Pravidla lži

Od prvního záběru dávají všemi kroky od barev přes střih po mrazivou reálnost zimního křtu v rybníce jasně znát, že tohle bude silnější káva, než se v českém filmu běžně podává, ne-li přímo "nářez". Zkrátka čistokrevný thriller.Skupina lidí, kteří se nechali dobrovolně zavřít na samotě, aby se zbavili drogové závislosti, vytváří drama modelové, nicméně civilní, bez ozdob; málem dokument. Což svědčí oběma klíčovým kvalitám filmu, náladě a herectví, bohužel už méně jeho stavbě.Jiří Langmajer coby nekorunovaný "kápo", skvělý žonglér s pravdou, tichou hrozivostí a pobavenou nada řazeností, sice kraluje, ale vymykají se i David Švehlík v roli jeho soka-nováčka, Jan Budař, Igor Chmela či dvojice Jaroslav Plesl a Jaromír Dulava, která tu po Grandhotelu stvrzuje svou nejen typovou výbavu.Tichá hra mezi dvěma vůdčími osobnostmi má sílu časované nálože, přitom však do vypjatého mikrosvěta vstupuje i přirozený humor a jazyk vůbec. Hrdinové jsou kvůli terapii otevření, tudíž krutí; vzájemné nahlížení do citů, vztahů i peněz přesně postihuje tíhu místa, kde člověk nesmí mít nic vlastního. Jediný dotek vnějšího světa přináší rodinná návštěva se sladkou holčičkou, o niž divák trne strachy, ač vlastně nemá důvod. Režie vytváří atmosféru až nepříjemně trvalého, byť neviditelného napětí bez úniku prvek krimi z minulosti, účelný, ač ne nezbytný, přivádí do klasického rozvržení hry motiv nepohodlného svědka.Slouží v druhé půli jako rozbuška nutného úderu, připravovaného rafinovaně, ale až příliš dlouze, takže husté dusno trochu vyprchává.To by však vadilo méně než obsáhlé zpovědi blízké sociologické anketě či výkladové pasáže o vnitřních chodu a obřadech komunity aneb "jak se co dělá a jak to tam chodí". Hlavní zrada přijde - či vlastně nepřijde - v závěru, kdy Pravidla lži popřou pravidla žánru úplně. Pečlivě chystaný výbuch se nekoná a titulky o další cestě hrdinů se rozpijí mezi dramatem, dokumentem a mystifikací. Kdyby si Sedláček jednoznačně vybral, měl by vyhráno. (13.06.2020)

Solidní herci, odvážný scénář a snaživý debutant na straně jedné, všudypřítomná hra na jistotu na straně druhé? I tak by se to dalo popsat. Pravidla lži jsou typickým malým projektem, který se za pět padesát snaží oživit velký příběh. Netypické je to, že se dostáváme do atraktivního prostředí, daleko od trapných humorných vložek a sentimentální plačtivosti tuzemské konkurence. Robert Sedláček bohužel ve svém scénáři jen klouže po povrchu a občas ho zradí i nějaká ta postava, nebo rovnou dramaturg Jan Gogola. Jenom snaha nestačí a i když se rozhodně jedná o nakročení správným směrem, bylo by třeba ho ve všech směrech dotáhnout do úspěšného konce. No co, třeba se to povede napodruhé. Tak či onak tleskám Jiřímu Langmajerovi, který s klidem všechny přehrál a dokázal, že jako herec neshnil v televizních trampotách z Růžové ordinace. ;) (03.12.2006)

musim povedat, ze som velmi milo prekvapeny. uz som si pomaly navykol na urcity opakujuci sa druh ceskych filmov, no tento konecne vybocil inym zaujimavejsim smerom. po hereckej stranke zmes vybornych hereckych osobnosti - trefne nakomibanava z roznych typologickych jedincov. scenar je taktiez v poriadku, pribeh vtrhne do seba bez akychkolvek problemov, kamera je velmi dobra, hlavne pasaz hlasovania je skutocne atraktivne nasnimana, a takto by sa dalo pokracovat.. pri sledovani som mal obcas pocit, ze som svedkom filmu z uplne inej destinacie. film pravidla lzi je cenny produkt ceskej kinematografie. (23.11.2007)

