Deník mrtvých

Co mělo tohle proboha znamenat?! Chudák Romero to na starý kolena dotáhl do totálních .. ehm, totálního bahna kinematografie, ve kterém se naprosto neorientuje. Naštěstí je s čím srovnávat a tím je španělský REC, se kterým se tohle nemůže v ničem naprosto rovnat. Použití dokumentární kamery naprosto selhává, vůbec to nevypadá jako amatérská kamera (asi je moc profesionální ...), akorát je občas mírně roztřesená. Tím vůbec diváka do filmu nedostává a netlačí ho na pozici "jsem v tom", ale naopak jej od filmu a dění oddaluje ve smyslu "ať s tím pořád necukaj!". Ve filmu se neděje v podstatě naprosto nic, herecké výkony otřesné, děj šílený, scénář nulový, gore minimální (na dnešní poměry a možnosti v tomto ohledu odpad), akce špatná. Celé to vypadá jako amatérský film mladých nadšenců na Fakultě filmových umění, ale ne proboha film mnoholetého profesionála, který stanovil "zombies téma" jako kult horroru ... I toho filosofování je pramálo. Je fakt, že pár dobrých myšlenek postavy z pusy vypustí, ale to je vše. Opravdu strašné, nejhorší Romero jednoznačně ... (23.10.2008)

„Stojíme za spásu? Povedzte mi.“ Odložme nabok obdiv k majstrovi Romerovi za to, že niekoľko desaťročí nakrúca jeden príbeh vždy inak a skonštatujme, že jeho za dvadsať dní nakrútený DENNÍK MŔTVYCH je hororové veľdielo s presahom, ktoré ponúka filozofické a pritom hlboko ľudské, mrazivo triezve a dôstojne zrelé videnie sveta a nás v ňom. Romero v plnej sile šokuje drastickými nápadmi a tesá do skaly hororovej kinematografie jednu ťažkú scénu za druhou. „Zatvorte dvere.“ Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/185175/Dennik-mrtvych-100.html (29.11.2008)

Romerově nejnovějšímu kousku se nedá upřít hravost, s jakou mixuje zombíky, Kieslowského Amatéra a De Palmovo Redacted (vzhledem ke stejné době vzniku bude podobnost s druhým snímkem nejspíš čistě náhodná). Po stránce emocionální mě ale Diary of the Dead dost míjí, protože mi chybí dojem autentičnosti klasiky Blair Witch, případně z poslední doby Cloverfield či [Rec]. Uznávám, že Diary je sofistikovanější a ambicióznější než zmíněné filmy, dá se o něm dlouhosáhle diskutovat a rozebírat ho, ale bohužel jsem se zas tolik nebavil. (27.04.2008)

Nejnovější film z Romerovy zombícké série oceňuju jako vzácný příklad velmi razantního a angažovaného nezávislého hororu. Celý film je pojatý jako pravdivá reportáž o šířící se nákaze zombies točená výhradně videokamerou málokdy viděného hrdiny, studenta režie, s občasnou výpomocí jeho přítelkyně a členů štábu, se kterým před vypuknutím nákazy točil studentský horor o mumii a blondýně. Tam, kde svého času skončila ZÁHADA BLAIR WITCH – sobeckou hrdinkou, svou posedlostí filmovou "pravdou" občas nesnesitelnou –, Romero pouze začíná. Smysl počínání hrdiny obestírá clona ambivalence: až do konce se pohybuje na škále mezi prorokem a šaškem. Romero konkrétní způsob používání média kritizuje – nadužívání kamer v našich životech, kdy (slovy jedné z hrdinek) se vlastně přestáváme dívat, kamera v rukou „neutrálního“ pozorovatele se stává fetišem, násilí zaznamenané (místo násilí bezprostředně zažitého) se pozorovateli odcizuje, on se stává voyerem, násilí vzrušením –, zároveň však hlásá jeho evangelium. Pravda začíná tam, kde mainstreamová média končí, a pravými adepty jejího objevování jsou mladí nezávislí filmaři a bloggeři – pokud se jejich touha po pravdě nestává pouhým "uploadovacím" fetišem. Pravdou je, že Romero se občas jeví jako mírně iritující karatelský „páprda“, viz spíš mechanicky přilepený apokalyptický dovětek zpochybňujíci, zda si lidstvo vůbec zaslouží být zachráněno, odkazujíc tak na podobně laděnou pointu NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Taky úplně nerozumím americké paranoii vůči vlastním oficiálním médiím; film spekuluje v tom smyslu, že by oficální média pravdu o domácí nákaze zastírala (že by narážka liberála na Irák?). Přesto si myslím, že Romero nesklouzává k tezovitosti: jistou zatuchlost významové roviny řádně provětrává intenzivním napětím, přímočarou brutalitou a pulpovním humorem (starý amenita a jeho trik s kosou). Romero jde na doraz, nebojí se násilí, nebojí se kontraverzních emocí (nákaza dělající monstra z našich nejbližších), svou mentorskou skepsi očišťuje filmařským zápalem. Natáčení filmu prostřednictvím videokamery v rukou hrdinů není příležitostí k „šouflkameře“; Romerova ruka je velmi jistá, nikdy nebere ze zřetele kompaktnost prostoru (naši orientaci v něm), nejrazantnějším výrazovým prostředkem je mu ostrý švenk. DENÍK MRTVÝCH je hororem, který vrací žánr ke své radikální, do ksichtu plivající – přesto očistné – podstatě. (07.10.2007)

Zaujímavé podanie zombie príbehu o konci sveta, ktorý sa však tvári vážnejšie, než je. Možno mi niečo uniklo, ale nechápal som, prečo sa stane z dievčiny zombie, keď sa strelí do hlavi vlastnou pištoľou. V preikopníckom snímku Dawn of the Dead sa stal zombíkom len ten, kto bol pohryznutý alebo zabitý zombiem. Ale až tak mi to nevadilo, ako to, že štýl real time kamerového nahrávania tu bolo oveľa precíznejšie prevedené, než v komerčnom Cloverfiel-du, ktorý už mal z čoho kopírovať. 4* za originialitu, a za štýlovú samovraždu starčeka s kosou (double-headshot) :) (19.10.2008)