Žízeň

Režisér kultovního a řádně brutálního "Oldboye" (a řady jiných snímků, které většina komerčních diváků vůbec nezná) nám představuje svůj pohled na upíří tématiku. Nechybí krev a celá řad absurdních situací, (už jen to, že hlavní hrdina je kněz, naznačuje, že se nebude jednat o standardní hororovou podívanou) které některé diváky odradí, jiné zaujme a ostatní strhne. Ubrat na přepálené stopáži a bych bych o něco spokojenější. (20.03.2013)

Podobně závažné etické otázky ("co lze učinit v dané situaci?") jako ve své trilogii o pomstě, řeší Park i ve svém posledním snímku. Hned z několika důvodů je to obtížnější odhalit a docenit. Jednak je potřeba si všímat jak se postupně film více a více noří do různých žánrů (neboť na začátku se tváří jako běžná festialová artovka, od níž by se v zásadě motiv upíra, který je navíc knězem, dal odpárat), přičemž je ještě potřeba být nalazen na fakt, že od komedie, přes horor k dramatu se to dá stihnout během pár vteřin. Morální dilemata se ke všemu nikterak neprojevují v dialozích, který je ostatněš minimum, a je třeba je vyčíst z jednání a hereckého projevu hlavního hrdiny. V technicky podmanivém, opojném a zároveň zneklidňujícím balení (kde se často prostopují techniky navozující napětí mezi digitální opulentností snímání a realistickým přístupem) se odvíjí drama o vztahu lásky a etiky u bytostí, které nejsou ani lidmi ani zvířaty. (07.07.2009)

Tak tomu poviem upírska romantika ako hrom. Drásavosť duše ako umelecké dielo, musím priznať, že Park ma opäť raz dostal. Tento raz veľmi nápaditou, obsahovo a formálne prepracovanou nielen hororovou drámou, v ktorej sa rozoberajú otázky viery, hriechu, morálky, sexuality... Formálne tu Park prechádza snáď všetkými možnými žánrami od drámy, hororu, thrilleru a dokonca sa tu nevyhol ani čiernemu humoru. Tieto jednotlivé filmové prvky veľmi osobitým prístupom strieda a spája, čo vyvoláva u diváka pocit neustálej pútavosti. Zároveň však tuší, že každú chvíľu príde niečo nové, niečo možno ešte zaujímavejšie a vôbec sa pritom nedá predpokladať ako sa bude budúci dej vyvíjať. Na druhú stranu si uvedomujem, že možno snímok nie je určený pre každého, zdĺhavosť niektorých dialógov a scén môže mnohých odradiť. 85/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. (29.01.2016)

Nechci znít kacířsky, ale ačkoli je Bakjwi asi tak stokrát lepším a nápaditějším filmem než Stmívání, u druhého jmenovaného jsem se bavil víc. Sice na jeho účet, nicméně aspoň něco. Žízeň je pro mne přesně tím typem filmu, který míchá žánry tak zběsile, že se jejich efekt nakonec nenásobí, nýbrž totálně ruší. Na spoustu lidí to evidentně funfuje, na mne bohužel ne. Zaujalo mě až asi posledních čtyřicet minut, které to vytáhly na tři hvězdy. (15.11.2009)

Pod anotací se vám může rýsovat jakákoliv představa, ale nikdy se nebude ani na vzdálenost viditelnosti přibližovat k tomu co Park vytvořil. Tohle není horror. Tohle není psychologické drama kde postava rozmítá nad správností určitých rozhodnutí. Tohle není ani love-story. Bakjwi je totiž všechno. Neočekávatelný a stále překvapující uragán ve kterém můžete identifikovat věci co už z jiných filmů znáte, ale dá vám to přesto obrovskou práci. Park si na nic nehraje. Je svůj a to Bakjwi sluší nejvíce. Stejně tak s postavami, tohle nejsou žádné rádobynačrtnuté figurky s bílým make-upem honící se po lese (sorry, ale tohle se fakt nabízelo) - i když s poněkud divnou diagnózou jde o lidi z masa a kostí. Páni, pokud máte originilní filmy se skvělými herci a propracovanou režií rádi tak neváhejte. Tohle za to stojí. (09.07.2009)