Muž z oceli

Nová generace má právo na nový začátek, a tak polobožský sirotek znovu poprvé sestupuje k nám pozemšťanům. Jsem sice rád, že se mu to povedlo způsobem, který Kal-Elovi dělá jen a pouze čest, ale jako příznivec naivnějších a lidštějších dobrodružství ocelového pláštěnkáře jsem doufal v něco ještě trochu odlišnějšího. Obdivuji sice Snydera za to, že si troufnul zpřeházet chronologii svatého originu, ale technických hrátek nebo zničených bloků na mě bylo zkrátka moc. Superman pro mě byl vždy jiný právě tím, že si svoji až bolestivou nadřazenost moc dobře uvědomuje a nebojuje destruktivním způsobem, který superhrdinské filmy nabízí. Jejich způsoby můžu sledovat od rána do večera, ale spasitel s eskem na hrudi přece ze zásady létá o třídu výš. Na podobné výtky nechává částečně zapomenout dokonalé herecké obsazení v čele s fascinujícím Russelem Crowem, který z Jor-Ela dělá div ne hlavní postavu, a také ony cituplné vsuvky, které ostatním divákům mohly přivodit menší či větší kopřivku. Jenže když scénář brnká na lidskost ústředního hrdiny, jsem právě já téměř okamžitě naměkko. Onen odchod z kina byl tak nakonec rozporuplně spokojený. Vzhledem k ďábelskému tempu druhé poloviny se nemůžu zbavit pocitu, že jsem se svezl spíše v rychlíku než v plnohodnotném restartu, ovšem těch atrakcí, které v něm na mě čekaly, bylo překvapivě dost. Tak leť klidně dál, Clarku. Snad doletíš dostatečně daleko, aby vzpomínky nezačaly hořknout. (01.02.2014)

Scénář je jako ne první blockbuster poslední doby založený na vysušení nolanovských prvků o všechnu skutečnou hloubku a hodnotu, aby už sloužily pouze jako atrakce. Uchopení co do stavby mě nebavilo až iritovalo - první hodinu jde o koláž nenavazujících scén pokoušejících se o promluvy a chytře skládané flashbacky, kterou drží pohromadě jen naše znalosti z dřívějších supermanovských filmů. Shyamalanovské lapsy v logice (ať se na orbitě bojuje jakkoliv dlouho a kdekoliv, trosky padají výhradně před Kentovic farmu etc.) sice občas vyvstávají na povrch, ale to v rámci žánru ani tak nevadí. Když se vrátím na začátek k oné "atrakci", tak musím Snyderovi uznat, že v tomto ohledu Muž z oceli svým způsobem nezklamal. Problém nastává až ke konci, kdy už je bayovsky monotónní a finální duel, během nějž musí nutně zemřít několik desítek až stovek tisíc lidí, ale nakonec se rozhodne nad tříčlennou rodinnou, už je jen nadbytečným epilogem vysávajícím z konce i ten náznak emocí (a opět naprosto zbytečně prodlužuje film přes dvě hodiny). Přes všechny výhrady musím uznat, že ty 3 a 1/2 hvězdy jsem měl zpočátku (a stále mám) tendenci zaokrouhlit nahoru, protože coby třeskutý blockbuster to nepochybně má jistý drive. I z pohledu prázdné akce bych ale krom oné ztráty zájmu ke konci vytknul ještě pro Snydera typické nekonečné opakování (ve stylu padající Lois, jež je zachráněna asi pětkrát za film), neexistující romanci a vůbec emocionální účast. Na druhou stranu, strachovat se o nezranitelného hrdinu, to je oříšek a vím, že Snyder není vypravěč dost schopný na to, aby si s tím poradil, takže jsem to ani neočekával. Především ale chybí nadhled, to je zcela zásadní! Zkrátka když doma necháte mozek, ale pro jistotu i míchu a celou nervovou soustavu, pak se s tím dá docela přežít. Asi záleží na tom, jestli ve vás Snyder najde to malé dítě, které rádo blikající světýlka, protože ničím jiným ten film není. Na tom není nic špatného, ale ze mě to vyšumělo hrozně rychle. Proč to produkoval Nolan, nebo spíš proč se o tom tolik mluví, nevím, není to poznat a jen to vyvolává zbytečné nároky, které tenhle film nedokáže splnit a ani se o to (snad?) nepokouší. Samozřejmě se snaží o pouťovou hlubokomyslnost a jak jsem uváděl, bere se smrtelně vážně, ale to dneska dělá každý blockbuster, takže už mě to moc neohromuje, spíš nudí. PS: Zaručeně nejzbytečnější 3D sezóny... opravdu. Rád ohledně tohohle přeháním, ale ten film není ve 3D! PPS: Likvidátor originality ve filmové hudbě Hans Zimmer mě opět štve. Jeho hudba zní jako vždy zaměnitelně a "jako cokoliv", přesto film skvěle doplňuje. Podobnou instantní spokojenost/nespokojenost vzbuzuje celý film. Kdybych zaokrouhlil nahoru, byl bych na Snydera naštvaný. Takhle nemusím. 65 % (13.06.2013)

