Já, legenda

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)

Hned na začátek bych rád upřesnil, jak je to s názvem filmu. Samozřejmé JÁ jsem legenda, ne on, nicméně nehodlám se s amíkama hádat o tom, kdo je skutečná legenda, ještě by mě vojensky napadli. V tomhle filmu pro změnu někdo, tedy spíše něco napadlo amíky, ale zatímco jinou zemi či město by to položilo, je nééé, protože tam žije afroameričan s hezkou postavou, v hezkém bytě, s drahou televizí, s vyzbrojí lepší než má naše "NATO ARMY " jmenuje se Will Smith a žije s fenou vlčáka, což jasně dokazuje sexuální orientaci hlavního hrdiny. Samozřejmě žijeme v moderní době a já nejsem žádnej puritán, bylo zcela jasné, že jsou spolu šťastní. Chodili spolu na romantické procházky apocalyptickým New Yorkem a na 5.Avenue společně lovili pobíhající srnky, ve vaně spolu usínali víc zamilovaně než většina manželů po 30letým společným soužití, francouzské polibky mezi nimi byly až zvířecky vášnivé, jenže pak se to celý zvrhne a místo sledování milenecké dvojce muž - pes, / fenka, přesněji řečeno, zase nerad bych z nich dělal buzeranty / koukáme na parádní akcičku proloženou solidníma lekačkama. Vizuálně povedený film, který mě udržel v napětí téměř do konce a dal zapomenout na zlost ze zdraženýho vstupnýho v Palace Cinemas. (19.01.2008)

Lawrenceov cit pre obraz vybuduje výbornú atmosféru vyľudneného mesta v prvej polovici filmu, bohužiaľ scenár je vzhľadom na nedostatok interakcií s čímkoľvek živým doslova “prázdny” a v druhej film kazí Annino tlachanie o Bohu a prvoplánové boľačkové zábery na fotky pozostalých. Digitálny nightwalkeri sú skutočne slabinou vizuálu, herci v maskách by vyzerali určite lepšie. Lawrence údajne plánuje sfilmovať bibliu palahniukofilov “Survivor” a po tom čo som videl Constantina a I am legend, začínam veriť, že by to nebola až tak celkom katastrofa….ale aj tak nech to dajú radšej Fincherovi. Slabšie štyri hviezdy 7/10 (30.12.2007)

Ani legendární rozdání karet nemusí zajistit legendární partii. Rozjezd, prvotní vykreslení postapokalyptického světa i atmosféra jsou více než v pořádku, jenže pak už nepřichází nic než šeď, průměrnost a kreativní prázdnota. Will Smith svým charismatem bojuje zdatně, ale je na to sám... PS: Alternativní závěr (ve speciální blue-ray verzi) rozhodně nedoporučuji, byl příšerný. 6/10 (03.12.2015)

SPOILER: Will Smith ve filmu, který lidstvu oznamuje, že rakovina by se léčit neměla. A teď vážně. Od tohoto snímku jsem si sliboval hodně, i když pravda, vzhledem k tématu se nabízel i prostor pro velké zklamání, nakonec to vše však zůstalo někde mezi. Zde několikrát zmiňovaný parádní začátek se mi vůbec nelíbil. Liduprázdné město, jedno pěkné auto a lov působí příliš stroze, celé této části chybí energie, je bohužel unylá. Potulování tmavým domem překvapí svou tmou, ale to je tak všechno, vzhledem k tomu, že nic nevíme, může dojít tak maximálně k nějakému šoku, ten se však nekoná... Když se tvůrci v polovině snímku pomalu sunou k jasnému žánrovému uchopení, konečně začíná Já, legenda v mezích fungovat. Tutam je nepovedený pokus o humor a zmizí i trapná snaha o vykreslení psychického stavu hrdiny. Francis Lawrence si v žánrových scénách věří mnohem více a pouští se do víceméně riskantních kousků, které velmi dobře fungují. Když už jsem zmínil osobu režiséra, musím zároveň oznámit, že režie je opravdu to jediné, co v tomto snímku funguje. Scénář je totiž jeden dlouhý průšvih, který se na svých bedrech snaží Lawrence ukočírovat do snesitelné podoby. Obrazová kompozice funguje na jedničku, díky čemuž si může režisér v určitých fázích dovolit absenci hudebního doprovodu... První opravdu velmi povedná scéna přichází na řadu vypuštěním zmutovaných psů, její vyústění však bohužel opět směřuje k trapnému duchu předcházejících scén. (Před)Závěr má oproti zbytku tu výhodu, že nepostrádá tempo. Jenže bohužel mutanti jsou příliš nevýrazní a působí spíše komickým dojmem, takže správná atmosféra není navozena ani zde. Bohužel... (14.02.2008)