Lovec draků

Citlive. A hoci takmer cela cast navratu do Afganistanu posobi ako scenaristicke cvicenie zo zakladky na temu "zli versus dobri", Forster podobne ako vo Finding Neverland dokaze aj klise prerastajuce do gycu podat tak decentne, ze to nielen neurazi, ale prave naopak - az citovo zainteresuje a na duchu potesi. 7-8/10. A teraz pan Forster.... uz netrpezilvo ocakavam vysledok Vasej prace v sluzbach jej velicenstva... ;-) (28.12.2007)

Scénář: David Benioff .. Když jsem poprvé uviděl český název Lovec Draků, pomyslel jsem si, že půjde nejspíš o nějakého konkurenta pro Eragona. Při bližším ohledání jsem objevil žánr drama, režiséra Marc Forster a fakt, že drak je zde pouze ten létající papírový. A to mi k rozhodnutí o zamíření do kina vlastně stačilo. Forster si zřejmě ještě před bondovkou (které po Casino Royale, navíc s debilním konceptem i názvem Quantum of Solace, vůbec nevěřím) chtěl natočit něco smysluplnějšího, nekomerčního, důležitějšího. A povedlo se! Scenárista David Benioff dodal silný materiál inspirovaný (dnes už vím, že) neméně silnou knihou. Afganistan ’78 je vyobrazen jako skvétající země, byť s interními, politicko-rasovými problémy. Všechno vzala nejprve Sovětská invaze, kterou vytlačil až nástup hnutí Taliban, čemuž se říká z bláta do louže. Divák sleduje příběh dvou dětských kamarádů, které tyto události rozdělí, aby k sobě tokem času opět museli najít cestu. Návrat po letech ukazuje jen zničenou zemi ve spárech fundamentalistické tyranie - pověstná trestní exekuce ukamenováním během přestávky fotbalového zápasu bude jistě patřičným důkazem. V jádru mi Kite Runner připomíná jistou paralelu k Persepolis (tj. kam může rozvíjející se asijský stát dohnat okupace následovaná zpackanou revolucí), jen v jiných reáliích a rozhodně bez odlehčujícího humoru. Tento příběh je nasáknutý emocemi, které díky režii a hudbě (výtečný Alberto Iglesias) fungují. 85%. Black Box projekce. (27.01.2008)

Neskutečná země tenhle Afghanistán... Sedmdesátky přály pokroku v nejedné zemi balancující na hraně starověku a středověku. Vzpomeňme třeba takový Írán před islámskou revolucí také v sedmdesátých letech, kdy při pohledu na fotografie krásných žen s dlouhými rozpuštěnými vlasy, v minisukních z té doby by jste ani na sekundu neřekli, že to fotil někdo veřejně na ulici v Tabrízu nebo Teheránu... Afghanistán byl na tom podobně, byť i ten  Mustang otce hlavního hrdiny  ve filmu v těch zaprášených uličkách Kábulu vypadal jak kosmický koráb, který tam přistál jen kvůli poruše plasmového pohonu... Afghanistán bych chtěl jednou vidět, je to nádherná země plná nádherných lidí. Bohužel co tam podělali Rusové, Američané a spol. už nedokázali napravit, částečně i proto, že Tálibán leta vypláceli a vyzbrojovali a jemu se teď nelíbilo aby jim někdo do jejich islámského světa a práva Šaríja vnášel západní móresy jako demokratické volby nebo emancipaci žen. A jestli to vypadalo, že po spěšné evakuaci Amíků něco z toho dobrého co tam zaseli či zanechali z civilizovaného světa v rámci reforem Tálibán třeba i ponechá, tak teď se tam tvrdě utahují šrouby. Mákem se platí terorismus, zbraně a světu to je jedno a Amíkům už úplně.  Co se týče drog, tak je trápí spíše Jižní Amerika a taky se tu trochu poučili, že importovat demokracii do světa, kde vládne středověk prostě nejde páč na to některé národy nejsou ještě zralé a zřejmě pár set let nebudou, i když umí ovládat ákáčku a RPG. Film je dechberoucí jízdou a člověku je z něj smutno, když si uvědomí jak se tam lidem žije, co se tam dělá s dětmi atd... To se musí podařit útěk a odjet do té hnusné Ameriky aby člověk začal žít v bytě skoberci a ne na hliněné otlapané podlaze, aby si mohl dopřát lékařskou péči a když je spisovatel aby si svobodně mohl vydat knihu... Moc se mi to líbilo až na ten lehce nevěrohodný útek.  Dávám tedy za 5 ulovených draků. * * * * (25.02.2023)

Ťalo mě to do srdce, ťalo a to hodně silně. Z pouštění draků byla cítit ohromná radost se života. Kábul sedmdesátých let byl ukázan ve své plné kráse naprosto věrně, to byly prostě nádherný záběry co dokázaly společně ze záběry na nebe plné plachtících papírových draků pohladit moji duši. Tvrdý osud Afganistánu nemohl být apoliticky lépe natočen. Za tohle obzvlášť velké díky. Afgánské tradice jsou zde zachyceny velmi přesně a chytají za srdce stejně jako osud obyčejných afgánských mužů a zejména žen / kamenování na stadionu / za vlády talibů. Největší síla příběhu je však ukryta v srdci hlavního hrdiny. Na závěr mě to prostě nedá a musím zareagovat na ten gejzír hoven od uživatele Freemind. O čem asi sní kluci po celým světě ?? O hrdinech !! A nesnili jsme snad o Sedmi statečných i my za komoušů ? Řešili jsme snad jako děti v jaké zemi byl film natočen ? Navíc v Kábulských kinech byly v té době US westerny velmi populární. Ford mustang - Freeminde, stačí si zjistit něco o Kábulu před sovětskou invazí, zkus třeba dobové fotografie. Můj kamarád byl v rámci organizace SOS Člověk v tísni přes rok právě v Kábulu, pomáhal tamním lidem a tenhle snímek mě doporučil právě pro jeho věrnost v zachycení afgánských tradic a realit z dob minulých i současných. A co ty milej Freeminde, kde si byl ty? U sebe na gauči ? V hospodě u piva ? Tohle nemůžu vědět, ale jedno vím jistě o Afganistánu a lidech v něm víš úplný hovno. (13.07.2008)

Forster nám v Majstrovi šarkanov ukazuje, čo je to internacionálny štýl. Exotická téma je natočená tak klasicky a zrozumiteľne, ako to len ide. Forster si vyberá zaujímavé (nekomerčné) témy, vie ich pútavo natočiť, ale jeho vlastný štýl v nich nenájdeme. Nie je to kritika, skôr konštatovanie faktu a asi je lepšie, keď sú Šarkani natočení takto a dostali sa tak k viacerým ľuďom. Keď sa ocitneme v záverečnej časti v Pakistane a Afganistane, tak je samozrejme všetko videné doslovne okomentované a hádajte, aká sekvencia nás čaká na miestnom štadióne. Som ale rád, že sa Forster vyhol prvoplánového rasizmu a xenofóbii v USA, dej by to iba zdržovalo. Lenže, pokiaľ sme pri konvenciách, tak mohol emocionálne kľudne pritlačiť na pílu a na konci nás rozplakať. Príbeh tento potenciál má v sebe priam obrovský. A áno, neopozerané tváre tu majú svoj význam. (31.12.2013)