2:37

Priznám sa, že od začiatku som začala typovať, kto to bol a veru uhádnuť sa mi nepodarilo. Práve preto som v závere zostala takmer v nemom úžase nad precíznosťou, s ktorou tvorcovia spracovali tento jednoduchý príbeh. Práve v závere mi totiž došlo, že vlastne nezáleží na obludnosti problému, alebo veľkosti bremena , ktoré so sebou nesieme, ale na krehkosti duše a mysle osoby, ktorá ho musí niesť a žiť s ním. Preto zvykneme prehliadať zdanlivo bezstarostných ľudí, utopený vo vlastných problémoch. A potom sa divíme...a pýtame sa prečo, veď sa zdalo byť všetko v pohode...a nebolo! (05.09.2014)

Poměrně silné v jednotlivostech, ale jako celek to je strašně těžko uvěřitelný. Až moc velký psycho na jednu obyčejnou školu. Některé problémy studentů můžou působit zajímavě, ale překvapivé zjištění na konci na mě nijak zvlášť nezapůsobilo. Určitě je to dost emotivní, nicméně mě to nijak extra nedostalo, možná špatný rozpoložení při sledování tohoto australského psycho dramatu. 60% (30.06.2013)

Střední škola je špatná. Bééé. Dospívání je těžké. Bééé, škyt. Tohle je 95 minut dlouhé klišé. Béé, škyt, smrk. Jsem necita, ale vyvolalo to ve mně jen zhnusení, protože o tom to celé bylo. A když podotknu, že ani slzička mi neukápla, tak to asi vystihne dokonale, jak je mi tenhle film jedno. A víte, co? Být jedno z těch děcek, a mít jejich problémy, tak mi by nějaká šedá myška taky byla totálně u pr*ele....a tak to prostě je. (12.10.2016)

Velmi dobrý film ve své konečné myšlence, ale úplně nevím, co si mám myslet o celkovém provedení. Jednotlivé charaktery jsou dobře vykresleny především díky použitému polodokumentárnímu stylu, kdy postavy samy komentují svoje životy. Poslední půlhodina obsahuje asi to nejlepší z celého filmu, kdy eskaluje situace jednotlivých studentů. Proto mě víceméně naštvalo, že film skončí bez toho, aby jejich osudy aspoň trochu uzavřel a spoléhá se jen na jeden šokující moment. I tak se ale jedná o silné drama s působivými příběhy, kterým jen schází propracovanější tečka. 3,5* (19.06.2011)

Sure, we think we have family and friends. But when stuff happens...when really serious stuff happens...you just feel so alone. And you can't tell people. I mean, they'll probably listen. But they don't know everything. In fact, they don't know anything. There's just...some stuff you can't share. So, what do you do then? (24.08.2011)