Barbar Conan

Conan o něco lepší Conana stejně tak ovšem i Conan výrazně horší Conana. Céčko do morků kostí plné zmateného střihu a nenavazujících záběrů, neherců i nulového děje... Přesto si to naštěstí na nic více ani nehraje a více se toho tady vyrube než namluví; navíc v solidním tempu. Kdyby to bývalo mělo po celou dobu i takový náboj jako skvostný úvod z dětství, tak jsem plně spokojen. Pak je to přeci jen příliš... No, prostě nijaké; ani (směšně) špatné, ani (opravdu) dobré. A pojetím jde spíše o průměrnou napodobeninu Vlkodava (i desítky dalších filmů; co se Nispelovi kde líbilo, to si tam prostě dal) než pokračovatele původním Conanů. (18.08.2011)

Milí odpadoví a jednohvězdičkoví hodnotitelé, mám na vás několik nechápavých dotázků: co jste vlastně od filmu s názvem "Barbar Conan" očekávali? Muzikálové zpracování, baletní kreace, zadumané shakespearovské projevy, předčítání z Homérových děl a vzletnou recitaci Keatsových básní, protknutou happeningem, ve kterém se hlavní hrdina omotá hajzlpapírem a padouch si pomaže přirození nutelou? Nemyslíte, že by přitom ty postavy z vybájeného dávnověku vypadaly poněkud absurdně? Nedívali jste se náhodou na ten film čistě jen proto, abyste pak na něj mohli pohrdavě naplivat? Tak buďte upřímní, do hajzlu, a prostě místo těch rádoby znaleckých odsuzujících žvástů napište: "Nemám rád/a akční fantasy a na Conana jsem se čuměl/a pouze z toho důvodu, že jsem sebemrskačský kokot se zálibou v dehonestování béček." Takové nepokrytecké vysvětlení bych brala. Možná to někoho překvapí, ale tahle varianta Conana se blíží k literární předloze mnohem víc na dosah, než opěvovaný kousek od Milliuse. Howardovi by se to líbilo - vzhled i projevy hrdiny, magií cinknutí zlouni s megalomanskými sklony na ovládnutí světa, zachráněná roštěnka pro sexuálně romantické chvíle, krásně vypiplané prostředí, připomínka Conanových pirátských eskapád... Byla jsem mile překvapená, jak moc mě tahle filmová verze Conana dokázala vrátit do dob puberty, kdy jsem Howardovy povídky i romány s očima navrch hlavy hltala (byť jsem pravděpodobně neconanovala s verbalovou vehemencí). Povím vám, co mně chybělo k udělení velmi spokojených čtyř hvězdiček: o něco méně debilní závěrečná čtvrtina, zajímavější (a přehlednější) choreografie soubojů, monumentánější hudba (tady byla naprosto nenápadná a nezapamatovatelná, narozdíl od majstrštyku Basila Poledourise), ubrat roštěnce na permanentně dokonalém nalíčení a zdánlivě nepodstatný detail - mít ten cigán modré kontaktní čočky, tak bych mu i odpustila, že se svými negroidními rysy připomíná seveřana asi tolik, jako já Dalajlámu. Můj verdikt: 68% a pokračování v podobném duchu, kdy divák odloží mozek do skleničky a akorát odpočívá u hýbajících se pohádkových obrázků, bych se nijak nebránila. (21.11.2012)

