Austrálie

Baz Luhrmann je čarodějem ze země Oz, který nás s každým svým novým filmem unáší do jiných světů, kde nám vypráví příběhy po nichž naše srdce tak prahnou. Po dlouhých sedmi letech se vrací a opět s filmem o lásce, pravdě, kráse a svobodě tentokrát bez pravidel, jenž by mohla stát v cestě. Oproti Moulin Rouge se z Austrálie vytratila svěžest, která byla v předešlém případě uvozená milostnými songy vycházejícími z úst hlavních hrdinů jako obláčky plné drásavých výpovědí o nesnesitelné lehkosti lidského bytí. Ona drásavost a zběsilé tempo se v Luhrmannově novém opusu ztratily v překladu a namísto nich se prodraly dlouhé meditativní záběry soustřeďující se na působivou australskou přírodu. Tudíž může celek na slabší jedince působit jako velmi drahé omalovánky. I přesto, že forma zvítězila nad obsahem je Austrálie dobrým filmem, byť opravdu hodně dlouhým. (12.12.2008)

Zatímco v první půli Luhrmann vypráví svůj příběh se zaujetím, vášnivě a naplno tu uplatňuje svůj smysl pro až jakýsi groteskní humor (který mám na něm tak rád a kterým byl předchozí ´Moulin Rouge´ doslova prošpikován), s příchodem do Darwinu v polovině stopáže jako když mávne kouzelným proutkem a z vyprávění plného života a magické atmosféry australské divočiny se stává zahrávání si s trpělivostí diváka, kde jakoby tvůrci zkoušeli, co za klišé a scenáristické oslí můstky jim ještě projde. Tu kýčařinu na konci by nenapsala snad ani přebornice růžových knihoven Danielle Steel. Přesto ale z celého díla cítím upřímnou Luhrmannovu snahu vzdát hold své milované rodné Austrálii a tak to nemohu úplně zatratit. (08.03.2009)

Hloupá kýčovitá manýra, která uvědomělého diváka dvě a půl hodiny moří digitálním dobytkem a dojetíchtivé divačky tahá za nos z prstu vycucanou láskou mezi anglickou paničkou a australským honákem. Jackman v pohodě, Kidman místy dosti mimózní, zásadní vadou je samozřejmě scénář. Kdybych napsal, že všechny zvraty jsou odhadnutelné půl hodiny předtím, než se stanou, tak bych lhal. Oni jsou jsou totiž odhadnutelné hnedka z fleku, ještě než ten film začne. Vymyslete tu nejklišovitější možnou romanci, zasaďte ji do období druhé světové v Austrálii, přihoďte pár keců o důležitosti umění vyprávět (jak to zrovna v tomhle táhnousím se kolosu zní směšně!) a hle, máte tu Austrálii. (19.05.2009)

Je to hrozný doják, ale nemůžu si pomoct, je to tak dobře natočené, že ty téměř tři hodiny utekly ani nevím jak. Největší klady jsou Nicole Kidman, Hugh Jackman, skvělý záporák David Wenham a velmi dobří domorodí herci, pochválit musím i nálet japonského letectva a naprosto úchvatnou scénu se stádem krav na útesu. (28.12.2008)

Velkolepě natažené určitě, aneb až příliš prázdná a neepická podívaná, kterou ani výborné herecké duo flirtující v krásné australské krajině prohnané kamerovými filtry nemůže zachránit. Austrálie svou velikost zkrátka jen předstírá. Dále v ní zahlédneme přehrávající scény a to dokonce několikrát, stádo CGI kraviček tomu zrovna nepřidává a zbytečně dlouhá stopáž je jen dalším neoddiskutovatelným faktem. Asi nebudu sám, když řeknu, že na mě film nepůsobil nijak výjimečně, ba naopak často až moc obyčejně a to by neměl. Celé by se to dalo rozdělit na dvě oddělené části, které jsou nepříliš dobře pospojované filmovým lepidlem - láska + krávy a válka + ukradená generace. Austrálie ale není úplným zklamáním, párkrát se i zasmějete, romantické duše budou náležitě spokojené a nakonec zažijete i jeden neslavný příběh z historie této země. (6/10) (16.03.2009)