Mlčení

Vole, Martine, cos to splácal za užvaněnou klášterní – a teď mi odpusť ten rigorózní výraz – sračku? A proč tam obsazuješ toho slizkého ušopleska s přilepeným karfiolem na lebce? Vždyť ten trapně načesaný Kurvil automaticky deklasuje každý film, kde se jen mihne. Marvel mu šlohnul pavouka, tak teď leze do válek a Tajvanů a hraje si na liberálního spasitele. Tohle si užijí maximálně opati, páteři, mniši, sektáři, dalajlámové, hloubaví transcendentalisté a POMO. Běžný Scorseseho fanoušek je ze hry venku. Já se tak nudil, že jsem si u toho bagroval holuby z nosu a lepil z nich na zeď symbol nekonečna, takže ani pořádně netuším, o čem to vlastně bylo, a kdybych si raději tři hodiny počítal chlupy na koulích, udělal bych líp. (28.01.2017)

Adam Driver přirozeně je bohem seslaným mezi nás smrtelníky, ale jsem skoro v pokušení prohlásit, že nejkrásnějším mužem filmu byl Yosuke Kubozuka, a nebo ještě lépe řečeno Kichijiro. Jinak si nejsem úplně jistá, o co jde panu režisérovi. Konkrétní obrazy utrpení mnou silně rezonovaly a býti v rukou schopného (evropského, ale ne nutně) režiséra, nejspíš bych brečela ještě měsíc a přemýšlela ještě rok, ale Scorsese dělá všechno pro to, aby jejich význam co nejvíce otupil, znemožnil a zdiskreditoval. Ve světě, ve kterém existují filmy Hanekeho, Dumonta a Jancsóa (Jancsa?) je Mlčení jen pokus, a to téměř směšný. Sice jsem za hlas Ciarána Hindse byla v pokušení hodnocení zvednout, ale posledním záběrem to Scorsese zase zkazil. On skutečně nedělá film o Bohu a o lidech, ale zaujatě jenom o křesťanech. (15.04.2021)

Chápu, že Scorsese chtěl tímto filmem něco (pro něj nejspíš velmi důležitého) říct a vlastně ani nemohu rozporovat, že v tom uspěl, jenže ne každé sdělení může uspět i jako filmové zpracování. Neřekl bych, že problémem je přímo stopáž, jde spíš o monotónnost, s kterou film neustále omílá ono utrpení křesťanů v Japonském 17. století. V historických filmech nemám, na rozdíl od těch současných, problém s náboženským rozměrem, ale tady mi přišlo, že Scorsese užil zbytečně mnoho slov k vyjádření prosté myšlenky - a to se přitom film jmenuje Mlčení, ha! 6/10 (08.02.2017)

Ahooooj, opičky! Já jsem otec Pederast a tohle je bratr Efebofilus. Ovečky už jsou ve stádě, tak jsme přijeli naučit píchat nezletilé ministranty i vás, jakož i nakrást a naterorizovat si pár budoucích restitučních nároků. Je tu s námi i Chesus Gonzáles, daleko větší frajer než ten váš přičmoudlý pupkáč, a jestli na něj plivnete, skončíte jako švábi, místo abyste mohli navěky sterilně čurákovat po kolena v mlze a foukat cherubínům do šalmají. Navíc s Chesusem můžete dělat jakékoliv kurvárny, stačí potom pouze párkrát zarecitovat pomatenou básničku, vše odpuštěno a s klidným svědomím buďte zmrdi znovu. Fanaticky vás zkudlankujeme, ať chcete, nebo ne, takže se teď budeme skoro tři hodiny tvářit hrozně útrpně, ublíženě a zmučeně, přitom se jen otravně do zblbnutí modlit a nudně řešit blahoslavená dilemata z pičoidní fantasy. *** Tak, a je to v hajzlu! Po Štefanovi se vydal směr prdel už i Marťas a dříve tutové pilíře světové kinematografie leží zhrouceny v radioaktivním prachu z homixiád, telenovelických kýčů a artových svinstev. Soudnému divákovi po téhle ukrutné ubíjející hemoroidiádě s odpudivým nehereckým jelimanem v hlavní roli nezbývá, než jen vyslat děkovnou modlitbu ke svatému Ripovi, patronovi všech těch šikovných zlodějů audiovizuálních děl, za to, že nemusel vyhodit banditské výpalné zaprděnému Cinestáru, mohl u toho pohodlně ležet s prstem na velmi vytíženém tlačítku FFW, pouštět si ve vedlejším okně třeba Kasíno nebo Mafiány, a se slzou v oku vzpomínat na doby, kdy ještě filmy bývaly zábavné. (31.01.2017)

Obdivuji Scorseseho za to, že po divácky atraktivních kouscích typu Vlka z Wall Street nebo Prokletého ostrova bez váhání sáhne po srdeční záležitosti, u které mu musí být od začátku jasné, že komerčně narazí. A jak je u srdečních záležitostí zvykem, člověk jen nerad něco vynechává, omezuje či zkracuje. Boj za pravdu, proti utrpení i s vlastním já je v jeho podání i díky fenomenálnímu Garfieldovi v dobrém slova smyslu zničující podívaná, která nastoluje sto a jednu otázku, ale sází je většinu času na jedno a to samé téma, což se při takto štědré stopáži chtě nechtě omrzí i vstřícnému divákovi. Skrz Prietovu strhující kameru se na Mlčení velice dobře dívá, ale vzhledem k až polopaticky pomalému scénáři se s ním hůře mluví. (24.02.2017)