Spálené vzpomínky

Pořád přemýšlím co tomu filmu chybělo. Herci byli skvělí, hudba dokreslovala už tak hodně silnou atmosféru. K obrazovce jsem byl přikován hltajíc každou minutu. Ale pořád jsem na něco čekal. Na nějaký moment, který mě udeří jako rána kladivem. Něco, co ve mně zůstane i po závěrečných titulkách. Vždyť příležitostí byla ve filmu taková spousta. Škoda. (28.12.2008)

V produkci Sama Mendese vzniklo vcelku povedené drama s přesvědčivým herectvím Benicia Del Tora, v rámci možností snesitelnou Halle Berry a s lehce naprůměrným Duchovnym. Moc se mi líbila "angažovanost" postavy Del Tora, kdy v první části byl spíše vedlejší postavou, aby poté strhl veškerou pozornost na sebe, za což mu po právu náleží ta čtvrtá *. (19.04.2010)

A půl. Nejprve mě zaujal zajímavý název, který jakoby již dopředu sliboval tíživé drama o pohnutých lidských osudech. Cítila jsem, že to bude dechberoucí dílo. A bylo. Snímek věnuje většinu prostoru charakterům postav a jejímu ztvárnění ústřední hereckou dvojicí v podání Halle Berry a Benicia Del Tora. Ti rozehrávají herecké výkony par excellence a já jim vzdávám velkou poklonu. Beniciovi jsem ve filmech nikdy nevěnovala zvláštní pozornost, ale svým výkonem zde mě naprosto uzemnil. Velmi silná herecká osobnost, jemuž role narkomana sedla přesně na míru. Úžasná Halle jako žena zmítána množstvím pocitů. Setkává se s přítelem svého muže, jehož nikdy neměla ráda. Sdílejí svou bolest ze ztráty a začnou k sobě i přes odtažitost a napětí nalézat cestu. On se stane dobrým kamarádem i pro její děti a postupem času ji začne přitahovat. A z toho má strach. Bojuje s pocity nenávisti k němu a zároveň rodícího se obdivu a lásky, vše však potlačuje pod vědomím, že to není správné. Není správné, aby pociťovala náklonnost k muži, který si začne být blízký s jejími dětmi, jež nejsou jeho, které patří muži, který tu s nimi měl být a starat se o ně. Není správné, aby ji pociťovala k feťákovi, který teď sedí tam, kde by měl být její muž, a ne on. Opravdový, smutný a silný scénář s pár viditelnými odrobinkami klišé, které se však průběžně vytrácejí a jak snímek postupuje kupředu, stupňuje se i intenzita nabízených scén a dialogů. Postupující napětí, obavy, výčitky, strach a touha mezi nimi, je bravurně vyjádřeno. Jejich pohledy, těžko vyjádřitelná slova a pocity... uchvacující. Skvělá kamera s viditelným citem pro detail. Taktéž mě zaujala lehká a zároveň podmanivá hudební stránka v podání G. Santaolally, která jakoby celý film příjemně objímala. Nejsilnějšími momenty pro mě byl rozhovor o tom, jaké to je, když si "dáte" poprvé, toužebný polibek, který vlastně nenastal a společné objetí v pokoji. Milou roličku zastávala postava, jíž ztvárnila roztomilá Alison Lohman. Ačkoliv mi bylo známo, že zde hraje, jakmile se objevila na scéně, chvíli mi trvalo, než jsem si pod tlakem hlavního děje uvědomila, že je to ona:) Smutný a bolestný film bez jakýchkoliv emočních vydíraček. (13.09.2010)

Akosi sa nejde ubrániť porovnávaním s 21 gramami (B.del Toro, chronologicky rozhádzané rozprávanie príbehu...), no na rozdiel od A.G.Iňárittuho, Susanne Biel občas sklzne až k lacnému sentimentu a niektoré scénky doslova šuštia papierom (napr. to s tými 20 doláčmi čakal asi každý), takže očakávaný sústrasný pocit s postavami sa nekoná - aspoň nie u Halle Berry. Ak je tu niekto presvedčivý, tak štndardne Benicio del Toro (09.01.2009)

Můj oblíbený žánr, můj oblíbený Benicio a první setkání se Susanne Bier - vcelku úspěšná kombinace! Herecké výkony jsou úžasné do puntíku - včetně těch vedlejších. Pro mě je tohle vyvážený film ve všech směrech. Možná není tématicky úplně originální, no jistě, že ne - ztráta nejbližší osoby je v kinematografii dost vyčerpána, ale rozhodně Spálené vzpomínky nepovažuji za žádnou napodobeninu. Během dvou hodin jsem se ani trochu nenudila a žádný záběr pro mě nebyl zbytečný. Správnou časovou vyváženost vážně oceňuji, není nic horšího než si jít během filmu v hluchém místě jít uvařit čaj. (05.01.2009)