Kdepak... Marcus Nispel nikdy nebyl dobrý režisér, ani vypravěč a Conan byl od počátku odsouzen ke zkáze. Ve své rádoby velkoleposti (velkohubosti, chcete-li) tak prohrává i s Nispelovou Cestou bojovníka, která, ač stejně tupá, alespoň věděla, kde je její místo a nesnažila se ze sebe dělat něco víc. Zajímalo by mě, na základě čeho, proboha, dostal režii zrovna Nispel, když se přitom za celou svoji kariéru stále nedokázal oprostit od svých trademarků, kterými jsou absolutně nepřehledná akce, nesmyslné a nefunkční záběrování a zcela do očí bijící nenávaznosti prostorové, skriptové, logické... Tím ale výčet problémů nekončí. Už ve scénáři je zakopáno tolik psů, že nad tím zůstává rozum stát. Conan a jeho pomocník - zloděj - se pomocí pěti klíčů dostanou skrz složitou kanalizaci do města, kde deset minut bojují s chapadly, která stráží jeden z poskoků zlého krále (který se od krále nikdy nehnul), a po vítězství nad chapadly oba zjistí, že v hradě vlastně vůbec nikdo není. Odbočka na téměř dvacet minut a pádný důvod k tomu, aby trojice scenáristů už nikdy nic nenapsala. Z toho pak vyplývá, že herci povětšinou netuší, co hrát, a tak jen zoufale přehrávají. U Rose McGowan je to mimořádně smutné, Stephen Lang alespoň ke konci začne být trošičku zábavný, Momoa je dřevo, co má chlupatou hruď a hladkou prdel a jediný, kdo z toho vychází s čistým štítem, je, kromě Perlmana, skvostná Rachel Nichols. Překvapivě dobře funguje verbální komika a humor, jako takový, a představují jediný důvod, proč jsem Conanovi nenapařil jednu hvězdu, kterou si jinak zcela objektivně zaslouží. Suverénní průser roku... (20.08.2011)

Zas tak tragický to nebylo. Jasný, příběh je nulovej, svět není propracovanej a celý to spíš než film přípomíná videohru, ve který hlavní hrdina co nejrychleji střídá lokace, ve kterých někomu usekne hlavu, ruku či jinou končetinu. Hlavně aby se mluvilo co nejmíň. Akce je ale překvapivě docela fajn, celý to celkem rychle uteče a díky samý akci jsem se pomalu nenudil. Jason Momoa navíc má docela charisma, na Rachel Nichols se stále dobře kouká a Stephen Lang si taky odehraje svý. Jen ta Rose McGowan je příšerná a vypadá tady jak fantasy verze Lady Gaga. Jako béčkový akční fantasy tedy Conan rozhodně neurazí. (17.11.2011)

Aktualizace osmdesátkových béčkových fantasy se v zásadě povedla, ale bohužel nikoli v podobě průlomového Miliusova "Barbara Conana", nýbrž v degradované podobě směšných béček typu "Rudá Sonja" či nespočtu americko-argentinských či americko-evropských produkcí. Nový Conan výrazně staví na fandovském mýtu ratingové kategorie R, tedy předpokladu, že pouhý příslib násilí garantuje podívanou adekvátní kořenům série či žánrové kategorie. Zde ale násilí postrádá blockbusterovou grácii či béčkově rochnivou exploatačnost a je pouze samoúčelným nedramatickým prvkem (s výjimkou úvodní sekvence s dospívajícím hrdinou). Ryzím výsměchem je přítomnost nahoty jmenovitě ve dvou záběrech. Ve srovnání s bezprostřední nahotou původního "Barbara Conana", která tam skvěle dokreslovala atmosféru barbarského věku, ta zdejší působí upjatě a především to odhaluje paradoxní bezpohlavnost chlapácky vystupujícího hrdiny i všech ostatních postav. Conan o sobě prohlašuje, že žije, miluje a zabíjí, ale v kontextu filmu to působí spíš jako prázdný reklamní slogan. Z přízemního živelného požitkáře Conana se totiž stal povrchně efektní fantasy James Bond, čemuž odpovídá i absurdní prostorová anti-logika díla. Namísto kontinuálních přechodů Nispel bondovsky skáče napříč conanovským světem, což ve světě bez aut a letadel vyvolává výsměch. Co pak naplat, že herci jsou dobře vybraní a výprava je vynikající, když divácký požitek narušuje nesmyslné vyprávění? A co se týče Conanovy mužnosti, na jednu stranu se sice nabízí osvaleného geroje peskujícího pohlednou hrdinku vidět jako návrat do kýžených vod osmedesátkově neohroženého machismu, ale současně zarazí, že Conan má potřebu své postoje ventilovat víc slovy než činy, To naopak poukazuje na prázdnou siláckost po vzoru lifestylových plátků typu FHM či Maxim. Klukovsky rozverný Conan není nespoutaný aktivní živel, nýbrž v zásadě objekt posměchu a podmaňujícího voyeuristického pohledu (Momoa evidentně roli dostal hlavně kvůli svému skvěle tvarovanému zadku, který předvede v zásadním moneyshotu filmu). Cílovým publikem vlastně nejsou heterosexuální muži (stejně jako zmíněné časopisy počítají s tím, že je čtou ženy). 5/10 (18.08.2011)