Ztracen v oblacích

Na film bych mohl být přísný a prohlásit, že v něčem je naprosto nevěrohodný: od hlavní hrdinky by člověk čekal trochu víc pohnutí, zoufalství, až hysterie, když vidí, že ji její manžel nepoznává, a taky si umím představit jasnější důvod zprovoznění starého bombardéru než podivné sankce ve smlouvě, o níž se radši podrobněji nemluví. Ale tady jde o pocity, ne o fakta. Že Claire až masochisticky vytrvává v blízkosti Joea-Tommyho, je její jediná možnost. A za vytrvalou lásku je odměněna. Nakonec je docela sympatické, že ve filmu není více dramatických scén, než je třeba k narýsování hlavní linie, a že se osudy vedlejších postav neřeší. Vzala si nakonec Rachel Willa, když se jim tak dobře spolu tancovalo? (08.07.2009)

Vcelku pěkně natočený film o ztraceném pilotovi a jeho ženě, která se s jeho ztrátou nechtěla vyrovnat a stále věřila, že je někde naživu. Vzhledem k tomu, že je film natočen podle skutečných událostí, musím snížit hodnocení, jelikož se scénářem asi nebylo mnoho práce. Zbytek práce také nenabízí bůhví jakou podívanou, takže celkově podprůměrný výkon neznámých tváří na filmovém plátně ve mně nezanechal příliš hlubokou stopu. 40% (09.10.2011)

Dojemné melodrama z 2. světové války. Příběh je inspirovaný skutečnou situací kolem amerického čtyřmotorového bombardovacího letounu Consolidated B-24 Liberator. Romanci obstarávají herci zkušení v soap operách Brooke Langton (staré Melrose Place) a Colin Egglesfield (nové Melrose Place). (01.05.2023)

Tohle je přesně typ filmů se kterým mám problém. Namlsán krásným dvd coverem s letkou Liberátorů B24 a zamilovaným párem jsem očekával milostnou romanci dvou mladých lidí během druhé světové války. Navíc začínám být lehce alergický (podobné případy se sice staly i nejen v letecvu, ale zejména u pěchoty) ke schválně zdůrazněné marce - podle skutečné události. Samo zpracování je lehce úsměvné. Samozřejmě, začnu u letadel. Laik asi nic nepozná, ale znalec žasne. Osádka po letišti chodí kolem roztodivných strojů zabraných vždy jen z části (jeden z nich měl dokonce námořní kamufláž) aby nakonec nastoupila do B25 Mitchellu (k mé hrůze navíc pilot oslovoval střelce ,,dělostřelci"). Do toho nám tvůrci servírují počítačově zpracované animace rolujícíh bé dvacet čtyřek... Ty jsou místy i povedené. Pak nastane mlata nad cílem a bombardéry se brání stodevítkám. Tady už jsem při animaci střelby z dvojčete hřbetní věže smíchy vyprsknul, protože to vypadalo jak z nějaké počítačové hry z devadesátých let... Na konci kulometů byly animovány roztomilé hvězdičky. Naštěstí pro diváka (nebo alespoň pro mne) mesouny Liberátor osolí (4 díry vyťaté do plechu - tac - tac - tac - tac -) a jde dolů. Jeden z ,,dělostřelců" je raněn a vříská (má červenou dírku na bílé košili pod beranem) a tak ačkoliv letou vypadl z formace a má problémy s ovladatelností, - odchází druhý pilot kouknout se na tu červenou dírku. První se sám chudák rve s řízením padajícího čtyřmotoráku. Druhý se posléze vrací aby tomu co sedí u přístrojů řekl - klesáme!!! ( No ty vole...:-). Pak naštěstí crashnou a začíná ta romantika. A ta byla celkem nudná. Podtrženo sečteno. Škoda. Těšil jsem se a chtěl jsem tomu dát šanci. Úvodní melodie ač moderní - jakoby by vypadla z repertoáru Andrew Sisters a jiný ženských vokálních bendů ze čtyřicátých let. Blondýnky jsou ve filmu správně peroxidové, každý má na sobě ten retro hadr, domácnosti jsou správně fourties, ale přesto - nevěřil jsem tomu... Takhle zkrátka ne. Být šetnáctiletá slečna, asi bych dojetím vzlyknul, ale to nejsem... Hvězdička jen za námět a ty někdy pěkně animované B24. * (24.01.2012)

Neočekával jsem žádnou extra podívanou. Abych pravdu řekl, dlouho jsem se rozmýšlel, zda si mám tenhle pustit či ne. Pustil jsem se tedy do projekce a ztratil jsem tím hodinu a půl ze svého života. Film jako je tento nemůže nabídnout téměř nic. Vše co se tu odehrává, už bylo tisíckrát zobrazeno v jiných filmech. Triviální námět, herecké výkony takřka nulové a efekty směšné. Pro mě ztráta času. 40% (14.12.2010)