10 položek a méně

K 10 položkám jsem přistupoval s určitou opatrností, protože Řada nešťastných příhod od téhož režiséra se s mým filmovým viděním dokonale minula. Nicméně byl jsem navýsost příjemně překvapený, protože jde o sympatický nezávislák nebo aspoň nezávisle se tvářící snímek. Je to film o docela obyčejném supermarketu někde na předměstí a jedné unavené pokladní, která se souhrou náhod setká s dosluhujícím hercem, který býval ve své branži žádanou hvězdou. Tohle náhodné setkání přeroste v celodenní výlet naplněný konverzací o životních snech, cílech a hodnotovém žebříčku. Oba dva se na konci rozchází vnitřně obohaceni o pozitivní zkušenost. Ve svém minimalismu je to nápadité a vkusné. Celkový dojem: 80 %. (04.01.2011)

Strašně příjemný malý film natočený zjevně pro radost všech zůčastněných a snad i pro odpočinek od studiových zakázek. Příběh stárnoucího hollywoodského herce, který si chce kvůli roli nastudovat prostředí zapadlého supermarketu, a potkává se tu se svéráznou a sympatickou prodavačkou, kterou odpoledne čeká pracovní pohovor, je lehký, milý a trošku dojemný. Charisma obou hlavních představitelů tu prýští plným proudem a je potěšení je sledovat. Ideální film pro Americké nezávislé léto na ČT2. (05.04.2007)

Velice příjemný film, který pěkně plyne a nemá žádná hluchá místa, asi hlavně díky tomu, že se odehrává v pár hodinách. A deset položek proč se na snímek podívat: Morgan Freeman, Paz Vega, lehkost, nenucenost, nadhled, nezávislost, jednoduchost, trefné hlášky, hudba a také menší rolička pro Dannyho DeVita, která potěšila:-) (10.04.2011)

Přívětivá konverzačka na nezávazné téma. Freeman svého moudrého černého dědečka hraje s přesvědčivou nonšalancí a dává dospělému divákovi široký prostor (asi to bude taky prostotou scénáře) pro ztotožnění. Pravda, některé hyperpozitivně naladěné situace jdou už trochu přes míru, ale řekněme, že by si stárnoucí známý komediant mohl dovolit i to, s čím by našinec od hispánských obyvatel amerického předměstí koupil leda jednu do rozkroku. Postava Scarlet je dokonale civilní a Paz Vega doslova na ničem postavila charakter horkokrevné nepřístupné nepříliš vzdělané paničky, jejíž ledová krusta postupně taje - tak jak to my sokolíci máme rádi. A že jí to sekne. Celkově to poselství, že na sebe můžeme být hodní i tam, kde to jinak vypadá beznadějně, bylo šité na míru americkému předměstí, ale s dostatečnou mírou vkusu na to, aby si toho člověk ani moc nevšiml. Zdá se to příliš banální? Taky je. Ale při dívání se budete celou dobu usmívat, a to se počítá. Pátou hvězdičku přidávám navíc - za to, že si Silberling nehonil triko a sestříhal to na hodinu a čtvrt. (12.08.2010)

Tomuhle říkám oddechovka. Jak pro diváky, tak pro herce i jejich postavy. Obyčejný den dvou obyčejných lidí kdesi v obyčejné oblasti Ameriky. Celé je to tak obyčejné, až si člověk říká, proč by o tom někdo točil film, který by se dal shrnout minutovým promítáním nápisu: "Fuck it. Let's move on with our lives." A přece. Znáte takovou tu náladu, kdy s někým sedíte v hospodě na pivku a bavíte se probíráním kdejakých nesmyslů? Nevím jak se mu to podařilo, ale tento minimalistický snímek mi takovou náladu dokázal přivodit. Trocha optimismu. // 70% (11.07.2010)