Austrálie

70%. Velký příběh neudělá jen jeho velikost. Romantiku umí Baz stále krásně načančat, tentokrát ale její srdce tak hlasitě nepulzuje. Všechno je to až příliš vykalkulované, okázalé, strojené (i to definitivní vyrovnání se záporákem je spíš uměle nastrčeno), což by ani tak nevadilo v klasicky zkonstruovaném velkofilmu, u pocty klasickým hollywoodským melodramatům, která se nebere stoprocentně vážně a zároveň se pokouší minimálně o pět emocionálních vrcholů, to ale vadí... a Austrálie přinejmenším zadrhává. Obrazy jsou krásné, Nicole půvabná a Hugh Jackman tak sexy, že i já jsem chtěl zběhnout k homosexuálům. Z hlavy ale tenhle monument vyprchá nepříjemně rychle. Dokonce rychleji než naštvání z dementní digitální akce na útesu. Austrálie je kolos s mnoha dějovými vrstvami, s hustým předivem motivů a inspirací. Král postmoderny v něm má neomezené možnosti, protože lavírování mezi kýčem a vážným eposem, mezi stylizovanou pohádkou a poctou všem velkým filmovým vyprávěním, mezi dětským vyprávěním a historickou reflexí - a tak dál a dál - mu dovoluje v podstatě cokoliv. Ta okatá snaha vytesat velké dílo "bez hranic" ale Austrálii spíš škodí. Její dynamo by neutáhlo mnohem "menší" příběh. A čerpání z Čaroděje ze země Oz je možná řešeno elegantně, ale stejně tak i prvoplánově: Ta písnička by omámila v jakémkoliv filmu. (19.12.2008)

Božské, fenomenální, úchvatné... a krásné. Austrálie není film, ale FILM, a to proto, že se vzdaluje lietatuře a divadlu a vypráví zásadně obrazem. Je to ryzí kinematografie, co nám tu Baz Luhrmann předvádí - médium definitivně osvobozené z přidružených umění, jejichž syntézou na počátku dvacátého století vzniklo. Austrálie by knižně vůbec nefungovala. Začtete-li se do scénáře, nespatříte ani zlomek z výsledného díla. A o tom to celé je. ____ Jak poznamenal Luhrmann v Reflexu, „Inteligentní divák ví, že s ním hraji hru“. Naznačuje tím, že celá Austrálie podobně jako avantgardní Speed Racer nebo sebereflexivní Indy 4 patří jak na filmovědní semináře, tak do multiplexů, protože film neuchopuje ani jako umění, ani jako zábavu, ale jako obojí; jako médium poddajné otázkám rigorózních analytiků (neoformalisticko-kognitivní náhled - co dělá divák s filmem) i přecitlivěle silnému pohnutí srdíčkářů (poststrukturalisticko-psychoanalytický náhled - co dělá film s divákem). Byl to ostatně Hitchcock, kdo světu ukázal, že lze točit komplexní a sofistikované filmy v rámci americké populární tradice. A že skončila Austrálie propadákem? Nezapomínejme, že většina se většinou mýlí: všechny velké pravdy - ve vědě, umění i náboženství - vždycky nejprve narážely na většinové mínění. (23.02.2009)

Austrálie je smutný příklad filmu, který se povedl přesně podle přání tvůrce a rozhodně mu nejde upřít pevná vize, ale zároveň mě naprosto nebaví a nezajímá. Já bych ho měl rád rád, ale prostě to není tak úplně možné. Racionálně jde ocenit spousta nápadů, emoce se ale nedostavily. Snad až to jednou uvidím znovu... (12.12.2009)

Po všem tom strašení ze strany kolegy KarlaR je nakonec Austrálie vcelku příjemným výpravným romantickým velkofilmem. V porovnání s Titanicem nebo Pearl Harborem nestojí na tragické událost, ale umně ji komponuje jako součást vyprávění, mimoto se Luhrman téměř dokonale vyvaroval patosu. Austrálie je velice civilní, velice příjemná, v první dvacetiminutovce strašně vtipná, a jen chviličku digitálně nesnesitelná (scéna se stádem na útesu je King Kong hadr ovšem). Nebýt mystického prvku, hodnotil bych možná ještě výš... Hugh Jackman je... a nebo radši nic, ještě by se o mě mohly začít šířit různé zvěsti.. 0:) (26.12.2008)

Zbytečně přetažený a předražený epos, který se tak strašně snaží být nejlépe vypadající film sezony, až sedm osmin snímku připomíná kýč v tom nejhorším smyslu slova. Baz Luhrmann je, věřím tomu (Moulin Rouge jsem ještě neviděl), schopný vypravěč a výjimečný režisér, tady by mě ale nepřesvědčil a po zaslouženém komerčním propadáku roku nevím, jestli bude tu šanci mě přesvědčit ještě někdy mít. Herci jsou vybráni dobře, do svých rolí se hodí (obzvláště malý míšenec), ale jejich charaktery, stejně jako celý film, působí, jako by se jednalo o jakousi australskou bizarní a velkolepou reklamu na Marlboro, už chybí jen ty cigarety. Všechno by sedělo - bez citu pronášená životní moudra, přefiltrované a přebarvené obrázky, neskutečně sexy chlap, nádherná ženská, koně a digitální krávy. Není to výčet všeho, ale pro představu by to mělo stačit. Někteří zde píší o opakovaném zhlédnutí, že pak snad nějaké hvězdičky přihodí.. Proboha, sice hodnotím průměrnými třemi, ale podruhé nechci podívanou za zbytečně utracených sto třicet milionů dolarů ani vidět, k tomu ještě tak šíleně dlouhou. Za jedno ale Austrálii děkuji, díky devítiměsíčnímu natáčení z projektu vycouval Heath Ledger, aby se poté objevil jako jedna z nejlépe zahraných filmových postav všech dob. Díky. (16.02.2009)