Tsunami: Následky

Přežít je jen první krok k dalšímu životu. Silný, působivý příběh takřka dokumentární formou zachycuje různé lidské osudy. K věrohodnosti přispívají i herecky přesvědčivé výkony. Tvůrci zvolili několik "hrdinů", jejichž osudy sledují. Zajímavým "průvodcem" neštěstí se stává novinář. I když příběh černošských manželů, kteří hledají dcerku Martu, je patrně nejdojemnější a v klasicky fiktivním příběhu bych si přál happy end, věřil jsem, že filmaři se nezaprodají "šťastným koncem". Byl jsem rád za to, že nechali pouze nepatrnou novoroční naději. Z hlediska zachycení reality bylo účinnější zobrazení naděje, radosti, zklamání, vzájemného i vlastního obviňování a konečného pokusu o vyrovnání se se ztrátou než náhodně šťastného shledání na konci. (15.01.2010)

Velice povedený, působivý a silný film s velice dobrými hereckými výkony. Na televizní poměry se film maximálně povedl a herci zde předvádějí tak výborné výkony, že jim jejich postavy uvěříte. Film jistě neměl moc velký rozpočet, proto jsem neočekával nějaké skvělé trikové sekvence ničivých vln a samotná hlavní vlna se ve filmu vyskytne cca na 2 minuty. Avšak záběry zkázy jsou velice působivé a působí reálně. Nejvíce se mi ve filmu líbil "příběh" postavy, kterou ztvárnil Chiwetel Ejiofor. Jeho postava otce hledajícího ztracenou dceru dostala ve filmu nejvíce prostoru a bylo to jen dobře, jelikož je právě tato část tou nejpůsobivější. Film se mi opravdu velice líbil a rozhodně by neměl být přehlížen. Pokud se nenecháte odradit tříhodinovou délkou čeká vás velice strhující drama, které působí opravdověji než spousta vysokorozpočtových trháků. (25.06.2008)

Prosté a působivé. Je vidět, že tvůrci neměli k dispozici megarozpočet k vytvoření odpovídajících megaefektních záběrů na ničivou vodní masu, přesto tu tragickou událost zachytili docela šikovně. Navíc jim šlo především o věrohodné zobrazení následů obrovské přírodní katastrofy prostřednictvím jednotlivých lidských osudů - a to se za pomoci velmi dobrých hereckých výkonů prakticky všech protagonistů podařilo ... 3,5* (08.01.2010)

„Ale jo, dobrý, vlastně velmi slušný,“ řekne si divák po projekci téhle s úctou natočené televizní minisérie. Jak název napovídá, připomíná jednu z nejtragičtějších živelných pohrom v dějinách lidstva. Tvůrce až tak nezajímal rozměr katastrofy, nýbrž osudy těch, kteří přežili, ztratili, doufali, hledali, trpěli, dokumentovali, pomáhali. Vyrovnáváním se s následným chaosem je totiž jen začátek, postupně se seznámíme s osudy zarputilého novináře, manželského páru, který marně pátrá po šestileté dceři, mladého vesničana, matky, která přišla o manžela a teď bojuje o život syna, dobrovolné pomocnice a dalších, které se postupně prolínají. Působivé memento tahají do vyšších pater zejména civilní herci – Tim Roth, Chiwetel Ejiofor, Sophie Okonedo nebo Toni Collette. Bez zbytečných happyendů, bez dynamiky katastrofických velkofilmů (paradoxně onen spád a tempo jsem ale místy postrádal), bez důrazu na naturalismus (přesný opak nedávného dramatu Nic nás nerozdělí, s kterým ho na druhou stranu spojují poměrně neuvěřitelné náhody). 70% (24.02.2013)

„Všetci to nazývajú prírodnou katastrofou. Neviem, čo je prírodné na sile, ktorá takto udrie na Zem.“ Pôsobivá rekonštrukcia skutočných udalostí. Dva roky po udalostiach z roku 2004 sa spojilo HBO s BBC a vytvorili cenenú televíznu mini-sériu o tom, ako obrovské tsunami, vyvolané zemetrasením v Indickom oceáne, spustošilo nielen oblasti Indického oceána, ale dôsledky boli viditeľné napr. aj v Arktíde (okrem obrovských hmotných škôd zomrelo takmer štvrť milióna ľudí, desaťtisíce boli nezvestných resp. sa nenašli ich telá). Tvorcovia si uvedomili, že takú desivú udalosť nemá zmysel afektovať patetickými dialógmi a spomalenými zábermi, kedy požiarnik obetuje svoj život za život dieťaťa a jeho psíka. A tak je všetko realistické a uveriteľné. Miestami možno až príliš. Nikto z hlavných hrdinov nie je bezchybný, ale ani vyložená sviňa. Gestá, ktoré v bežných hollywoodskych veľkofilmoch vnímame ako hrdinské, dostávajú v tejto snímke dojemný, ľudský rozmer. A rozhodnutia postáv berú dych svojou „realitou“, ktorú nemáme morálne právo súdiť (žena, stratiaca dcéru, si v nemocnici privlastní svojej dcére fyzicky podobnú sirotu). To všetko bez „prehnaných“ hereckých výkonov, ktoré sú ale takmer do jedného skvelé (tradične poteší výborný Tim Roth ako novinár, ktorý až tvárou v tvár obludnej sile nájde svoje ľudské Ja). (17.02.2010)