Paprika

Let’s Dream! Papriku jsem za maďarskou lidovou komedii, případně remake italského soft porna přestal považovat teprve po zhlédnutí traileru. Dechberoucího, úžasného traileru, který bleskurychle zvýšil můj zájem o tento film. Vizuální stránku Satoshi Kon skutečně neošidili, jinými slovy „je to žrádlo“ a začíná s karnevalovým průvodem, který mi připomněl jednu pošahanou reklamu na Coca Colu. Paprika má ale i spoustu dalších předností. Do světa kombinujícího reálné se snovým a snové s reálným, jsem po pár minutách tápání proniknul nad očekávání snadno a na chvíli dokonce přestal rozlišovat mezi viděným a prožívaným. Bariéra, dělící mě od dění na monitoru, byla najednou zbourána, imaginární se stalo skutečností. Nevzpomínám si, kdy mě posledně nějaký fikční svět takto pohltil. Pravděpodobně šlo o jiné anime, o Cestu do fantazie nebo Ghost in the Shell. S druhým jmenovaným má Paprika mnoho společného, rovněž složitě nahlíží do složitých lidských niter a zkoumá možnosti jejich (ne)snadné manipulace. Nepopírám, že mi dělalo problém objevit pravý význam některých symbolů ze surreálných snových pasáží, ale vadilo mi to? Ani ne, přenádherné obrázky a „pročisťující“, totiž mnohé zjednodušující pointa mi byla dostatečnou satisfakcí. 85% Zajímavé komentáře: Marius, mm13, dezorz, HAL (07.08.2008)

Já snad přijdu na chuť anime... A na vině bude Satoshi Kon. V první půl hodině jsem byla docela obstojný mimoň a v té poslední jsem zapomínala dýchat. Všechno do sebe začalo zapadat ve strhujícím závěru. No a v té prostřední půlhodce jsem si říkala, že ty japonský sny jsou přesně tak ulítlý jako ty moje. Co jinak dodat? Mně se to líbilo - hudba, děj, zvraty i spád. Pobavil plakát v kině na Tokyo Godfathers a hodně netradiční romantický pár. Zase mám o čem přemýšlet, ne že bych to chtěla srovnávat s Počátkem, ale... prostě sny mi zůstávají v hlavě hodně dlouho. ;^) (08.04.2012)

Už při geniální titulkové scéně jsem věděl, že Paprika se mi bude líbit (mimochodem, ty Prázdniny mi bleskly hlavou hned :)). Snová jízda, která celkem povedeně popisuje opravdové snění či noční můry. Všechno na sebe navazuje, všechno má myšlenku. A ta hudba... parádní. Tempo ke konci mě přikovalo festově. Netušil jsem, že mě někdy nějaké animované Japonsko takhle vtáhne. Cesta do fantazie k tomu měla blízko, ale Paprika jí převálcovala. (25.09.2010)

"A zábava může začít!" A začala... Zábava na kterou nezapomenu... Fantazie, kterou jsem viděl snad jen v Cestě do Fantazie od Hayao Miyazakiho... Strhující podívaná pro moje oči ve formě nápaditosti postav (a celého průvodu), prostředí, zvratů, příběhu a dalšího, co bych si snad nedokázal představit ani ve snu. "Pět dvorních dam tančilo za úchvatného doprovodu žabích fléten a bubnů. Orkán recyklovaného papíru skutečně stál za to. Konfety budou půvabně tančit kolem chrámových bran. Poštovní schránka s lednicí půjdou v čele průvodu!" Napsal jsem ve snu? Ano... Sen, hlavní téma filmu... DC Mini za to může! Nebo Tokita? Nebo ...? Satoshi Kon vytvořil bravurní příběh iluzí, fantazie, velice zajímavého, pro mě dobře zpracovaného příběhu. Zabalil to do dech beroucí, pestrobarevné a krásné animace, přidal nápaditou, zajímavou a pasující hudbu a okořenil to psychologickým kořením... Příběh, ve kterém se sny lidí prolínají, člověk ani nemusí mít přístroj aby do snu vstoupil a nakonec se sny neovladatelně mísí s realitou. Paprika! Hned jsem si jí oblíbil... Sympatická, hezká, usměvaná, chytrá... ...zajímavá... Ostatně jako celý flm... "Světlo a tma. Skutečnost a sny. Život a smrt. Muž a...?" (15.03.2008)

Musel jsem se s filmem doslova poprat, protože jsem nestíhal vnímat přechody mezi snem a realitou. Film si pohrává s myšlenkou ovládání snu a zasahování do jeho děje. Sny se díky novému vynálezu dají znovu prožít nebo je více rozvinout se snovým pomocníkem, který je ovládán z reality. Lidské sny se díky snovým teroristům přesunou i do bdění, takže přestává existovat hranice mezi snem a realitou. Vynořují se i druhá "já", která jsou alternativou chování majitele snu. Ve filmu nastane takový zmatek, že jsem to nepobral. Ztvárnění je dětské a naivní, jako bývají sami lidské představy během spánku. Některé části jsou fantasticky vymyšlené, některé jsou zdlouhavé. Celkově však film přináší zajímavý snový zážitek. (20.01.2013)