Strážci - Watchmen

Snyder zvládl geniální komiks věrně přenést, rozpohybovat, vizuálně vypulírovat a opentlit pár vtípky (což rozhodně není málo), ale život mu v mých očích vdechnout nedokázal. U nádherného úvodního retro klipu jsem sice zamáčkl slzu, ale po zbytek filmu jsem už necítil téměř nic. Typově dobře vybraní herci (s výjimkou Ozymandiase) defilovali v dokonale zrekonstruovaných kostýmech a kulisách a deklamovali věty z komiksu, ale jak postavy, tak jejich osudy mi byly ukradené stejně jako klimax, při kterém se mi v komiksu vždy stáhne krk. První polovina mi navíc přišla jako šílený flashbackový guláš, kdy se vlastní děj pohybuje hlemýždím tempem (v komiksu mi to nijak nevadilo), aby se v druhé půlce nevzrušeně doloudal k nijak šokujícímu finále. Už několikrát jsem četl cosi o tom, že film je brutálnější než předloha, ale aspoň mě přijde šest celostránkových panelů posetých rozmašírovanými mrtvolami nám dobře známých vedlejších postav podstatně brutálnějších než nějaká otevřená fraktura ruky a rozsekaná hlava a taky jsem moc nepobral, co měla v tak realisticky pojatém příběhu znamenat ta nerealistická akce. Zkoumal jsem, kochal se, ale neprožíval. (08.03.2009)

Z komiksu jsem četl zhruba první třetinu, díky které jsem neměl problém se ze začátku orientovat a mohl ocenit Snyderovu přesnost při převedení na plátno, ale jinak selhal přesně tam, kde jsem to čekal. Jeho optika je totiž na krušnou atmosféru filmu příliš vyleštěná a feeling osmdesátek (a ostatních období) musí obstarávat chytře vybrané písničky, což bolí o to víc, když víte, že by to bez nich moc nefungovalo (bolestivou výjimkou je sexuální scéna, kterou použitý song spolehlivě pošle do kopru). Snyder ale především nezvládá práci s postavami, které jsou (kromě Roschacha) celkem unylé, a postupně tak začnou padat do škatulek divně oblečených lidí, kteří vás vlastně moc nezajímají (hlavně Ozymandias je zoufalost sama). Přes to všechno mě Watchmeni víc než půlku stopáže celkem bavili, jenže pak nastoupil roztahaný závěr, který vymetá jedno klišé za druhým, a přestože je slušně napsaný (hádám, že z velké části dědictví předlohy), Snyder ho dokázal proměnit v otravnou okecávací čtyřicetiminutovku, která vás utvrdí v tom, že mimo akční scény dokáže zabít cokoliv. Co mi tedy z filmu utkvělo? Dvě hodně vydařené bitky (ulička a vězení), překvapivě snesitelný výkon Patricka Wilsona a hořká příchuť velké propálené šance, protože filmu všechny ty dobové a politické podtexty nechybí, jen cítíte, že je šlo podat mnohem lépe. Takhle se nakonec člověk diví tomu, že ho tak osudově vystavěný film nechal chladným. 6/10 (27.02.2009)

Sotva by šlo říct, že by tento film natočil někdo jiný lépe. Ty zpomalené záběry, co máme Snyder a já tak rádi, učinily film jakýmsi studijním materiálem. Díky dlouhým strnulým záběrům lze jakoby celou scénu podrobně prozkoumat a vycucat z ní maximum. Pro ortodoxní vyznavače komiksové předlohy pohodlná cesta k důkladnému porovnávání. A k filmu obecně není třeba co dodávat. Film je poněkud netradičním zpracováním příběhu o superhrdinech. Nevím jestli je někde prostor pro komentáře k bonusovému DVD filmu Watchmen, ale rozhodně bych doporučil to zhlédnout celé najednou. Film dostane větší hloubku a navíc zjistíte něco o zákulisí skutečných superhrdinů z reálného světa. (10.05.2011)

Mohlo to být i horší, což o to. Vtěsnat megalomanskou Mooreovu předlohu do divácky přijatelného a zároveň kasovně úspěšného filmu je úkol hodný dr. Mannhattana, ne tak klipaře Snydera. Při úžasné titulkové sekvenci zřejmě vypotřeboval všechnu svoji kreaci a umění zkratky (je v ní představena celá historie vigilantů s kongeniálním hudebním podkresem Boba Dylana). Ale pak už to jen upadá... Mnohé je nevyřčeno, postavy jen letmě načrtnuty (hlavní padouch má všehovšudy 3 scény) a proto nepůsobí závěrečný klimax, jak by měl. Herci se rozhodně snaží, Earle Haley se stane bezesporu kultem (jako Joker, třebaže je nesrovnávám) a i kritizovaný Matthew Goode mi do té role sedl jak ulitý... Ještě k tomu závěru: v komixu je šíleně překombinován, zde je to opravdu jediný světlý bod, kdy se film od adaptace vzdaluje a přitom jí neubližuje... Ale stejně nevím, jestli mám být rád, že vidím své oblíbené dílo rozpohybované obrázek od obrázku bez nějaké přidané hodnoty s minimem myšlenek nebo zklamán, že to - možná, třeba - šlo udělat o trošku líp. (S TDK nesrovnávat, Batman má za sebou sedmdesátiletou mytologii, kterou mohli Nolanovi upravovat a pohrávat si s ní, tady nic takového není) (06.03.2009)

Od Temného rytíře neuplynul ani rok a zástupy lidí najednou křičely, že jsou Watchmen na komiksové poměry až příliš seriózní a tím pádem směšní. Na straně druhé se ale Batmanovy nastolené vizuální linie drží natolik pevně, že je Snyderovo dílo najednou na vážné drama příliš barevné. A předsudky se kromě puritánské části společnosti začaly dotýkat i běžného diváka, který najednou nedokáže překousnout pár neurážejících "modrých" záběrů. A uniká tak potěšení z brilantní adaptace, mistrovské režie a hereckých výkonů, které neruší, ale naopak přesně naplňují jednotlivé charaktery a bezchybně tak ruší všechny dosavadní superhrdinské škatulky. Strážci jsou v mých očích veledílem, které paradoxně předběhlo dobu. Jsou moderně a i přes svou štědrou stopáž velmi zručně natočení, ale jejich vzpomínková melancholie v žánru své místo ještě nemá. O to snáze se ale můžou stát nedotknutelnou modlou pro všechny, kteří je přijmou. (12.03.2009)