Tsunami: Následky

O triedu lepšie ako pátosom prekypujúci snímok Nič nás nerozdelí (2012). Rovnaká téma, úplne iné spracovanie, aj keď ani tu sa pri pár scénach tvorcovia tomuto pukerlíkovému nešváru neubránili, bolo to však v norme, pričom sa to celkom stratilo v mori prirodzenosti a reálneho vykreslenia tejto smutnej udalosti. Čo mi najviac vadilo, tak to bola úplne zbytočná novinárska linka ohľadom thajskej vlády a jej vyvlastňovaniu pozemkov na nové hotely. V týchto pasážach snímok strácal na emotívnej sile a kontraproduktívne tak skĺzaval do nudy politikárčenia a údajnej "senzácie". Nebyť toho mohlo ísť o fantastickú katastrofickú drámu s reálnym spracovaním, hlavne keď tiež uvážime výborné herecké výkony väčšiny zúčastnených. Aspoň tretina stopáže preč a bola by to emocionálna bomba, takto len slabší nadpriemer. 70/100 (19.05.2016)

Zapomeňte na další zemětřesení v New Yorku, které pak následně všichni překonají díky heroickému činu obyčejného Američana. Tsunami vás už od začátku vrhne do katastrofy nevídaných následků a destrukce, která má reálný základ a soustředí se především na to, jak se s tím vyrovnat. Tento film není o patriotismu, ale o nezlomné vůli žít a vyrovnání se s následky ztráty svých blizkých. (10.01.2009)

Přežít je jen první krok k dalšímu životu. Silný, působivý příběh takřka dokumentární formou zachycuje různé lidské osudy. K věrohodnosti přispívají i herecky přesvědčivé výkony. Tvůrci zvolili několik "hrdinů", jejichž osudy sledují. Zajímavým "průvodcem" neštěstí se stává novinář. I když příběh černošských manželů, kteří hledají dcerku Martu, je patrně nejdojemnější a v klasicky fiktivním příběhu bych si přál happy end, věřil jsem, že filmaři se nezaprodají "šťastným koncem". Byl jsem rád za to, že nechali pouze nepatrnou novoroční naději. Z hlediska zachycení reality bylo účinnější zobrazení naděje, radosti, zklamání, vzájemného i vlastního obviňování a konečného pokusu o vyrovnání se se ztrátou než náhodně šťastného shledání na konci. (15.01.2010)

„Ale jo, dobrý, vlastně velmi slušný,“ řekne si divák po projekci téhle s úctou natočené televizní minisérie. Jak název napovídá, připomíná jednu z nejtragičtějších živelných pohrom v dějinách lidstva. Tvůrce až tak nezajímal rozměr katastrofy, nýbrž osudy těch, kteří přežili, ztratili, doufali, hledali, trpěli, dokumentovali, pomáhali. Vyrovnáváním se s následným chaosem je totiž jen začátek, postupně se seznámíme s osudy zarputilého novináře, manželského páru, který marně pátrá po šestileté dceři, mladého vesničana, matky, která přišla o manžela a teď bojuje o život syna, dobrovolné pomocnice a dalších, které se postupně prolínají. Působivé memento tahají do vyšších pater zejména civilní herci – Tim Roth, Chiwetel Ejiofor, Sophie Okonedo nebo Toni Collette. Bez zbytečných happyendů, bez dynamiky katastrofických velkofilmů (paradoxně onen spád a tempo jsem ale místy postrádal), bez důrazu na naturalismus (přesný opak nedávného dramatu Nic nás nerozdělí, s kterým ho na druhou stranu spojují poměrně neuvěřitelné náhody). 70% (24.02.2013)

Pokus o vyobrazení událostí z prosince roku 2004 z Indonésie, kde udeřilo zemětřesení a následné tsunami obrovskou destruktivní silou. Dvoudílný TV film je natočen velmi působivě, realisticky a drží si vysokou kvalitu. Velice silný snímek o děsivém neštěstí a bezmoci - doporučuju. A pro ty, kteří rádi používají kapesníky při sledování filmů, doporučuju tuhle melodramatickou, áčkově obsazenou citovku. 80% (08.01.2013)