True

Viděla jsem poprvé a dech mi to nevyrazilo. Jenže..pak se vám to začne rozléhat v hlavě a pustíte si to znovu - bum. Jako bych předtím viděla jinou povídku. Srdce mi bilo.."Ne, já tě vidím" srdce mi ztuhlo. Rty se mi chvěly a koutky směřovaly k úsměvu. Ten pocit, který to ve vás zanechá..je .. neuvěřitelný. (01.06.2012)

Tato krátká povídka je součástí filmu Paris, je t'aime a musím říct že ze všech částí tohoto povídkového filmu je také nejlepší. Je to nádherné a zajímavě zpracované vyprávění o lásce slepého mladíka a krásné divky v podání Natalie Portman a jak Natalie, tak i režisér Tykwer v ní plně dokazují že jsou jedněmi nejtalentovanějších lidí své generace. (08.05.2007)

I see you - nejromantičtější vyznání, kterého se vám může ve filmu dostat:) Nejlepší povídka z Paříže, skvělá pointa, střih, nápad, herecké výkony, tempo, režie.....všechno to dohromady tvoří úžasný celek. Působivá scéna v přelidněné hale, kde se poprvé hlavní hrdinové objímají, po druhé od sebe stojí metr, po třetí jsou k sobě otočeni zády a po čtvrté tam nejsou vůbec. Lépe by snad ani konec vztahu beze slov vyjádřit nešel. 100% (02.02.2010)

Stejně jako někteří ostatní tady, považuju těchto 10 minut za ty nejlepší, co se v Paris, Je t'aime objevily. Celý vztah je shrnutý do krátkého času, ale nepostrádá nic důležitého. Během krátké chvilky poznáme povahu Natalie a křehkost jejího přítele. Konec a celkové vyznění perfektní. A hudba, která to celé podbarvuje, sedí výborně. (25.01.2011)

Tykwer umí "klipy" a umí i lyrické filmy o pocitech. A True je výborně sestříhané, dynamické, s muzikou od osvědčené party Tykwer/Klimek/Heil, a má samozřejmě Natalie. Ale má být také emocionální a skrz Thomasův asi sedmiminutový osud má divákem nějak hnout. U mě se to nepodařilo a True tak v mé hlavě zůstává jen variací na téma etudy včera i dnes a formální vzpomínkou na Lolu. Srdce se to ani nedotklo, bohužel. Asi mě od doby jedné Hitchcockovy scénky netankují jisté vypravěčské kličky (schválně to taky zkuste říct nedebilně bez spoileru;)). 70% za moc dobré řemeslo, poklepání po rameni ve stylu "jo, vím jak jsi to myslel", a nádavkem drobná kletba vůči režisérovi, protože jsem chtěl jít spát, ale najednou nějak potřebuju slyšet větu: ”Lola, wenn ich jetzt sterbe, was würdest du machen?” a to, co po ní následuje. (15.07.2011)