Nic takového

Psaný i tady jako drama, horor, fantasy, komedie, dobrodružný, kreslený, dokumentární, vodě odolný, trvanlivý, ale je to především drama. Hal Hartley (režie, scénář, producent, hudba) moc dobře natočil to co chtěl. A Robert John Burke v masce zahrál tak přesvědčivě jako žádný jiný herec (v masce) před ním. Začátek filmu je nuda a klišé, ale až jsme na ostrově tak to je profi práce. 4/5 (28.10.2013)

Film tedy rozhodně není horror. Je to něco mezi pohádkou, společenskou satirou a metaforou. Má to kousek z Krásky a zvířete, z Věci Makropulos a celé je to prokládané filosofickými úvahami. Nešťastný tvor, vypadající jako monstrum, trpí nesmrtelností a nedokáže se jí nijak zbavit. Mladá dívka, které zabil snoubence, se rozhodne mu pomoci. Do toho se dozvídáme, že monstrum vlastně neexistuje, že si jej lidé vymysleli, aby dodali do svých životů dimenzi strachu a vybavili jej pamětí až k počátku vzniku lidstva. Film je trochu nevyvážený, chvílemi převládá dojem pohádky, jakmile ale monstrum přijde mezi lidi, atmosféra se přemení ve společenskou satiru. Přesto je film nějakým podivně naivním způsobem odzbrojující a něžný. A monstrum je jednoznačně fešák. (30.11.2008)

Nepříliš povedená nepohádka o tom, že věčný život není žádný med, že člověk může být krutější než Netvor, ale zároveň se občas dokáže řídit i vznešenějšími pohnutkami - soucitem, láskou a odpuštěním. První polovina filmu není špatná, ale s příchodem Netvora do civilizace solidní atmosféra příběhu postupně někam vyšumí. Proměna v chování Beatrice je příliš náhlá a tím pádem nepravděpodobná vzhledem k tomu, co prožila - tedy pokud ta dobrá duše netrpí rozdvojením osobnosti. V samém závěru se film - i hlavní hrdinka - přece jen trochu vzpamatují, ale na výsledném dojmu už se nedá moc změnit. (10.12.2008)

Netradičně pojatý příběh o netvorovi a krásce, kteří jsou zde však vyobrazeni ne tak idealisticky, oba chladní a naivní. Režisér pojal zcela odlišný přístup a rozhodl se lásku, přátelství, zradu a sobeckost ukázat v ne tak kýčovitém stylu, čímž zůstávají lehce skryty. Emotivně je film přesně tam kde má být, studený Island asociuje s dějem, který bohužel místy zamrzá a je poněkud šedý. Jelikož je film právě nevtíravý a nijak nenucený, pár zamrzlých míst pookřeje až ve vás. I přes tyto klady se ale mohla během filmu budovat mnohem větší myšlenka, i když to už je možná můj problém. (28.11.2008)

Svéráz islandského poetismu/realismu/alkoholismu//schizofrenie/brutality, vyprávěná a nahlížená po amícku, překypující černým humorem, ujetou elektronickou hudbou, překvapivě i all-world-mainstream-and-undermainstream-stars, úžasným koncem - třebaže možná pointou, trpící však skřípajícím dějově-(ne)motivačním tlakem, nedotaženými až epizodicky zploštělými charaktery, občas až pohádkového typu. Přesto je to originál originální. 75% (21.11.2009)