Teddy Bear
Medvídek
Režie:
Jan HřebejkKamera:
Jan MalířHrají:
Jiří Macháček, Roman Luknár, Ivan Trojan, Tatiana Dyková, Aňa Geislerová, Nataša Burger, Klára Issová, Zuzana Fialová, Jiří Menzel, Věra Křesadlová (více)Obsahy(1)
Bývalé spolužáky z gymnázia zavál život každého jinam. Jirka je majitelem galerie a jeho žena Vanda vede cukrárnu. Ivan je ambasador v Itálii a je ženatý s nenápadnou Johankou. Roman je gynekolog a manžel zdánlivě ušlápnuté Anny, která ráda peče dorty s medvídkem. Postupně se ukazuje, že každý před ostatními něco tají. Například Vandina plachá sestra Ema by chtěla dítě, ale bojí se navázat vztah, a tak přemlouvá nejprve Jirku a poté Romana. Slovenka Jutka udržuje několik let milenecký poměr s Romanem a má s ním dceru Natálku. Situace se vyhrotí, když navštíví Annu a vyjde najevo, že jim oběma Roman osm let lhal. Obě ženy ho vyhodí a totéž vzápětí potká i Jirku. Zdá se, že jen Ivan je v pohodě, i když zjistí, že jeho děti nejsou jeho, ale řidiče limuzíny Dina. Mrzí ho však, že mu to nikdo z přátel neřekl. Když partnerské krize vyvrcholí, ukáže se, že silnější a odolnější jsou v krizových situacích ženy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (611)
Hřebejk má tu drzost přirovnávat svůj nejnovější počin k Americké kráse nebo allenovštině Hana a její sestry - když budu stejně postupovat i já, nemůžu jít nad dvě hvězdičky. Největší slabinou Medvídka je chabá charakterizace postav - u nikoho jsem neměl pocit, že bych chápal co je zač a proč dělá, co dělá. Jestli chtěl Hřebejk vyprávět o své generaci, co z toho vyplývá? Slušné řemeslo zastiňuje fakt, že jde vlastně o další prakticky prázdný film. Dostaly mě dvě scény - jednak promluva Ani Geislerové o kamarádství a potom závěrečné "zúčtování" hlavních mužských postav. Hřebejk zkrátka potřebuje Šabacha jako sůl. Podle informací o jeho novém filmu si to snad konečně uvědomil. 50% ()
Filmy Jana Hřebejka mám velmi rád, ale i po shlédnutí Medvídka mám pocit, že po Pelíškách a Musíme si pomáhat jsou jeho filmy stále slabší. První půlhodinu jsem měl dvakrát chuť film vypnout a ani ho nedokoukávat. Pak se to, ale nějak zlomilo a začalo se mi to hodně líbit. Jediný, kdo mě celý film štval byl Ivan Trojan, jeho role mi opravdu trošku vadila. Zbytek hereckého obsazení byl na jedničku. Hlavně Jiří Macháček, Roman Luknár a Aňa Geislerová byli výborní. Pro mě tři a půl hvězdičky, ale kvůli první půlhodině dávám tři...... ()
Nemyslím si, že by Medvídek byl nějak špatně zpracovaný. Ano, občas umělý a kýčovitý, ale pokud se člověk ztotožní s hlavními postavami a pochopí je, zjistí, že příběh není nijak zlý. Tvůrci se zaměřovali spíše na mužskou část populace a ukázali tak, že ženy nejsou vůbec takoví andílci, jak by se mohlo zdát. Představila se nám trojice přátel a nastínění jejich městských životů. Lidé znudění penězi, prací, světem,… Zabředávající do jakési krize středního věku, musí řešit problémy s jejich partnerkami. O tom, jak jdou lidé k srabu, nedokážou si udržet vztah, což v dnešní uspěchané době není vůbec jednoduché. Neumí si vážit toho, co mají a hledají něco jiného, aby náhodou o něco nepřišli. Vyplývá tak vnitřní nenaplněnost a věčné materialistické uspokojování. Příběh o tom, jak spolu lidé neumí komunikovat, jak si navzájem lžou, nejsou upřímní ani sami k sobě, natož k někomu dalšímu. Pohár tolerance je u dna, sobectví přetéká. Mohla bych tu udělat další výčet, ale asi by to bylo zbytečné. Zřejmě je tento film nepochopen, ale to nevadí… JÁ :-) si z toho odnesla dobrý pocit, načerpání energie a zjištění, že vždycky je na tom někdo hůř. ()
