Margaret

Na celém filmu mě nejvíce fascinuje ta stopáž - a to jsem viděla jen tu verzi 150 minut :D Žasnu nad tím, že to někdo dokázal - tak - nechci použít slovo "běžný" film, ale není to prostě velkofilm, který někdy až bojuje o 120minut...Ale jak tu již zaznělo - postavy za mě byly krajně nesympatické - vyjma malého bratra,který tam měl "štěky" :D Ale Lisa je puberťačka, která až při pohledu smrti do tváře (a to reálně), pochopí, jak se během pár vteřin dokáže život změnit. Jen si říkám - její chování, které vyvrcholí nechráněným sexem, za mě - údajným - potratem a přiznáním lhaní u výpovědi - "promíjíme" jí to pro to, že je to holčina pod 20let a prostě s ní mlátí hormony? Nebo ji prostě všichni nemůžeme za toto chování vystát a vlastně na konci filmu nevíme co si o ní myslet? Za mě film, který obsahuje obrovské množství známých tváří, hodně smrti, za mě nesympatickou Annu Paquin (o které si myslím, že svého Oscara získala neoprávněně) a přitom téma, které nám může být tak blízké...každou vteřinu... (13.09.2020)

Oficiální text distributora je napsán špatně, hlavní představitelka se nejmenuje Margaret, ale Lisa! Margaret je jen jméno z jedné krásné básně, která ve filmu zazněla... Tímto děkuji uživateli jménem Fr za její ocitování! ;-) Těšila jsem se na film s mou oblíbenou Annou Paquin, ale přišlo docela zklamání. Děj je velice zajímavý a řekla bych že i nevšední, ale ta hysterická puberťačka, která neví co by.... no nevím............... :-/ (17.08.2012)

Škoda, že jsou problémy s postprodukcí tak obecně zprofanované. Kostrbatý střih a nedořečené zápletky tak ještě více bijí do očí. Což o to, je to opravdu dobrý film, s parádními hereckými výkony a vynikajícími dialogy, ale ta dvouapůlhodinová stopáž mi k úplnému uzavření příběhu a obecně lepšímu zážitku, zatím nestačila. 70% (KVIFF 2012) (01.07.2012)

Komplikovaně nesympatická hlavní postava ve filmu, ze kterého nejde spustit zrak, pozornost a účastnost. Kdyby trval o pět hodin déle, žila bych s nimi všemi kolem ní a s ní celou tu dobu navíc naprosto stejně ponořená, okouzlená, postrkovaná do těžkých chvil uvědomění i ještě horších chvil znejistění, chutnajíc tresť přesně toho sladkobolného amalgámu i intenzivního pocitu bytí naživu, kterým si nás život podmaňuje a přitahuje a který často bolí tak nesnesitelně, že většina lidí je hluboce přesvědčena, že by někdy nejradši nebyli a všecko skoncovali. A přece tyhle každodenní přerody uprostřed zmatků a smíšených pocitů, nedorozumění a míjení obsahují v krůpějích ten nejcennější elixír a možnost pochopení a zušlechtění. A někdo pije a někdo plive, ale každý dělá, co umí. Jarmark marnosti i velká nádhera v jednom, pořád, všude kolem nás. *~ (13.07.2017)

Po hodině a dvaceti minutách jsem to už chtěl vypnout. A hle, ono to má další hodinu. Tady někdo nepochopil funkci střihače, protože ani to, co se dosud dělo, na tu hoďku a půl nemělo. Celý film by se vešel maximálně do 110 minut. Rozbředlostí a roztahaností se tak dostavovala značná nuda a nějaká gradace něčeho čehokoliv byla ta tam. ~ Po té hodině a půl jsem nějak postupně přestal vnímat, co se vlastně ve filmu děje a proč a přiznávám, že pak už jsem jen přeskakoval v ději až do plačtivého konce. Bohužel, sestříhané by to možná zapůsobilo, ale takhle scéna s autobusem nějak vyšuměla a všechno poté se dělo jen jako výplň času, která mě ani v nejmenším ničím nezasáhla. Jsem zlý, ale až to někdo sestříhá na koukatelnou rozumnou stopáž, dejte vědět. ~ 178 minutový Directors Cut se asi musí prodávat spolu s prášky proti únavě v tubě ve tvaru autobusu. (17.08.2012)