Tak výborně rozjetý český film s dokonalými hereckými výkony, kamerou, režií, střihem (tam pravda pár chyb nalézt lze), druhým plánem, hudbou jsem dlouho neviděl. Jen škoda, že to nemá konec! Všechna očekávání, napínání, skládání mozaiky nakonec vyšumi do ukecaného ztracena, drsných mnohoznačných pohledů a titulků, co hlavní postavy teď dělají. --- Z DVD recenze: Pravidla lži Film debutujícího režiséra Roberta Sedláčka zapůsobil vloni jako blesk z čistého nebe v řadě nudných a stále stejných hezkých českých filmů na jedno téma. Získal poprávu jednoho Českého lva, cenu kritiky, cenu Kristián, diváckou cenu na Festivalu Plzeň a další. Příběh se odehrává v malé komunitě kdesi v jižních Čechách, na statku, kde se léčí ze své závislosti abstinencí a prací různí lidé. Právě jejich osudy – pan režisér v komunitě strávil hodě času, aby je dokázal skutečně pravdivě a hluboce popsat – patří k tomu nejpropracovanějšímu na celém filmu. K tomu, co diváka voyeura připoutá k obrazovce, aby některým postavám fandil, jiné se snažil pochopit... A do této komunity a rozostřených vztahů přichází nováček, který se musí nejprve prokousat vstupními rituály, a posléze nedůvěrou ze strany některých kolegů. Brzy zjistíme, že zde něco nehraje, a že jde o určité nevyřčené vyřizování účtů, jehož kořeny sahají dokonce k mafiánským dealerům drog. V hlavních rolích uvidíme Jiřího Langmajera, Davida Švehlíka, Martina Stránského, Martina Trnavského (zdravíme brněnský divadelní spolek Frida!), Kláru Issovou, Jana Budaře, Petru Jungmanovou, Davida Novotného, Janu Janěkovou ml. či Jaromíra Dulavu. DVD nabízí solidní český standard. Šikovně vytvořené a jednoduše ovladatelné menu, film ve velice dobrém obrazovém přepisu, v anamorfním formátu 1,85:1. Zvuk je na výběr jak český v Dolby Digital 2.0, tak v Dolby Digital 5.1. A k dispozici jsou i české a anglické titulky. Bonusová výbava patří rovněž k českým standardům – najdeme zde trailery k tomuto filmu, filmografie herců a režiséra, přehled do doby vydání disku získaných cen, několik verzí plakátů (podle mne spíše nepovedených, protože svým dryáčnictvím nesouzní s jemnou citlivostí filmu), fotogalerie i s fotkami z natáčení, a pak třináctiminutový film o filmu, u něhož je zvláštností komentář – tvoří jej totiž autentické režisérovy zápisky do deníku ve chvíli natáčení té které scény. (31.10.2006)

Na české poměry opravdu hodně dobrý film díky skvělé atmosféře, které znatelně vypomohla zajímavá muzika. Dále díky skvělým hereckým výkonům, od herců a hereček, kteří stále mají co ukázat a v tomto filmu se to vydařilo o to víc. A v neposlední řadě díky zajímavě vsazenému prostředí. Příběh je, nechci říct nudný, spíše zbytečně komplikovaný, ale i tak je pro mě až na druhý linii, na první je to prostředí, které těží z opravdu dobré a zajímavé myšlenky. Nebudu přehánět, když řeknu, že Pravidla lži jsou nejpovedenějším a překvapivě vcelku dost vtipným českým filmem během posledních pár let, vznikající z ničeho narozdíl od momentálních rádoby komedií viz. Účastníci zájezdů a jiné, což je jen dobře a dokazuje to fakt, že pár režisérských a scénáristických nadějí se v naší zemi ještě najde. Naštěstí to momentální várka seriálů nevybila úplně. Prozatím. --- Prasata sežerou všechno...pozor na ruku ! (18.04.2007)