Já, legenda

Od One-man show Willa Smithe jsem si rozhodně sliboval mnohem víc. Vždyť už samotný příběh je jeden z nejoriginálnějších. Francis Lawrence je velice talentovaný režisér, což potvrdil už v Constantinovi. Od filmu Já, legenda jsem ale čekal takovou menší revoluci. Čekal jsem, že budu s otevřenou pusou hltat vylidněné město a film bude mít úplně jinou atmosféru. Revoluce se ale nekoná a Já, legenda zapadá do klasické škatulky akčních filmů, kterých se v hollywoodu točí stovky. Film nemá podle mně moc povedený scénář a rozhodně by mu slušel i nějaký lepší soundtrack. I přesto mám ale z filmu příjemný dojem. Nebýt hluchých míst mohlo to být za 5 hvězdiček. Velkou poklonu si určitě zaslouží Will Smith, který je ve filmu výborný a film neuvěřitelně zvedá. (23.12.2007)

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)

Hned na začátek bych rád upřesnil, jak je to s názvem filmu. Samozřejmé JÁ jsem legenda, ne on, nicméně nehodlám se s amíkama hádat o tom, kdo je skutečná legenda, ještě by mě vojensky napadli. V tomhle filmu pro změnu někdo, tedy spíše něco napadlo amíky, ale zatímco jinou zemi či město by to položilo, je nééé, protože tam žije afroameričan s hezkou postavou, v hezkém bytě, s drahou televizí, s vyzbrojí lepší než má naše "NATO ARMY " jmenuje se Will Smith a žije s fenou vlčáka, což jasně dokazuje sexuální orientaci hlavního hrdiny. Samozřejmě žijeme v moderní době a já nejsem žádnej puritán, bylo zcela jasné, že jsou spolu šťastní. Chodili spolu na romantické procházky apocalyptickým New Yorkem a na 5.Avenue společně lovili pobíhající srnky, ve vaně spolu usínali víc zamilovaně než většina manželů po 30letým společným soužití, francouzské polibky mezi nimi byly až zvířecky vášnivé, jenže pak se to celý zvrhne a místo sledování milenecké dvojce muž - pes, / fenka, přesněji řečeno, zase nerad bych z nich dělal buzeranty / koukáme na parádní akcičku proloženou solidníma lekačkama. Vizuálně povedený film, který mě udržel v napětí téměř do konce a dal zapomenout na zlost ze zdraženýho vstupnýho v Palace Cinemas. (19.01.2008)

Film složený z ingrediencí, které už jsme viděli jinde, s Willem Smithem, který se snaží, ať při cvičení, golfu, nebo osamělosti, ale nic z toho nejde na dřeň nebo aspoň hlouběji natolik, jak jsem to já očekával. Scény prázdného města i nočních hororů jsou v pohodě, zato konec vypadá, jako kdybyste si na exkluzivní oblek navlékli pomačkaný a ušpiněný kabát. 70%, ale jen tak tak. (03.03.2008)

Dokud je Dr. Neville jen se svým psem, je to výborné, i když Smith není zrovna dramatický herec. Když ale přijde vlastní blbostí o Sam, tak mě to nakrklo, že ztratil veškeré mé sympatie. Smrt Sam je ovšem emoční vrchol filmu, jehož úroveň potom dost poklesne. Krátce nato se jako deus ex machina zjeví ženská s blbejma kecama o božím záměru, objeví se lék, mutanti vtrhnou dovnitř (tahle scéna je oproti úvodní v doupěti nakažených co do atmosféry o tři třídy horší) a je konec. BTW i studio může mít někdy pravdu, to alternativní zakončeními přijde ještě mnohem směšnější. Nebýt Sam, dal bych asi dvě. (11.05.2008)