Já, legenda

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)

Zvládnout to od neskutečně atmosférického úvodu k poněkud rozpačitému konci, který mimo jiné tím, že to tak měl pámbu vlastně od začátku vykoumané, nehorázně drze omluví několik scénáristických botiček a berliček, bratru za ani ne hodinu čtyřicet, tomu se říká výkon. Bohužel nijak zvlášť dobrý výkon:P Ten je naopak potřeba ocenit u Willa Smithe, který si to tu dává jako hodně zkušený mazák, a jehož one man show vlastně celý film je. Škoda digitálních příšerek, které ze všeho nejvíc připomínají Hulkovy dětičky, a mají největší podíl na tom, jak film utrpěl po vzhledové i dějové stránce. Je to vážně škoda, protože tady bylo našlápnuto k překonání hodně vysoké laťky, ale tenhle film s tím, jak nevyváženě a nedomyšleně je ve svém celku poskládaný, nikdy nebude legendou. Ode mě 70%, i když to necítím jako úplně férové hodnocení. PS se spoilerem: Alternativní DVD konec (zombáci si jdou pro svoji ženu, a když ji dostanou, odcházejí) mě donutil k smíchu, protože sice vyhodil boha ze stroje, ale zase přetočil všechno až do té doby logické a realistické naruby tak, že se to nedá přijmout jinak než jako násilné otevírání dveří k sequelu se Smithem - a takhle teda už opravdu ne, přimlouvám se, aby producenty navštívila hromada reducentů:P (07.09.2009)

Neobvykle se tvůrci poprali s pojmem velkofilm, který právě zde dostává docela na frak samotným příběhem, který je vlastně...komorním. Na velkofilm zvláštní, ale velice zajímavé. Will Smith si neskutečným způsobem užívá one-man-show a opravdu mu nemohu nic vytknout, to ani nelze. On opravdu dělá naprosto všechno, a možná, že je to taky jeho nejlepší herecký výkon vůbec. Od Já, legenda se nejspíš čekalo něco jiného než z toho nakonec vzniklo, ale já byl spokojen, opravdu hodně spokojen. Plno lidí si stěžuje na nudu nebo fakt, že se v příběhu vlastně nic moc neděje. Ale to není pravda. Je to život posledního člověka v New Yorku a on se k tomu patřičným způsobem chová. Škoda jen, že hudební stránka je trochu slabší, ale ne špatná. No a efekty relativně průměrné. Samotný příběh přesto má něco do sebe a kdyby měl trochu hlubší myšlenku, nepřemýšlel bych a okamžitě bych mu dal plný počet. Takhle je to (pouze) film, který se tváří na velko, ale přitom je komorní, tak mocně, že se plno lidí bude divit a možná právě proto bude mít relativně průměrné hodnocení. (12.01.2008)

Vylidněný New York, flashbacky do dob, kdy se epidemie rozjela, ale i hrozivé zapadání Slunce či útok těch zmutovaných bytostí - to byly pro mě úžasné scény. Téma, kdy nějaký virus zabije většinu lidí na planetě, mi přijde hodně zajímavé. Film má skvělou atmosféru, Will Smith táhne film povětšinou sám statečně kupředu a potěšila působivá hudba Jamese Newtona Howarda. Naštval mě, jako zde většinu komentátorů, závěr plný náboženských keců. (21.01.2008)

Již třetí adaptace novely Richarda Mathesona "I Am Legend", s rozpočtem $150 miliónů a Will Smithem v hlavní roli. První The Last Man on Earth (1964) a druhé The Omega Man (1971) zpracování novely "I Am Legend". Post - apokaliptická atmosféra vylidněného New Yorku, po kterém se volně prohání zvěř a opuštěná auta obrůstá tráva. S přicházejícím soumrakem vycházejí ze svým temných úkrytů nakažení, kteří jako by z oka vypadli Smeaglovi z Pána Prstenů. A Robert Nevill (Will Smith) jako jediný přeživší, který může najít vakcínu pro záchranu lidstva. I přes dechberoucí začátek a neuvěřitelnou atmosféru i zvuk je Já Legenda velkorozpočtovým The Last Man on Earth, u kterého mi trošku pokazil zážitek vyamerikanizovaný konec filmu. Rozjezd ve velkém stylu a závěr,který alespoň u mě dost sráží na celkovém hodnocení z 5 na 4 hvězdičky. 80 % (11.02.2009)