2008)

Matka dává lásku, otec peníze a synové na základě vlastních preferencí přestávají být nestraníky. Soukromý majetek o rozkladu již tak neúplné rodiny je do morku kostí komorní drama. Příjemné jako mráz zabodávající se do tváře, plné mlčenlivých „domysli si, co si myslí“ záběrů a s náležitě neuspokojivým otevřeným koncem. Formou, obsahem, dokonce ani (nejspíš úmyslně) unaveným herectvím Isabelle Huppert nad jinými neční. Prorocky se odvažuji tvrdit, že Joachim Lafosse francouzskou ani belgickou kinematografii nespasí. 65% (30.01.2012)

Velice slibně rozvinutý příběh o soužití matky se dvěma dospělými syny (lsabelle Huppert ve svých 51 letech vypadá hodně mladistvě a zase naopak Jérémie Reiner v 25 letech působí téměř o 10 let starší a tak mi to opticky na matku a syna moc nesedlo). Chybělo mi jakéhokoli vysvětlení příčin "zvláštního" chování matky k bývalému manželovi a v podstatě i k synům, a škoda konce "do vytracena", to že nakonec přeci jen opustili dům nic nevyřešilo, nebo snad ano? (17.12.2008)

Již minimalistické úvodní titulky vás dobře připraví na formu tohoto snímku. Několik málo lokací, pár herců, žádná hudba (s jednou malou výjimkou v závěru) a spousta dlouhých emocionálně vypjatých scén nez jediného střihu či pohybu kamery. Opravdu velmi komorní francouzský počin o nelehkém soužití členů jedné rozpadlé rodiny ve velkém venkovském sídle. Stupňující se napětí mezi výtečně napsanými a zahranými postavami je středobodem Holého vlastnictví. Nenápadný, ale o to lepší "malý velký" film. (07.07.2007)