Vnitřní vesmír

No to byla sračka, to bylo snad horší než Super mario bros. a ejhle hodnocení uplně jiné.. snažil jsem se přijít na to, co na tom ty lidi asi tak bavilo a na nic jsem nepřišel.. je to vypískanost už na pohled, ale tak zkusit se má vše ne? A ten debilní konec tomu vzal ješte tu poslední hvězdu, kterou jsem chtěl nechat z milosti. Děs. (05.01.2021)

Zábavná dobrodružná sci-fi se sympatickým Dennisem Quaidem a tehdy ještě nepříliš neokoukanou Meg Ryan. K tomu ještě Martin Short a Robert Picardo, který je pravděpodobně jakýmsi znakem tvůrčí dílny Joea Danteho. Hudba Jerryho Goldsmithe je taky vydařená, stejně jako vynikající triky oceněné plně po právu Oscarem. (28.07.2002)

Pokud mám být upřímný, tak mě docela mrzí, že se ke mně Vnitřní vesmír nedostal mnohem dřív, za mých mladých let. To bych ho totiž určitě docenil mnohem víc. Dnes už mě ta všudypřítomná infantilnost spíš štvala, což platí i o Martinu Shortovi v jedné z hlavních rolí. Zato Dennise Quaida a Meg Ryan jsem si užíval každičký okamžik, kdy se objevili na obrazovce. Pochvalu si zaslouží i triky, které vypadají i dnes velmi uvěřitelně, a Goldsmithova hudba a to zejména v těch špageťáckých pasážích. Pokud si mám ovšem vybrat svou oblíbenou komediální sci-fi z osmdesátých let, bez mrknutí oka volím trilogii Návrat do budoucnosti (ta sice zasahuje třetím dílem i do let devadesátých, ale vzhledem k tomu, že ten byl natáčen zároveň s dílem druhým, do osmdesátkového ohraničení se trilogie podle mě stále vejde), kterou miluju bez výhrad. Po příběhové, režijní i herecké stránce (těch sympatických postav je tam jednoduše mnohem, mnohem víc) je na tom prostě Zemeckisovo dílo o dva stupně výš, což se musí logicky odrazit i v mém hodnocení. Ale jak říkám, vidět Vnitřní vesmír před dvaceti lety, mohl z něj být pro mě stejný kult jako Návrat. To už se ale nikdy nedozvím. 70% (11.05.2013)

Milý, krásný a příjemný film, jakých se v 80. letech točily desítky. Frajer Dennis Quaid, krásná Meg Ryanová, šílený Martin Short, skvělé efekty a hlášky. Do toho tvůrci vzali klasický námět z Fantastické cesty, ale naložili s ním po svém. Místo napínavé cesty za záchranou lidského mozku tu máme vojáka, jenž se omylem dostává do těla neurotika a musí se naučit spolu žít, uniknout teroristům a ještě najít cestu jak vše vrátit do normálu. Nejlepší hláška je. Hoň si ho... Ale nemluv s ním! :--) (18.12.2007)

Steven Spielberg uvádí... A je to vidět. Vnitřní vesmír je totiž úžasná podívaná. Expert na dobrodružné sci-fi komedie Joe Dante byl v roce 1987 v plné síle a za přihlížení velkého Stevena zavedl diváky do útrob lidského těla. Nutno podotknout, že do naprosto skvělých útrob, protože triková stránka tohohle filmu je i po pětadvaceti letech stoprocentně přesvědčivá a perfektně propracovaná. Zrovna tak fungují i kvanta gagů a také akční scény, jako třeba ta s Martinem Shortem, který k smrti vyděšený visí na otevřených dveřích jedoucího náklaďáku a neodolatelně řve. K tomu přidejte záporáka s multifunkční rukou, zmenšené vědce, ten krásný moment s embryem a hudbu Danteho kumpána Jerryho Goldsmithe, který jako by si s motivem Kovboje střílel z Ennia Morriconeho... Z mého pohledu jasných pět hvězd. (29.09.2012)