Subjektivně: takhle otupělý jsem z kina odcházel naposledy po Sucker Punchi a to musím dodat, že Muž z oceli je výrazně lépe zrežírovaným filmem. Pokud si održím odstup od z mého pohledu čistě debilizující digitální smršti padajících mrakodrapů a vybuchujících molekul nicoty, pak musím vyzdvihnout následující: Goyerovu snahu propracovat kryptonskou linii i mytologii Supermana. Obrovský podíl na určité působivost filmu má Russell Crowe a Michael Shannon, jejichž postavy jsou rozhrané i rozepsané mnohem lépe než zbytek filmu (casting Shannona byl prozíravý). Podobné péče a propracovanosti se nedostalo postavě Clarka Kenta, kterou hraje Cavill se zádumčivostí modela, kterému ukradli všechny košile. Snaha posunout Supermana / Kenta do roviny jedné nerozlučné bytosti, uzavřeného a osamělého mimozemšťana se tříští na jeho výkonu i na tom, že na rozdíl od rebootu Batmana tu chybí vývoj postavy, nějaká patrná vnitřní přeměna / dilema. Muž z oceli a jeho flashbacky do dětství jsou čistě generické a co do obsahu / významu vlastně příliš nevybočují z donnerovské linie (jen postrádají nadsázku), Cavill se promračí rozbouřeným mořem a pajzly do nevyhnutelné situace, kdy jako Bůh překonává rychlost zvuku a s padouchy boří města. Duel se Zodem tvoří překvapivě velkou část filmu a pokud tuhle trikovou extravaganzu nekoupíte hned na začátku, doslova vás utluče lokomotivami a tunami železobetonu. Náznak nadhledu přichází pozdě a Supermanova vážnost je monotónně setrvalá, aniž by však působila jakkoli temně a problematicky. Jednoduše monolitický a produkčně dobře ošetřený blockbuster, se kterým jsem si užil jen minimum zábavy. (14.06.2013)

Zhlédnuto v kině. Dvakrát! Bez znalosti jakéhokoliv předchozí snímku o Supermanovi (plánoval jsem se na všechny předchozí podívat ale jaksi to nevyšlo) jsem šel do kina na tento nový spektákl od Snydera. A výsledek mě nezklamal. Man of Steel je první blockbuster z roku 2013, který naplnil má očekávání (na rozdíl od Star Trek Into Darkness či Iron Man 3) téměř na 100 %. Je to doslova epický film, ve kterém prakticky vše funguje jak má, casting se povedl (nevím, co má většina lidí proti Amy Adams, ale já ji žral) a vše podtrhuje fenomenální hudba od Hanse "každý můj soundtrack zní prostě božsky" Zimmera. K tomu si připočtěme fakt, že finále trvá přes půl hodiny (možná i víc, nevím, nedíval jsem se na hodinky, protože jsem měl oči přikované k plátnu) a je to opravdu směsice zvukových efektů, prachu a betonu. Na první zhlédnutí jsem z tohoto filmu měl dobrý pocit a věděl jsem, že se na to musím jít podívat ještě jednou, trochu si srovnat myšlenky. Na druhé zhlédnutí jsem si film opravdu užíval a neměl jsem prakticky co vytknout. Doufám, že tohle samé budu moct napsat i u jiného filmu (mého adepta na blockbuster roku 2013) Pacific Rim. 95 %. (01.07.2013)

Úvod na Kryptonu mi vyrazil dech a i dále bylo na co koukat. Superman dobrý, ale nejvíc na mě zapůsobil Russell Crowe. Vcelku komorní první půka byla fakt super a přeboostěné bitky na konci mi nevadily. Škoda že Clark nechodil na řecko-římské zápasy. Mohl dostat Zoda do kravaty mnohem dřív a ušetřit tak asi padesát mrakodrapů. Amy Adams mám jako herečku rád, ale na Lois se mi nehodila. (28.04.2015)