Keurosing

Výborný film, ale škoda, že riadne smrdí antipropagandou KĽDR. Najviac si zrejme dali robotu s prifarbovaním a domýšľaním o údajných tzv. koncentrákov v KĽDR. Je jasné, že film im asi nedovolili točiť v severnej Kórei a tak len pre zamyslenie, okrem centier veľkomiest to tam majú pekne rozje*ane v južnej Kórei. Videl som niekoľko dokumentárnych filmov o KĽDR, ktorým cieľom bolo čo najviac našpiniť na tamojší režim a už viem, kde brali inšpiráciu. Dal by som aj o jednu hviezdičku viac, alebo aj plných päť, ale chýba mi tam žáner fantasy, či sci-fi. (12.04.2016)

Veľmi smutný pohľad tvorcov z Južnej Kórei na ťažký život ich severných susedov. Komunistická šatka, rázny krok a spev... No čo z toho, keď niet čo do úst. Poniektoré rodiny sú na tom fakt zle. Asi tak, ako rodina hlavného hrdinu, ktorá zúfalú situáciu na chvíľu rieši tak, že uvaria svojho psa! V americkom filme asi neprípustné tabu, ale hlad je sviňa. Po tom, čo je Jong-suk donútený zarobiť peniaze v susednej Číne, musí odolať mnohým prekážkam a hovorím na rovinu, že mi ho bolo ľúto. Toľko smoly, koľko sa naňho nalepilo, to sa len tak nevidí. Neľahký život v Severnej Kórei je vykreslený veľmi dobre a rovnako dobre fungujú i ostatné zložky filmu. Plný počet som filmu nedal iba z dôvodu, že často až príliš tlačí na pílu a snažil sa dojímať k slzám za každú cenu. Mnoho spomienkových, spomalených scén podfarbených dojímavou hudbou, by som úplne vynechal a radšej by som to videl strohejšie a drsnejšie ako poriadnu depku. Nemusím pozerať dve minúty na plačúceho hlavného hrdinu a napriek tomu viem čo cíti. Vždy keď si pomyslíme, že sa máme zle, si treba pozrieť podobný film a zistíme, že sa máme kurva dobre. 80%. (26.12.2011)

Neviem, ale tento film na mňa emocionálne vôbec nezapôsobil a to sa tvorcovia naozaj snažili. To fňukanie otca ani syna ma ale vôbec nepresvedčilo, dokonca ani scény z tábora, aj keď tam zomierali deti. Proste niečo tomu chýbalo, čo by mi ponúklo pravé emócie, všetko boli len namodelované situácie, ktoré by na papieri mali zabrať, ale chýbala im uveriteľnosť. Ako keby chceli Južní Kórejci za každú cenu urobiť zo Severnej to najväčšie peklo, aké môže byť, aj keď verím, že horšie to je už len v niektorých afrických štátoch. Keby tam naozaj všetci obyvatelia treli takú biedu, tak neverím, že by bola rodinka Kimovcov ešte stále pri moci. Jediným momentom, keď to mnou aspoň na chvíľku pohlo, bol chudák Bělouš. (28.11.2015)

Vynikající a ojedinělá jihokorejská sonda do života severokorejských uprchlíků. Velmi smutný, ale pravdivý film. Koho toto téma zajímá víc, doporučuju knihu Pchjongjangská akvária, která právě vyšla v dotisku. Nějaké info k filmu: Ze strachu ze zásahu Severní Koreje se natáčelo na utajených místech v Jižní Koreji, Číně a Mongolsku a herci nesměli o filmu mluvit, dokud nebyl dotočen. Do kin se dostal až čtyři po dokončení. Příběh je založen na skutečném příběhu severokorejského uprchlíka Yoo Sang-juna, který se pokusil v roce 2002 dostat v Pekingu na španělskou ambasádu a v Severní Koreji po sobě zanechal hladovějící ženu a syna. Crossing je první jihokorejský film, který je o životech Severokorejských uprchlíků. Před samotným natáčením proběhli asi roční přípravy, během kterých štáb zpovídal kolem sta severokorejských uprchlíků (v Jižní Koreji jich je celkem asi deset tisíc), aby byl příběh co nejautentičtější. Uprchlíci filmu pomáhali mnoha způsoby, poskytli spoustu cenných informací o životě v Severní Koreji i řadu fotografií a byli přítomni celému natáčení. Představitel hlavní role Cha In-pyo nejdříve odmítl ve filmu hrát, protože očekával propadák. Když ale uviděl fotografie hladovějících severokorejských dětí, tak se podle vlastních slov rozplakal. Cha, který je v Číně dobře známý díky svým seriálovým rolím, je nyní bezplatným velvyslancem kampaně proti zneužívání dětí a sponzoruje na dálku třicet dětí z celého světa. Některé výrazné scény se štáb rozhodl z filmu vystřihnout, protože je považovali za natolik šokující, že by jim v Jižní Koreji nikdo nevěřil. Před dvěmi měsíci byl film jako součást Severokorejského týdne svobody promítán v Kongresové knihovně ve Washingtonu. Na projekci bylo kolem sto lidí, včetně několika kongresmanů. Přítomen byl například Peter Beck, výkonný ředitel Americké komise pro lidská práva v Severní Koreji, Kim Sung-min, bývalý uprchlík a nyní vedoucí radia Svobodná Severní Korea nebo zástupci japonského velvyslanectví. Z jihokorejského velvyslanectví nebyl přítomen nikdo. Všichni přítomní několikrát během filmu propadli v pláč a po skončení filmu zůstala řada z nich zaraženě sedět v křeslech. Peter Beck o filmu řekl, že je to nejlepší natočený film na toto téma a doufá, že ho uvidí co nejvíce lidí, aby pochopili situaci v komunistické zemi. An In-ok, severokorejský uprchlík, jehož životní příběh je téměř totožný s tím filmovým, proplakal téměř celý film. Uvedení doprovázel benefiční koncert a bude nahráno album „Cry with us“ (Plač s námi), jehož výtěžek půjde na pomoc dětem v Severní Koreji. Čtyři dny po premiéře filmu byl film zpracován do formátu dětské knížky. S ohledem na závažnost tématu a konkurenci letních blockbusterů se dá říct, že zaznamenal i divácký úspěch. Navíc byl zakoupen i do japonské distribuce. (01.05.2009)

Nevím proč, ale čekala jsem, že film půjde víc do hloubky a bude se snažit co nejvíc odhalit krutou tvář Severní Koree. Ne, že by ji neodhalil, ale například nahlédnutí do pracovního tábora mohlo být delší. Protože přesně tahle část filmu je pro diváka nejvíc šokující a vyvolává v něm bezmoc. Možná to budou právě ty vystřižené scény, co mi tam chybí. In Pyo Cha působil skromně a opravdově a šlo z něj cítit, že do toho dává něco víc. Jen si nedovedu vysvětlit, proč mi neukápla ani slza. 4* (06.12.2013)