Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

"Nechcete harmonium?" Hodinářova svatební cesta korálovým mořem: Film, který mi svojí všudypřítomnou absurditou mnohokrát připomněl Monty Pythonův létající cirkus. Divil jsem se tomu při jeho sledování a divím se dál. Obzvlášť z toho důvodu, že jeho režisér natočil i otřesné Blázny, vodníky a podvodníky. No, takže co tu máme: Karel Augusta, Petr Svojtka a Ivan Vyskočil hrají tři... Hmmm... Těžko říct... Zkrátka tři muže, kteří nám budou vyprávět příběh. Tedy... Budou ho vyprávět a zároveň i vytvářet. Hned v úvodní scéně (v divadle, v jehož nápovědě sedí Milan Lasica a vykládá karty) proto usoudí, že by bylo vhodné začít svatbou. A tak po titulcích od Jana Švankmajera (zobrazují lásku kusu syrového masa a starého natahovacího budíku) sledujeme svatbu dvou seniorů na Staroměstském náměstí. Jelikož ale manžel obřad nepřežije (dostane infarkt ve chvíli, kdy má nést nevěstu), vstoupí Augusta, Svojtka a Vyskočil do děje a začnou vybírat nový vhodný pár. Volba padne na řeznici (Šárku) Laďku Kozderkovou a hodináře (Ctirada) Luďka Sobotu a titulkový Švankmajer hned dává smysl. Ne tak příběh. Karel Augusta a spol. neustále pohánějí dění vpřed, vymýšlejí různé shody náhod a jiné situace, které Sobotovi s Kozderkovou (a také jejich náhodně vybraným rodičům) pomáhají se sblížit, a když jsou v úzkých, poradí jim z nápovědní kukaně Lasica. Do toho stále otravují dva muži v oblecích, kteří stěhují a nabízejí starožitné harmonium, občas někdo zazpívá, tu a tam se objeví populární semaforská osobnost... Zkrátka neskutečný sled různě povedených skečů, jimž často chybí pointa, slovního humoru dovedeného ad absurdum (v Ruutově komentáři zmíněný Felix Slováček je asi nejlepší příklad) a bizarních scének. Přáli jste si někdy vidět vypuštění veškeré vody z Vltavy? Chtěli jste vidět ragbyový zápas nevěst, které se místo o míč perou o živé prase? A co honička tří mužů, kteří ulicemi Prahy pronásledují ujíždějící harmonium, k čemuž jim hraje notoricky známá melodie z Viléma Tella? Nebo Felix Slováček coby novodobý Krysař? Všechno tu je. A je toho vlastně ještě mnohem více. Ne, tenhle film nedává smysl, nečekejte to. Při sledování závěrečného supermuzikálového vyvrcholení musí mít snad každý divák pocit, že se režisér, všichni scénáristé i herci dočista pomátli. Ale co můžu dělat, když mě ta neodolatelná nahlavupostavenost tak bavila? (05.10.2011)

Splašené harmonium, zápas desítek nevěst o prase, Vltava vypuštěná špuntem do vany a a vše z nápovědní budky diriguje Milan Lasica. Scénář ulítlými nápady nešetří. Pod citlivým režijním vedením například Oldřicha Lipského mohla vzniknout nezapomenutelná absurdní veselohra. Jenže Tomáš Svoboda natočil nudnou a zoufale nevtipnou kravinu. Po třech pivech a s partou kamarádů by to mohlo být docela fajn, za střízliva se tomu vyhněte velkým obloukem. (03.11.2020)

Tomáš Svoboda není d*bil ... jen si rád na d*bila hraje. Humor ad absurdum - v této scéně měl hrát Felix Slováček. Není tu, tak vám ho aspoň pustíme z desky ..." - a oni živého Felixe Slováčka fakt pustí z dřevěné desky. ----- "Stavím si doma loď." - ano na dvoře pavlačáku stojí fakt sedmimetrová opravdová loď ---- a tak dále a tak dále. Občas hodně dobré nápady - zhruba na úrovni Trháku, ale místo zbytečně přelácané. Zajímavá raritka, sloužící jako kulisa k žehlení prádla nebo ... třeba stavění lodě. (18.01.2011)

Tak nevím. Hvězdičky za scénu s loutkama, závěrečnou scénu a za úvodní titulky. Zbytek? Určitě zajímavé, ale dle mého zabíjející jakýkoliv pokus o absurdní humor. Špatné načasování, špatné pointy, dost často spousta gagů vyznívá do ztracena, celkově je tempo takové divné. Navíc mi osobně hodně vadí ty postsynchrony, nemám rád ten sterilní zvuk. Tenhle film rozhodně nesedne každému a mně v tom nesednutí pomáhá i silná averze vůči čs. 70. rokům jako takovým... http://www.youtube.com/watch?v=LKI-XM0LRe4 (12.07.2012)

Humorná estráda plná skečů, parodií, odkazů na vše související ke své době či českého vlastenectví, písniček a melodií všeho druhu. To vše jak vystřižené ze silvestrovské televizní zábavy. Hodně to připomíná podobný snímek ´Trhák´, který však vznikl o něco později. Že by se tu Svěrák při psaní scénáře inspiroval? Mnohé odkazy dnešním mladým divákům už málo co řeknou, takže je dokáží ocenit jen pamětníci této omšelé doby. Vše srší skvělými nápady, ale na celovečerní film je to místy značně křečovité a jakoby nucené. Tady je názorně vidět ten propastný rozdíl mezi televizní a filmovou zábavou. A proto se snad možná Svěrák pustil do svého ´Trháku´, aby vše napravil a uvedl takovýto pokus na pravou míru. Každopádně každý nápad se cení a jak se říká: ´Chybami se člověk učí´. (01.08.2015)