Rolling Stones

Jejich vrstevníci se pajdaj o berlích, hádaj se o cenách rohlíků, chrchlaj v tramvajích a nadávaj na dnešní mládež. Zatímco "Stouni" lítaj po pódiu, zpívaj do mikráků a žhavěj struny na kytarách. Kdo by to do Micka řek, že ještě ve svym věku běhá kilometry po pódiu a do toho se natřásá jak profi tanečník. Valící se kameny jsou prostě kult! (08.12.2008)

The Rolling Stones. Kto by o nich nepočul. Moje prvé koncertné stretnutie s 'válajúcimi kameňmi' dopadlo naozaj skvelo. Jagger a spol a ich exhibicionistické a bláznivé pojatie rock 'n' rollu mi ale, okrem pár piesní, nikdy nezačalo tak výrazne evokovať v mojom hudobnom centre, aby som sa stal čo len najmenším fanúšikom tejto kapely. Po tejto koncertnej extáze však začínam seriózne uvažovať o tom, že pri možnosti zúčastniť sa ich koncertu v nejakej rozumnej blízkosti, by som túto možnosť veľmi rád využil. Nie ako fanúšik tejto kapely, ale ako fanúšik hudby. Potešenie z hudby a z energie, ktorú pri tomto koncerte táto partia zo seba vydáva, je neskutočné už pri sledovaní pred televíznou obrazovkou; neviem si predstaviť ako by som šalel priamo na koncerte. Mick Jagger je neuveriteľne šialený zabávač a potešila aj zaujímavá zmes hudobných hostí. Po technickej stránke je tento dokument zaujímavým spestrením obyčajných koncertov. Nasnímanie je dokonalé, práca s kamerou lahodiaca. Po vecnej stránke však veľa zázrakov nečakajte. Dokumentárna stránka filmu obsahuje len zopár vsunutých starých rozhovorov vytiahnutých z archívu, ktoré sú síce zaujímavé, ale mohlo ich byť viac. Film sa kľudne mohol rozrásť na trojhodinový maratón a aspoň hodinku sa mohol Martin povenovať faktom, či zaujímavostiam z ich osobného života. 46ročná história kapely by určite mala čo ponúknuť, obzvlášť jej neznalcom. 85%. (17.05.2009)

Skrze pravopidivný úvod, kdy ani není jasné, o čem to ten Scorsese žvaní a proč je jeden záběr černobílý a druhý barevný, se dostáváme k odpalu divadelní koncertní show, kterou v takovém nasazení (a v takovém věku) umí snad jen Stouni. Především tedy válcuje Jagger osobně a Scorsese stříhá do nekompromisního tempa úvodních tří vypalovaček jeden pěkný obrázek za druhým. Posléze velice trefně střílí i jednotlivá intermezza v podobě vykopaných rozhovorů z televizních archívů. Co si přát víc? Snad jen o trochu nižší rozlišení, aby se na velkém plátně ztratil již notně zhuntovaný kožní povrch hlavních aktérů. Občas to není pěkný pohled, ale co - dopadneme tak všichni. (21.09.2008)

Občas si zaválím s kameny, ale existuje mnoho kapel, které poslouchám raději a častěji. Přesto chovám k těmto "nesmrtelným" pardálům jistou úctu a tak jsem doufal, že jim to slavný Scorsese moc nezkazí nějakým velkým uměním. Nezkazil, protože nebylo co. Koncert to byl totiž průměrný, černobílého vzpomínání zase tak moc nebylo a já určitě nejsem takový fanda, aby ze mne padaly hvězdy za každé Mickovo zavrtění zadnicí. Pokud tedy něco zůstane v mé děravé paměti, tak to budou zoufalé režisérovy žádosti o předání playlistu, protože to bylo hodně zábavné. (17.03.2015)

"Stouni" mi nijak zvlášť nevaděj a občas si je i poslechnu a tady ukázali, že to ještě uměj dědci pořádně roztočit. Energií to na tomhle koncertu přímo čiší. Problém je, že já se spíš těšil na Scorseseho režii a tu tady zrovna moc nevidím. Jeho příprava na koncert na začátku je sice vtipná a záběry z minulosti taky občas pobavily. Jinak se jedná o "normální" záznam z koncertu, který Martin ničím moc neokořenil. Fandům se to ale asi bude líbit velmi. (16.05.2009)