Noc patří nám

Režisér J.Gray pred pár rokmi natočil slušný kriminálny thriller Temné zákutia /u nás vydané Intersonicom/, ktorý ostal trošku nedocenený. Do svojho nového snímku opäť obsadil totožnú dvojicu hercov, ktorých doplnil o kvalitného R.Duvalla. M.Wahlberg nedostal až tak veľa priestoru, príbeh sa venuje postave Bobbyho, ktorého úplne perfektne/ako inak/ stvárnil J.Phoenix. Príbeh je jednoduchý, dôraz sa kladie hlavne na hercov, ale práve tá jednoduchosť môže pripomenúť náš reálny svet a ľahko docieli to, že sa do príbehu zahryznete a budete zvedaví ako to dopadne. Scéna, kde Bobbyho odhalí ruský mafián Vadim, si trúfam označiť za vrchol tohto filmu. Výborný hudobný doprovod od poľského skladateľa W.Killara, ktorý do napínavej autonaháňačky, ktorá sa odohráva počas búrky, primixoval nejaké ťahavé zvuky, pripominajúce a splývajúce so zvukom okenných stieračov mi rozbúchala srdce. Fungovalo to výborne. Film určite pripomenie nedávno slávne kúsky Skrytá identita alebo Americký gangster, ale toto je podstatne svižnejší film. Cením si ho rovnako a oproti Americkému gangstrovi, ktorý mi pripadal dokonalý ale trošku chladný, ešte o trochu vyššie, pretože bol emocionálne silnejší. Toto je primočiary thriller, ktorý zaúčinkuje chirurgickou presnosťou,napriek tomu ,že podobných filmov tu bolo mnoho. Takže,na každého raz dôjde, aj na mafiána Vadima... Film 80%.Phoenix za 100%. (03.02.2009)

Nekompromisní syrová oldschoolová pecka s tááákhle skvělou atmosférou a ještě lepším obsazením. Dějově překvapivě nepříliš předvídatelné + vymazlená honička + můj velký oblíbenec Wojciech Kilar. Naprostá spokojenost a jeden z nejzajímavějších filmů letošního roku. P.S. Plytká Skrytá identita se může jít definitivně zahrabat. (01.10.2008)

,,A já mám dělat donašeče“? ,,Kromě tebe tam nikoho nemáme“….“. Silnou stránkou příběhu je, že se odehrává mezi lidmi, kteří k sobě mají nějaký blízký vztah. Rodina a ,,rodina“. Nečekají se podrazy. A když Bobbymu říkají: ,,Jsou na našem seznamu všichni. Teď prej převezme velení jeho fotr. Toho taky sejmem.“…nedokáži si představit svoji reakci na jeho místě. Zajímavý příběh drží tempo cca ¾ snímku. Pak už to asi scénáristu přestalo bavit a usoudil, že je potřeba vše hned ukončit. Opustí dramatickou linii, přerod J.Phoenixe z floutka na drsnýho a zkušenýho poldu je k smíchu. Vše se řítí rychle a tupě k vyvrcholení, ve kterém z oblak dýmu vychází J.Phoenix. Horší to snad být nemohlo! (13.09.2008)

Jak vidno, docela rozporuplné názory padají na tenhle film. Pro mě je až s podivem, co se SVÝM scénářem, který místy překvapivě tahá za uši (aneb rodina je základem všeho), dokázal na plátně zatím nepříliš proklepnutý James Gray. Projevil se jeho cit nejen pro vedení herců a sugestivní navození atmosféry, ale i um vtáhnout nás do dob kriminálek ze „staré“ školy. Provozovatel proslulého newyorského klubu Bobby se vyzná v lidech a touhle prací žije, takže je logické, že si brzy získá sympatie ruských bossů. A zároveň chce věřit, že jeho šéfové jsou čistí jako koks, který občas se svojí portorikánskou přítelkyní rekreačně šňupe. Stýká se s vlivnými lidmi a jejich „jiné“ obchody nechce znát. Navíc ani on sám nemá právě čisté svědomí, protože jeho rodina kope za policejní sbor, který chce „noční život“ New Yorku vyčistit od obchodu s narkotiky. A jelikož jsme v končících letech osmdesátých, Bobbyho neutralita se v těchhle časem zrovna nevyplácí. Brooklynské drama bez překvapivých zvratů se tak zaměřuje právě na postavu rozkolísaného Bobbyho, přičemž i přes svojí přímočarost a (přiznejme si) jednoduchost neztrácí na lesku a napětí a alespoň já netrpělivě vyčkával na další a další scénu. Gray v tom prostě umí chodit, odpustíte mu i diskutabilní momenty (neuskutečněný převoz zločince; změna příjmení snad není dostatečná na to, aby si mafiánští hlavouni neověřili Bobbyho kořeny atp.) a necháte se kolébat osudy jednotlivých hrdinů. Právě oba bratři si musí zažít svoje, aby si k sobě našli cestu. Je to zásluha i samotných herců – takoví Joaquin Phoenix nebo Robert Duvall jsou letitou hereckou jistotou, kdo ale potěší – to byste nečekali – je Eva Mendes. Tahle podceňovaná kráska zdárně osciluje mezi koketkou z životem tepajícího baru a psychicky zdecimovanou ženou, která z lásky k Bobbymu riskuje ztrátu vlastní identity i života. 70%. (03.06.2008)

Žánrový fanoušek je tvor nadmíru konzervativní, takže k dobrému zážitku potřebuje stále tytéž ingredience namíchané v podobném poměru a okořeněné kapkou inovace v podobě upravené etikety na obalu. Mění se jen tváře hlavních hrdinů, podstata zůstává stejná. Noc patří nám vychází z módní vlny kriminálních filmů s tématikou obchodu s drogami a působení ruskojazyčné mafie na území USA. Jinak jde o tuctový film svého žánru s předvídatelným dějem, typizovanými postavami a obehranými schématy. Nechybí pochopitelně rodinný motiv, kdy hlavní hrdina kolísá mezi oddaností k rodině pracující u policie a svým přátelům s osobního života. Nechybí ani smyslná kráska v podání Evy Mendes. Fanoušek žánru si může pochopitelně libovolný počet hvězdiček přidat, ale film, kde dokážu dopředu odhadnout každý tah scénáristy a režiséra, mě neuspokojuje. Celkový dojem: 40 %. Východní přísliby to zkrátka nejsou... (01.03.2009)