Vášeň a cit

To, že tvůrci hodně čerpali z romanové Pýchy a předsudku, by vůbec nevadilo, protože Jane Austenová samozřejmě nenacházela inspiraci jenom ve svojí mysli. Problém je, že filmová Jane Austenová je daleko nevýraznější než její hrdinky. Nijak nepomáhá ani nenápaditá režie a vizuální zpracování. Hathawayová a McAvoy sice jako pár nepůsobí špatně, ale jejich sblížení přijde bez jakékoliv přípravy a na austenovský příběh moc přímočaře. Na úrovni emocí tahle love story nejspíš příliš diváků oslovit nedokáže. (19.01.2017)

Kdybych věděl, že Jarrold je ten člověk, co má na starosti Kinky Boots, zřejmě bych se k Becoming Jane nepřiblížil ani na dosah dvoumetrového bidla. Jenže jsem byl zvědavý, jak to s milou autorkou bylo a nechtělo se mi chroustat nějakou bichli s podtitulkem "životopis". To jsem si dal. Anne Hathaway by určitě moc chtěla vyrůst z teenagerských střevíců, ale je dost dobře možné, že na to prostě nemá. Určitě ne proti chloubě britské mládeže, Jamesu McAvoyovi... až na jeden neskutečně přiblblý výraz si pro sebe ukradnul celý film a zdá se, že se jako jediný dobře bavil. A to jak před tak i za oponou. Nuda by se v tomhle filmu dala krájet, balit a posílat nenapravitelným smíškům, aby se konečně jednou v životě zamračili, případně začali kroutit hlavou nad tím, proč jim někdo servíruje tak neskutečně nudný a odfláknutý film, ze kterého někdo vysál všechnu barvu, chuť i životní sílu. Pusťte to na srazu maniodepresivních stvoření a do jednoho vám vyskáčou z okna. Safra... takové plýtvání celuloidem. Zavřete Jarrolda do polstrované cely a pouštějte mu dokolečka soundtrack. Ať si taky trochu užije. (27.09.2007)

----- "Láska je hezká věc, ale peníze se nedají ničím nahradit." ----- Doba se změnila, peníze zůstaly ... a cesty k nim jsou stále v mnoha ohledech trnité - alespoň pro většinu populace. Na každý pád není ke škodě věci nahlédnout do těch zdánlivě důstojných a nevzrušených časů, které pod třpytivým pozlátkem skrývaly přehršel hořkých pilulek. Bohužel musím říct, že nesmělý pokus o životopisný snímek mapující mládí Jane Austenové poněkud pokulhává za filmovým zpracováním jejího díla - přinejmenším co se týká takových románů, jakými jsou "Pýcha a předsudek" (zfilmovaný jako seriál Simonem Langtonem v roce 1995 i jako film Joem Wrightem v roce 2005) nebo "Rozum a cit" (režírovaný Angem Lee v roce 1995). Snad chybí zastřená, trochu omamná starosvětská atmosféra zakletá do zkostnatělých konvencí, které velely panenkám z lepších rodin namísto neplodného vysedávání v koutě nenápadně, leč aktivně lovit výhodné partie ... mladé muže pak neochvějně vedly k servilnosti vůči svým postarším zazobaným příbuzným, kteří by jim snad mohli ve slabé chvilce odkázat své světské statky. Přesto se jedná o dílko vcelku uspokojivé, kterému by možná prospělo, kdyby přestalo více či méně okatě pokukovat po výše uvedených filmařských počinech, a namísto toho se vydalo vlastní neprošlapanou stezkou. (11.09.2014)

Příliš tady převládal pocit toho, že už jsem to někde viděla a to mnohem zdařileji. Austenovské adaptace rozhodně dopadly lépe než film o jejich autorce. Chybí tomu jiskra a působivost. Tempo bylo podobně rozvleklé jako např. u Pýchy a předsudku, ale tam se mi zkrátka nestalo, že bych neustále koukala na hodinky a popoháněla film kupředu. (10.10.2007)

Dostane sa vam zhruba to, co cakate, ak ste videli hoc len Pychu a predsudok. I ked v akejsi lite verzii. Kazdopadne by som vyzdvihla McAvoya, ktoreho mam sice uz asi nastalo za fauna z Narnie, ale jeho usmev ma naboj a do historickej romance sa vyslovene hodi. (Teraz som naozaj zvedava na jeho Pokani). Naopak najvacsim minusom filmu, pre mna, su rozhovory. Mam rada slovne bitky dvoch inteligentnych ludi a od filmu ako teno som ich rozhodne cakala. Dockala som sa len napodobenin. (23.09.2007)