Já, legenda

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)

Uvodni dvacetiminutovka bezpochyby dokonala, tak skvela postapokalypticka atmosfera se jen tak nevidi. Bohuzel, pak se to osklive pokazi. Z romanu mnoho nezustalo, scenariste si casto pousteji fantazii na spacir ale nejsou schopni cokoli dotahnout do konce. Shnilou tresnickou na prumernem dortu pak jsou kreslene triky odnekud z devadesatych let a Will Smith, kteremu uverite maximalne tak ty svaly, ale vic uz nic. (23.12.2007)

V úžasném úvodu, který připomene že Lawrence je prostě talent, vám ani nepřijde, že se chystá monumentální zrada. Režisér je v tom nevinně, jelikož kočírovat scénáristické nic Akivy Goldsmana je za trest. Sice dá několika scénám ještě řádnou grádu a charisma Willa Smithe docela funguje, byť v těch dramatických scénách mu není zrovna příjemně, ale zbytek je roztahaná žvýkačka o délce 100 minut. Tohle mělo být dvouapůlhodinové drama s pořádným akčním nábojem a vymazlenými triky a ne velkohubá divadelní hra bez koulí. Tady někdo zapomněl jak se dělá dramaturgie a pustil na jeden plac tvůrce postapokalyptické sci-fi a rodinné soap opery. Letos si žádný film více nezaslouží nálepku zklamání jako právě tohle. (28.12.2007)

Atmosféru hustou jak ryzí zlato v polovině značně naředí a) digitální humusáci b) černoprdelnická agitace. Bod a) v pohodě vyváží Lawrencova stroze autentická režie a Smithovo charisma, bod b) bohužel zůstane výhružně viset ve vzduchu jak ztrouchnivělý krucifix. Přitom syrová a beznadějná předehra přímo svádí k tomu nechat to tak, protože výsledná deprese by rozhodně byla působivější než vyžehlená vesnička s kostelíčkem a pámbíček na obláčku. Přes finální "apage satanas" jsem si film užil. Kdyby se nebál zůstat v pokleslém žánru, mohl být paradoxně mnohem výše. P.S. Nebýt producenti srabi, tak alternativní konec by výsledný dojem obstojně vyžehlil... (02.10.2009)

SPOILER: Will Smith ve filmu, který lidstvu oznamuje, že rakovina by se léčit neměla. A teď vážně. Od tohoto snímku jsem si sliboval hodně, i když pravda, vzhledem k tématu se nabízel i prostor pro velké zklamání, nakonec to vše však zůstalo někde mezi. Zde několikrát zmiňovaný parádní začátek se mi vůbec nelíbil. Liduprázdné město, jedno pěkné auto a lov působí příliš stroze, celé této části chybí energie, je bohužel unylá. Potulování tmavým domem překvapí svou tmou, ale to je tak všechno, vzhledem k tomu, že nic nevíme, může dojít tak maximálně k nějakému šoku, ten se však nekoná... Když se tvůrci v polovině snímku pomalu sunou k jasnému žánrovému uchopení, konečně začíná Já, legenda v mezích fungovat. Tutam je nepovedený pokus o humor a zmizí i trapná snaha o vykreslení psychického stavu hrdiny. Francis Lawrence si v žánrových scénách věří mnohem více a pouští se do víceméně riskantních kousků, které velmi dobře fungují. Když už jsem zmínil osobu režiséra, musím zároveň oznámit, že režie je opravdu to jediné, co v tomto snímku funguje. Scénář je totiž jeden dlouhý průšvih, který se na svých bedrech snaží Lawrence ukočírovat do snesitelné podoby. Obrazová kompozice funguje na jedničku, díky čemuž si může režisér v určitých fázích dovolit absenci hudebního doprovodu... První opravdu velmi povedná scéna přichází na řadu vypuštěním zmutovaných psů, její vyústění však bohužel opět směřuje k trapnému duchu předcházejících scén. (Před)Závěr má oproti zbytku tu výhodu, že nepostrádá tempo. Jenže bohužel mutanti jsou příliš nevýrazní a působí spíše komickým dojmem, takže správná atmosféra není navozena ani zde. Bohužel... (14.02.2008)