Saxána a Lexikon kouzel

V dobách totalitného režimu bol Václav Vorlíček výnimočný režisér, ktorého diela boli plné fantázie, humoru a dobrodružstva. Stačí spomenúť snímky ako napríklad "Dívka na koštěti", "Jak utopit Dr.Mráčka", "Tri oriešky pre Popolušku" alebo úžasne televízne seriály "Arabela", "Létajíci Čestmír" a "Křeček v noční košili". To sú výborné filmové diela, ktoré si vždy rád pripomeniem. Po roku 1989 začala Vorlíčkova tvorba viditeľne upadať. No do úplnej krízy sa dostal až v novom miléniu. Nezmyselné pokračovanie "Dívky na koštěti", ktoré dostalo názov "Saxána a Lexikon kouzel", je jasnou ukážkou jeho neschopnosti natočiť kvalitný, komerčne úspešný kinofilm. Václav Vorlíček bol výborný režisér, ale už dávno mal odísť na zaslúžený odpočinok, do dôchodku. Pretože dnes už dokáže natočiť iba nepodarený odpad! (08.01.2015)

Vorlíček si asi myslel, že dnešní děti mají IQ 35 a v životě neviděli Harryho Pottera. Omyl. A myslím, že za vše mluví nudící se děti v kinosále, které už po půlhodině začaly buď nervózně poposedávat nebo usínat na rameni jednoho z rodičů. A slovům o tom, že když jsou peníze, tak lze udělat dobrý film snadněji, se musím opravdu upřímně vysmát. Stejně jako digitálním efektům, nehereckým výkonům všech zúčastněných, režisérovi a v neposlední řadě spoustě momentů a slovních výrazů, které nemají ve filmu pro děti co dělat. Zasloužený propadák roku, ne-li desetiletí. (11.11.2011)

Kdeže jen ty loňské sněhy jsou, kdy česká filmová pohádka bývala naším národním pokladem a chloubou. To by jeden zaplakal, jaké žalostné bláboly jsou dneska scénaristi schopní nacpat hercům do úst. A nejen v pohádkách. Apeluji proto na tuzemské tvůrce, aby měli s námi, trpícími diváky slitování a produkovali výhradně němé filmy. Dokud se jim nenavrátí vkus. (21.02.2013)

Pokračování po 40 letech. To tu ještě nebylo. Film Saxana a Lexikon kouzel si prožil svůj příběh už během dvou produkčních etap, které zahrnují celou poslední dekádu. Ačkoli námět je mnohem starší a nejlépe by se realizačně hodil do doby doznívajícího fenoménu Oty Hofmana, tedy do doby dvojdílné Kačenky a strašidel (1992). A výsledek? Příjemná kombinace Kozího příběhu – Pověstí staré prahy (2008) a Kdo chce zabít Jessii? (1966). Z původní Dívky na koštěti (1971), která čerpala scénář trojice Franková, Macourek & Vorlíček, si vypůjčuje staré postavy a podzemní říši. Humor se proměnil a poetika se celkově přizpůsobila dobrodružství se žákyní 2. B v hlavní roli, která se jmenuje stejně jako maminka. Mladá láska Saxany a Honzy Bláhy byla nahrazena nestárnoucím diblíkem v podání Jiřiny Bohdalové, která hraje tetu Irmu a věnuje se stejně intenzivně své spisovatelské kariéře, jako novým nápadníkům. Mezi další nové postavy patří Nárožného strýček Evžen nebo Lábusův nakladatel Pleskot. Tito všichni jsou na svém místě, dětem jejich projev bude asociovat pohádky, které v minulosti namluvili. Dulavův labužnicky zločinný Crashman z comicslandu zastupuje comicsovou vložku z pera Grusse, který vyrostl na magazínu Crew a dnes patří mezi současné špičky ve svém oboru. Samozřejmě došlo k dílčím recastům - Somr nahradil Bláhu, původního ředitele podzemní školy a Kluková Píchovou, učitelku, kvůli které Saxana dostala 300 let po škole. Jirák a Hrubešová variují Libíčka a Obermaierovou jako nemocniční personál a například Konvalinková jako paní Laštovková supluje především pacientu z blázince Růžičkové. V momentě, kdy přistoupíme na fakt, že ze čtyřicetiletého manželství Saxana a Honza mají dnes teprve osmiletou holku, a uvědomíme si, že naprostá většina herecká akce byla natočena jiným týmem lidí, než těmi, kteří převzali ono torzo a celý mostrprojekt dokončili, máme vlastně vyhráno. Na české poměry jde o výsledek nevídaný, atmosférický a veskrze hravý. Množství animovaných postav a celých sekvencí dává zapomenout na určitý strop hereckých schopností, které předvedla hlavní hrdinka, mezi nejpůvabnější určitě patří Chlupáček, který jakoby vypadl ze středověké Prahy, nebo drak, po kterém není radno chodit na WC. Nejrůznější dílčí vtipy odkazují na tradiční české vidění fikčních světů mnoha žánrů, především pak pohádková knajpa by se hodila do nejedné adventury, jakých bývalo v době povedené Gooky mnoho. Kuloáry se obávaly nejhoršího, jim tedy nechme obavy, my ostatní se můžeme pobavit a potěšit se finální podobou Vorlíčkova vysněného projektu. (Viděno 26. 8. 2011) (14.09.2011)

Když pomineme očividné chyby filmu, dostaneme se až k jakési "nekonzistentnosti tvůrce." Pohádkové, pořípadě fantastkní témata byla vždycky pro Václava Vorlíčka stěžejním, nikoli však hlavním smyslem tvorby. Vzpomeňme tak například na nesmrtelnost ve vzathu k lásce v Dr. Mráčkovi, pohádkový svět versus každodenní radosti života v Arabele, nebo kouzelné květiny oproti bezbřehé dětské fantazii v Létajícím Čestmírovi. Tady jsme se dočkali bezduchého technična, které naprosto popírá vše, čím tvůrce, který od útlého věku (a zdaleka nejsem sám), u mě formoval názor na film jako takový. Amorální teta Irma, která má tři chlapy z různých dimenzí, aby si mohla pořádně užít? A to má být příběh pro děti? Věřte, dlouho jsem přemýšlel, za co tu hvězdičku dát. Z piety, prosím pěkně. Za padlé. (22.09.2011)