Soudný den

Doomsday nemůže dostat víc jak tři hvězdy z následujících důvodů: 1, Jestliže se Marshall snažil natočit poctu béčkům, proč mu z toho vylezla parodie, která popírá sama sebe, své předobrazy z 80. let uráží a kde jednotícím svorníkem není – podobně jako u klasických autorů grotesky – přesně vyprofilovaná postava klauna, ale klaunem se stává samotný režisér? 2, Proč se Doomsday předvádí jako nonkonformní veselice, když je ve skutečnosti tak umanutě maloměšťácká a bez koulí? Promiňte mi tu floskuli, ale obávám se, že -unrated- verzi by prozívala i moje pramáti. 3, Marshall by si měl konečně vypláchnout pusu kulkou a přestat psát scénáře, protože na to nemá mozek. 4, Celý film odpovídá pouťovému varieté, ovšem bídně natočenému. Filmoví teoretici používají termín neviditelný styl, v němž divák nevnímá samotný proces produkce filmu. Jistě, béčka na sebe jednotlivými scénami pozornost strhávají a moc neviditelné nejsou, ovšem Marshall šel ještě dál a tak zřetelně vytrhává diváka z příběhu (amatérsky „viditelná" kamera), vyprávění (nesouvisle rozsekané a epizodické schéma) a postav (až na hrdinku jsou všechny zbytečný, nesympatický a donkichotský), že Doomsday už není regulérním filmem, ani béčkem, ale Ed Woodovským Z-etkem. (25.07.2008)

O Soudném dnu se nedá vyprávět, Soudný den se musí zažít. Pokud byste se totiž někomu snažili tenhle film vysvětlit, koukal by na vás jako na idiota, že pletete minimálně čtyři filmy dohromady. Tahle takřka nevyčerpatelná sbírka wtf momentů a přepálených klišé, prošpikovaná filmovými odkazy (jen vyjmenování těch na Mad Maxe a Útěk z New Yorku by mi určitě zabralo několik večerů u piva) je totiž filmovým nářezem první kategorie. Vzhledem k tomu všemu však Soudný den není filmem bezhlavým, ba naopak. Marshall se sice totálně utrhl ze řetězu, ale na to, kolik prostředí, stylů a hudebních motivů vystřídá, si film pořád drží pevnou dějovou linku a nikdy nezabočí do nějaké trapné výplně. Zkrátka pecka od A do Z a ač se zatím budu držet na politicky korektních 8+/10 (ano, ten střih bojových scén...), někdy, až se nikdo nebude koukat, hodnocení asi trochu upravím :) Do té doby si přeji hodně budoucích zhlédnutí. P.S. Jsem sám, komu přišel celý úsek okolo průchodu pod horou neuvěřitelně lotroidní? :) (12.04.2008)

Marshall uhňácal dohromady těsto z imbecilních situací a dialogů, nestydatých vykrádaček, pankáčských magorů, oplechovaných primitivů s palcáty a oštěpy, přimíchal krvavě masitou hmotu, ochutil bizarním humorem, nářezovým vizuálem, nablýskaným britským fárem a zadkem Rhony Mitry, zbrkle nasekal na malé kousky a upekl dobrotu, z které jedni hlasitě zvrací a druzí se po ní s úsměvem oblizují. Bezpochyby se u toho smíchy řezal do kolen a určitě se potměšile řeže z vyděšených reakcí početné suity diváků doteď. Tohle snad není možný, tohle nelze brát vážně, tohle je učiněný maglajz. Ale v pozitivním zábavném slově smyslu. Brzy huráá na druhou projekci. :) (11.04.2008)

Logice dala britská hračička Neil Marshall volno a sám si už při první klapce zřejmě řekl, že si splní jeden velký dětský sen. Dějově jsme zase u jisté apokalypsy, se kterou se svět vypořádává izolací Skotska, kde je epicentrum nákazy smrtelným virem. Po dlouhých letech se ale virus dostal i mezi londýnské obyvatelstvo, tudíž je třeba jednat nalezením protiléku. Marshall (i když tu skutečně absentuje s vnitřní logikou svého vyprávění) se ničeho nebojí, po muzikálovém čísle klidně opeče nebohého zajatce a v nekorektních honičkách punkově laděných kanibalů drtí každičký kousek lidského těla, na který si jen vzpomenete. Určitě mi přijde malicherné označovat Doomsday za něco, co nemá vlastní styl a krade a cituje, kde může. Protože si jej docela užije i divák, který je netknutý podstatně starším Šíleným Maxem nebo nedávným Úsvitem mrtvých, ostatně svět blízké budoucnosti zasažený náhlou katastrofou tu už byl nesčetněkrát. Nicméně tohle náležitě uvědomělé béčko a vizuálně zdařilá jízda, ve které záporáci pobíhají s palcáty a oštěpy a umírají pod koly obrněného transportéru, je rozdávkovaná do několika vrcholných scén, mezi kterými se jen střídá povinná vata s hluchými dialogy a „podivíny“ typu Malcolma "něčím se živit musím" McDowella. Marshall, který překvapil už atmosférickým žravým horůrkem Pád do tmy, se o svojí budoucnost bát podle všeho nemusí. Ryzích 60%!! (29.05.2008)

Neil Marshall se teda pořádně vyřádil. Libovolně promíchává prostředí, postavy třebas jenom proběhnou kopcem a pomalované kanibalistické ksichty, vozící si své opiercingované části těl na madmaxově stylizovaných strojích, nahradí lučištníci a opevněný hrad jak vystřihnutý ze středověku. Velkoplošné záběry mají tíživou a mocnou působnost, to je skutečné kouzlus mňamózus. Dále předkládá Marshall spoustu neúprosně krvavých obrazů, myslím, že Bob se k Bobkovi do klobouku už nevrátí. Hlavy padají jako uschlé hrušky a monitor mi začal před chvíli smrdět seškvařeným masem. Rhona Mitra zacvičila před natáčením o několik benchpressů více než Kate Beckinsale, jinak je však podobnost mezi nimi nevyvratiletelná, ať už v rámci hereckého umu, zálibě v nošení přiléhavých kostýmcích, či pěkné fasádě. Závěrečná naháněná vznikla pouze pro efekt, včetně nelogického proskočení autobusem. Střílení je hodně, taktéž tanečních kroků, stejně jako soubojů, či výbuchů, ale prostě si to nelze užít, protože střihač trpěl svalovým třesem v pokročilém stádiu. Podruhé bych se asi hodně trápil. 33 miliónů dolarů(rozpočet)/20 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (29.08.2008)