Hodiny

Hodiny jsou klasickým filmem, na který si nelze udělat jasný názor během jednoho sledování. Nejen proto, že jsou postmoderně rozloženy do tří časoprostorů, spojených jak motivicky, tak prostřednictvím postav. Z tohoto pohledu se jedná spíše o jednu z těch jednodušších skládanek, jejíž princip odhalíte velice snadno, neboť cílem Stephena Daldryho není matení diváka... V prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s chorobou a nepochopením Virginia Woolfová (fenomenální výkon Nicole Kidman!). Z pocitů nepochopení, osamělosti a vykořeněnosti vyrůstá její román Paní Dallowayová. Tuto knihu v padesátých letech čte Laura Brown (křehká a uzavřená Julianne Moore), matka žující v iluzi spokojené rodiny, ale v nitru zápasící s podobnými pocity nepochopení, jako Virginia. A v roce 2001 jméno hrdinky románu napůl v žertu dostává Clarissa Vaughan (sugestivně zahraná Meryl Streepovou)... nemá asi cenu zdůrazňovat, že i ona zápasí se životní deziluzí, neštěstím a osudovým mužem, kterého miluje, ale který jí kdysi dávno odhodil... Všechny hrdinky spojuje Woolfové román, podobný citový stav a lesbické sklony. To vše je provázáno do složitého komplexu vztahů a emocí, které během jediného "filmového" dne projdou bolestnou katarzí. V jednom osudovém dni se tři roviny příběhu proplétají v poměrně soudržný filmový celek, kterému zpočátku chybí gradace a topí se ve velkých slovech (ta intelektuálská patetičnost se ho drží v únosné míře stále), ale v rozhodujících chvílích má vždy velký emocionální náboj a dar diváka zaujmout a donutit přemýšlet. Trochu na překážku je mi genderový filtr při vidění mužů jako a) submisivních a zžentštilých intelektuálů (Leonard Woolf) b) ztroskotaných a bezcílně bloudících umělců (Richard Brown) c) tupých a nevšímavých zviřátek v domácnosti (Richie Brown). Navzdory částečným antipatiím však přiznává Hodinám velkou vnitřní sílu a značnou stylistickou vyzrálost. Díky nim a též díky citlivé režii a výtečné hudbě Philipa Glasse jsou velkým diváckým zážitkem... (13.09.2004)

Měli jste nutkání po filmu jít do květinářství a kupovat květiny? Pravděpodobně ne, protože Vy rozhodně patříte mezi tu elitu, která pochopila, že vychutnávání a absorbování je v tomhle případě povinnost. Kdežto já opět stojím -out of stádo- a ani nevím, ale podobné myšlenkové pochody by měly být trestány třiceti švihanci bičem přes záda. Teď ale seriózně. Paní Woolfová nebyla asi príma ženská, byla hodně ponořená do sebe-co se týče představ- takže tučné varování pro diváky, kteří mají chatrné zdraví a nechtějí pozorovat "krizi středního věku v podobě magoření". Kidmanová ji zahrála dobře, ale Oscarově? To fakt ne.. Je-li někdo, kdo zasluhuje plešatou figurku nad krbovou římsu, pak je to Meryl. Čekali jste, že napíšu Moorová, že jo? :D Streepová má bohatou filmografii, která obsahuje všechny myslitelný i nemyslitelný postavy, ale její Clarissa " I´m sorry, I´m lesbian" Vaughnová má určitou jinakost, která povyšuje Meryl na....Bohyni filmu? Ano, asi tak. Možná nebrečím, možná nejsem roztrhanej a poletující ve vesmíru, ale jsem tady a píšu, a mám radost, že film jako Hodiny pořád dokazují, že pocit čerstvého větru není archaismem... (10.07.2009)

Propracované drama, jak z hlediska psychologicky laděné výpovědi o postavení ženy ve společnosti, tak z hlediska vyprávění, které kombinuje tři různé příběhové roviny a teprve postupem času odhaluje jejich vzájemný vztah. Nepřirovnával bych Hodiny k mozaice, kde všechno je propojeno se vším. Jednotlivé příběhy mají sílu i samy o sobě, každý vykresluje zcela jiný aspekt role ženy a každý k tomu používá jiné období. Kromě vynikajících hereckých výkonů patří mezi největší předností filmu, že dokázal vystihnout optimální balanci mezi působením na emoce a působením "na mozek"... Opravdu kvalitní drama. PS: Claire Danes je nádherná :) 8/10 (28.02.2014)

Už napoprvé se mi tento film velice líbil, ale teprve teď, po druhém shlédnutí, vím, že je to jeden z nejzásadnějších filmů, které jsem kdy viděla. Ohromující je fyzická přeměna Nicole Kidman, které Oscar patří zcela právem, podobný herecký výkon se vidí jednou za pár let. Nejpřitažlivější z tří příběhů tří různých, přesto sobě navzájem velmi podobných žen, pro mne byl ten s Julianne Moore (paní Brownová), která žije zdánlivě šťastný život, ve kterém se ale dusí. Slovy Clarissy Dallowayové - její život je tak nesnesitelně triviální a ona sama, aniž by chtěla, je nucena řešit jen samé prkotiny, jako je narozeninový dort pro manžela. Na popud filmu jsem četla i knihu, srovnání je skutečně zajímavé, zejména proto, že film i kniha dokáží fungovat samostatně a obé jsou výjimečná umělecká díla. Ano! Dokonce i Amričané jsou s to natočit skutečně umělecký film. A na závěr musím říct, jak je pro mě zarážející, nakolik se mé pocity z vlastního života častokrát podobají postavám z knihy/filmu. Snad to je pravý důvod, proč nyní čtu "Jákobův pokoj" (mimochodom vynikající román Virginie Woolfové) a brzy se snad propracuji i k "Paní Dallowayové", pokud do té doby nezjistím, že někdo musí zemřít, aby ostatní mohli konečně šťastně žít... (04.02.2006)

Fantastický filmový koncert. Film je velmi věrnou adaptací (velmi dobré) knihy Michaela Cunninghama, scénář, kamera, výprava, hudba Philipa Glasse a samozřejmě i herecké výkony staví tohle dílo vysoko nad obvyklou Hollywoodskou produkci. Přesto s odstupem času dávám "jen" opravdu poctivé lepší 4*, protože mi v něm něco těžko identifikovatelného chybělo, ale neuvízl v mé paměti tolik, jak se mi zdálo po jeho shlédnutí. (20.09.2004)