Číslo 9

Baví mě hutná, mnohdy čistě hororová post-apo atmosféra, propracovaná stylizace a Ackerův přístup, který NAPROSTO vyjebává s dětským divákem. Ovšem scénář by napsalo lépe i pětileté dítě nastupivší do rychlokurzu tvůrčího psaní, akční scény jsou s každým dalším robotickým entré více a více ubíjející a těch osmdesát minut plyne kvůli nedostatku dějového maziva pomaleji než se na takhle povrchní animák sluší a patří. Pořád je to ale snesitelnější než poslední dvě pixarovky. Jen jsem vzhledem k zábavnému myšlenkovému pozadí a možnostem vyplývajícím z námětu čekal mnohem (zhruba jednou tolik) víc. (11.09.2009)

Představte si, že hrajete stařičkou Incredible Machine a najednou si dostanete do jakéhosi postapokalyptického levelu, kde musíte všelijaké nástrahy překonat pomocí drátků, sklíček, jehel, provázků a kyblíků od barvy. A do toho vás pronásleduje strašlivý nepřítel, něco mezi Frankenweenie a roboty jako vystřiženými z obalu desky Jeff Wayne's The War of the Worlds. To vše za doprovodu svižné Welcome Home od Coheed and Cambria. Vynikající zážitek. (10.09.2009)

ČÍSLO 9 dokazuje, že věda a náboženství (konkrétně - křesťanství) musí být v opozici natrvalo. Formální i myšlenková veteš, která nemá určené, na jakého diváka cílí (děti rozruší některými nevhodnými výjevy a uspí pomalým tempem, dospělé otráví prostoduchostí fabule, schématizmem a klišovitostí, především ale ideovým zpátečnictvím), ani nepředstavuje dostatečně promyšlený svět, jenž bychom chtěli obývat a prozkoumávat po skončení filmu. Neovládatelná, za jedno odpoledne dohratelná adventura, která má dobrou animaci a mix zvukových efektů, ale není hodna jmen producentů, kteří ji zaštítili. Burtonovský motiv výjimečného jedince (stvořeného vědcem, jenž nestihne svůj vynález zcela dokončit) a kontrast dvou světů (postapokalypticky dusného a toho nevinného, představovaného písní z ČARODĚJE ZE ZEMĚ OZ) naráží na měšťácké hodnoty a konzervativní notu filmu (věda a rozum špatná, víra dobrá, heterosexuální pár norma); atrakce jsou ve své eklektičnosti a precizní rytmizaci správně "bekmambetovské", ale výchozí nápad není pořádně rozveden (je vlastně jedno, kolik je hadráků) a k předobrazům se přistupuje s úctou, nikoliv výsměchem. Od ANDĚLŮ A DÉMONŮ mě nic svou hloupostí tak neotravovalo... (24.09.2009)

Až se mne někdo zeptá na otázku, jaký film mne za rok 2009 nejvíce zklamal, odpověď bude jasná: Číslo 9. Charaktery postav postrádají jakoukoliv šanci vcítit se do jejich situace, akčních scén je oproti nabušené ukázce minimum a to všechno posílá do horoucích pekel, v tomto případě do nebíčka, odfláknutý scénář plný náboženských a morálních ponaučení, takže ani dobrá režie nezachrání non-stop nudu při sledování. Hollywood úspěšně pohřbil další originální námět. Amen. (11.11.2009)

Po akční stránce asi nejnářezovější animák poslední doby, na kterém je sympatické především to, že se nijak výrazně nepodbízí divákům předškolního věku. Číslo 9 však doplácí na relativně krátkou stopáž a nevysvětlení některých událostí, což z něj i přes bandu fajn hrdinů činí pouze zajímavou jednohubku, které by neuškodilo v jistých směrech mnohem epičtější pojetí. Ackerův svět k tomu potenciál rozhodně měl. (07.09.2009)