Noc patří nám

,,A já mám dělat donašeče“? ,,Kromě tebe tam nikoho nemáme“….“. Silnou stránkou příběhu je, že se odehrává mezi lidmi, kteří k sobě mají nějaký blízký vztah. Rodina a ,,rodina“. Nečekají se podrazy. A když Bobbymu říkají: ,,Jsou na našem seznamu všichni. Teď prej převezme velení jeho fotr. Toho taky sejmem.“…nedokáži si představit svoji reakci na jeho místě. Zajímavý příběh drží tempo cca ¾ snímku. Pak už to asi scénáristu přestalo bavit a usoudil, že je potřeba vše hned ukončit. Opustí dramatickou linii, přerod J.Phoenixe z floutka na drsnýho a zkušenýho poldu je k smíchu. Vše se řítí rychle a tupě k vyvrcholení, ve kterém z oblak dýmu vychází J.Phoenix. Horší to snad být nemohlo! (13.09.2008)

Milujem "starú školu" i tieto otcovsko-synovsko-bratovské vzťahové príbehy. Celý čas som sedel ako zhypnotizovaný. Chcel som dať plný počet, ale hoci zážitok z filmu bol výborný, po jeho skončení som si uvedomil svoje výhrady voči scenáru. Nevadí mi jeho predvídateľnosť (tá akosi patrí k veci), ale to, že odsunul (výborného) Wahlberga na vedľajšiu koľaj. Prehĺbiť jeho postavu a bolo by to dokonalé. Réžia si ale zaslúži len nadšené výkriky. Atmosféra dokonalá, akčné scény nevídané, neslýchané ("automobilovka" so zvýrazneným zvukom stieračov - bravo!) a realistické (t. j. extrémne brutálne). Nadchla ma záverečná prestrelka, ktorá šla dokonale proti očakávaniam i žánrovým pravidlám. (20.10.2008)

,,Je lepší být souzen dvanácti, nežli být nesen šesti! '' --- Moc jsem si pochutnal. Hvězdné obsazení a zajímavý vcelku uvěřitelný příběh z NY osmdesátých let udělalo z toho snímku velmi dobře koukatelnou zábavu. Wahlberg a Phoenix jako dva synové Duvalla,..to slibovalo dost! A Každý ze synů je jiný. Jeden se potatil a je stejně jako otec úspěšným policejním důstojníkem, druhý pak vede klub patřící ruskému milionáři kde si za nocí lebedí dealeři drog, pasáci a další kriminální havěť. Přiznávám, že jsem tak trochu nevěřil oné čistotě Phoenixe. Přeci jen vést velký noční klub asi vyžaduje jiné nároky a um a chce to asi víc než umět před spaním odříkat desatero. Do těchto hnízd leze mafie a s mafií se musí umět jednat. Obzvláště pokud majitel je Rus, takový ten typický děduška co milovaným vnoučatům tiskne do ruky čokoládové bonbony a pak za zavřenými dveřmi zašeptá svým gorilám aby tomu a tomu ještě než vykrvácí pořádně pro výstrahu ostatním rozřezali obličej... Tak trochu mi to připomnělo Východní přísliby. Už ten dobovej úvod uměl skvěle naladit na to co bude následovat (ne nemyslím ty Phoenixovi husté erotické hrátky s jeho karibskou kočičkou Evou Mendes :-), ale ty černobílé fotky s muži zákona a odznaky policie na plackách a uniformách... Honička aut v dešti dokreslená jen monotónním zvukem motorku stěračů byla také super! Ten závěrečný ,, maturák'' si ale mohli tvůrci odpustit. Dávám tedy za 4 balíky super matroše. * * * * (12.05.2017)

Když jsem se podíval na obal říkal sem si co že to bude za drsňárnu. Joaquin Phoenix sliboval mnohé již svými předchozími rolemi, prakticky herec co v žádné roli nezklamal. Dále vidím na obalu Mark Wahlberg. No to tedy vypadá slibně. Eva Mendes platí za jednu z nejhezčích holek Hollywoodu (holek, protože herečka to opravdu není). Robert Duvall taková ta klasika drsných mužů ze staré školy, co se s ničím nepářou. Film začíná a není to špatné. Role se zdají být rozděleny. Pak ovšem postupem času, když začne váznout akce a prakticky se zde žádné drsňárny nedějí začíná se dostavovat menší zklamání. Největší zklamání nastane v závěru, kde se z oblíbeného tvrďáka Wahlberga vyklube posera. No to už je na mě trošku moc. Názor, že jediná postava je zde Joaquin, je naprosto správná. To co do úst vkládájí scénáristé ostatním herců je prostě prázdnota. Tak film nakonec zdárně doklopýtal do konce. (04.08.2008)

Velká očekávání vkládaná do novinky Jamese Graye NOC PATŘÍ NÁM se bohužel nenaplnila: film je, zejména co se obsahu týče, starosvětský do té míry, že až hraničí se sebeparodií. Navazuje na „poctivé“ policejní filmy 70. a 80. let, lpící na tradičních hodnotách rodinné sounáležitosti a učebnicových mravních zásadach, jenže tím, že je bere tak nějak automaticky [tj. rozvolnila se vazba mezi těmito hodnotami a jejich potřebou, stal se z nich ve vzduchu plovoucí karatelský imperativ, dobrý filmařský mrav, tradice, která nemusí odolávat zkouškám času] a navíc je koncentruje do mírně absurdních rozměrů, nadsazuje tyto hodnoty do poněkud nadživotního, mírně trapného tvaru. (15.03.2008)