Pominu-li násilné prvky anorganicky vsunutého retra v podobě dvojice neherců Menzela a Formanové-Křesadlové (ano, vedle Věry i Jiří hraje takřka výborně) a zaměřím se na současné realistické vztahové drama opírající se o skvělé slovenské hosty Luknára a Fialovou, jsem nadšena. Nečekala jsem, že maximálně sehraný tým Hřebejka a stále stejných tváří, dokáže něco podobného. Samozřejmě, etudky Macháčka a Trojana mají své meze, ale v kontextu s římskými známostmi to celé do sebe nádherně zapadá a po letech dozrává. Setkání Ani a Zuzany nad mentolem skvostné. ()
"Tak tobě na mně vadí všecko. To ale nebyl ten důvod, proč jsi mě sbalila. Nebo jo?" Ve vztahu se nemůže nic nenávidět, když by se to předtím nemilovalo. Tu pasáž, kdy se to milovalo, však Medvídek nebojácně přeskočil a hupsnul rovnou do světa, ve kterém se to obviňuje, nenávidí, přetvářkuje a rozchází. TO mi ovšem moc dobře nedělá, protože TO je život, TO je všude kolem mě a já před TÍM utíkám do světa filmu. V tomto případě marně. ()
Galerie (42)
Zajímavosti (14)
- Vandina (Tatiana Vilhelmová) cukrárna se nachází na adrese Šultysova 26 v Praze na Břevnově. Umělecká galerie je pavilon Vojtěška v Markétské ulici v Praze-Břevnově. (sator)
- Roman Luknár (Roman), Slovák, žijící v Maďarsku, vzpomínal na své první (hlasové) setkání s režisérem Janem Hřebejkem: "Zazvonil mi telefon a v něm se ozvalo: 'Dobrý den, já jsem Honza Hřebejk, já jsem na vás dostal číslo od asistenta režie Ládi Ondráčka a já bych byl moc rád, kdybyste si na mě udělal někdy chvilku času a sešel se se mnou.' Já jsem mu řekl: 'Hele, podle hlasu nebudeš starší, než jsem já, tak poď, budeme si tykat a ještě jednou mi řekni, kdo jsi?' - 'Já jsem Honza Hřebejk.' - 'To je fajn, Honzo, a už jsi někdy něco natočil?' Na druhém konci bylo slyšet dlouhé kuckání a pak se ozvalo: 'Ježišmarjá, ty vole, tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl!' Tak mu povídám: 'Promiň, ale když jsem z Československa odcházel, tak nemám pocit, že byl měl natočený nějaký film, a tam, kde žiju, tam se o tobě moc nepíše, takže promiň, ale já o tobě fakt vůbec nic nevím.' Hned mi poslal všechny svoje filmy, a tak vzniklo naše přátelství. (...) Setkání s Honzou beru jako dáreček. Ne v tom smyslu, že můžu pracovat s režisérem, který dělá jedny z nejlepších filmů v Československu, ale v tom smyslu, že mě vzal do party lidí, tkeré má okolo sebe, a že mi umožnil prožít s ním těch dvakrát šest nebo osm týdnů. Každá ráno mám příjemné lechtání v žaludku, co všechno mě dnes na place čeká, co se zase bude dít? Nikdy to úplně přesně nevím a vždycky si to náramně užiju. Tahle si představuju svůj život - žit si, jak žiju, a jednou za čas udělat film s Honzou Hřebejkem. Ale i kdyby mělo zůstat u těch dvou filmů, které jsme spolu natočili, u Krásky a Medvídka, tak mu hrozně děkuju." (NIRO)
- Ve scéně v Římě je v 70. minutě možné zaznamenat, že autobus má rozdílné číslo poznávací značky vpředu a vzadu. (Terva)
Reklama