Mé druhé já

Brave One, revenge movie v psychologicky propracované podobě, táhne kupředu hlavně civilně destruktivní Jodie Foster s postupně budovaným odhodláním které, podporované lehce narušenou morálkou, nedokáží zastavit ani zástupy násilníků, ani detektiv po ní celý film pátrající - kdyby ve filmu zůstalo jen u zpočátku celkem svižného sledování, nádherně prostorem plující kamerou, duševně zničené ženy schovávající se za zbraň před svým strachem z města kdysi milovaného, teď však úplně cizího, kombinovaného s detektivkou s ní spojenou, bylo by všechno v pořádku. Jenže pak film zpomaluje a zpomaluje, jako by chtěl být tím nejpomalejším na světě... a najednou z polospánku diváka vytrhne vyvrcholení filmu, které je dějově tak strašně mimo, že jsem i přes jeho šílenou jednoduchost měl potíže pochopit co se vlastně stalo. 7/10 (01.09.2008)

Akorát ženská variace na Touhu smrti s Charlsem Bronsonem. Jodie Foster je tady dobrá, to bezdebat, i když už je fakt hodně sešlá a nenalíčení v některých scénách jí taky moc nepřidalo, ale na druhou stranu to přidalo postavě ve filmu, ale problém je v příběhu, kterej je strašně hranej na náhodu, který se už pak člověku ani nechce věřit. Nicméně celá ta cesta za pomstou je nakonec celkem solidní, jen škoda víceméně hloupýho propojení Jodie Foster s detektivem, trošku mi to kazilo tu atmosféru pomsty. (19.12.2007)

TV/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 8/10 Prostředí 7/10/// +Jodie Foster, Terrence Howard, napětí, atmosféra, vyšetřování, zajímavý závěr -pomálu akční, celkově pomalejší tempo, film se nevyžívá v brutalitě/// I tohle jsem chtěl vidět. Poslední roky se roztrhl pytel s filmy na téma ztráty a pomsty a je zajímavé, že každý film si na to jde trošku po svém. Hodně dělá postava hrdiny, v tomto případě hrdinky, její motiv, prostředí a pak samozřejmě akce, násilí a brutalita. Mé druhé já má tu nevýhodu, že jsem ho neviděl první ale až jako xtý film v řadě těchto filmů. Proto se mi zdá v některých věcech méně intenzivní a osobně si myslím, že mohl být akčnější. Každopádně hlavní hrdinka to táhně hodně nahoru a i rozhovory v rádiu a pouto mezi jí a jedním příslušníkem policie je nadmíru zajímavý. S filmem jsem hodně spokojen, závěr výbornej./// Celkem 82%/// (06.09.2010)

"Chodím teď po ulicích. Nacházím místa a věci, o kterých jsem vůbec nevěděla. Ale nacházím já je, nebo ony nacházejí mě?" Jodie po nějakých 31 letech převzala štafetu od de Nira a natočila svého vlastního Taxikáře zkříženého s Přáním smrti (ve stejném roce jako Wan natočil Rozsudek smrti). Otázka zní, nakolik je to téma dnes aktuální oproti 70. letům, kdy v New Yorku skutečně explodovala pouliční kriminalita a scénář se opírá o křečovité náhody (Jodie se krátce po vraždě svého přítele stane svědkyní jiné vraždy a musí se bránit, detektiv vyšetřující její řádění a shodou okolností ji poslouchající v rádiu) a naivní symboliku (závěr s tunelem). Naštěstí vigilantské téma v kombinaci s osobní ztrátou bylo, je a vždycky bude ohromně silné samo o sobě a řada drobností mě tu potěšila, takže za 80%. A ano, mám velmi rád jak Taxikáře, tak Přání smrti. (30.10.2007)

Za fušérský scénář plných trapně umělých náhod, že Foster narazí na toho a pak zase onoho a všechny prostě picne jedna hvězda dolů. Za tupý konec, druhá hvězda dolů. Třetí hvězdu strhávám za scénu, kde Foster vytáhne kazetu z monitorovacího zařízení, které je umístěno hned vedle kasy?! To je fakt dost trapný umístění a velice nevěrohodný zemetení stopy. (23.03.2013)