Keith

Tenhle filmek jsem objevil náhodou a můžu říct, že mě naprosto nadchl. Skvělé herecké výkoný, skvělý příběh mě totálně odrovnali a musím se podívat znova. Celý zvrat ke konci mě zasáhl stejně jako celý film, od kterého jsem nemohl odtrhnout oči. Geniální, plnej počet a pro mě obrovský překvapení a jedno z nejlepších (jestli ne nejlepší) co jsem v poslední době viděl. (10.02.2009)

"Fuck you!"..."You just did, partner." Tak přesně takto si představuju velkolepé a přitom komorní originální vyznání lásky, na teenegery nečekaně dospělé, co také čekat jiného, když náctiletou puberťačku hrála školácky šukézní děvetadvacetiletá žena. Film je jinak hrozně divný, na straně jedné samoúčelná slátanina všemožných klišé a názorná ukázka amerického snobismu (rodiče Nat, odpudivý hispánec Nadalovského vzhledu ve snímku s lehce tenisovou atmosférou) a na straně druhé se mi na to opravdu krásně koukalo (hned dvakrát po sobě), dokonce jsem se párkrát přichytil s přiblým úsměvem na ksichtě. Jako hlavní mínus snímku vidím předvídatelnost Keithova chování, spousta ze zdejších komentujích zde píše, že divák je na stejné vlně jako Nathalie a teprve spolu s ní a díky ní odhaluje jeho tajemství. Nevím čím to je, ale mně přišlo, že scénář ani moc nemlžil a prakticky první dialog u kulečníku dal první indicii, kdeže je problém... scéna s Billym na křižovatce byla potvrzující (cca polovina filmu). Podobně laděných snímků, už jsem pravděpodobně viděl příliš a psychologie lidského chování mi také není úplně vzdálená. Závěrem, třetí zářivou musím dát pro dívky ve sportovních sukýnkách, pro tenisové playerky mám prostě slabost. 60% (20.04.2012)

„Limit je nebe.“ Keith je filmem fungující na lehce shakespearovské bázi příběhu Romea a Julie. Jen v tom rozdílu, že Romeo a Julie je klasikou, u které se klišé dá tolerovat. Co by kdo čekal od romantického filmu. Starou známou klasiku, kde je mladý pár, kterému nepřeje okolí nebo osud, zná snad každý, proto je relativně obtížné přijít s něčím novým. No.. Keith s tím do jisté míry přišel. Pohrál si s pravidly zajetého klišé a celý příběh je najednou koukatelnější, než kdyby to celé bylo naopak (Dlouhá cesta). Když už na to přijde, tak nemám nic proti romanťárnám s přeslazeným koncem, kdy si princ vyhlédne nemocnou princeznu a hurá žili spolu šťastně až do smrti. Taky ale nemám nic proti romanťárnám, kde tomu tak není.. Keith je filmem, který klišoidní určitě je. Taky je, ale filmem, který má něco, co jiné filmy stejného rázu nemají. A to je Keithův zvláštní projev, který si diváka určitým způsobem získá a svůj osobitý přístup. P.S. SPOILER Rakem prolezlý Keith je o něco málo lepší, než Parkinsonem děravá Láska a jiné závislosti, kterou jsem nedávno viděl. (21.02.2016)

Osobně nevím, co na tom tihle 5 a 4 hvězdičkoví hodnotitelé vidí? Jesse McCartneye jako rafinovaného otrapu s fatalisticky definovaným přístupem k životu či velice líbivou Elisabeth Harnois? Herecké výkony nejsou nikterak nadprůměrné (co se týče hlavních rolí), spíše lehce podprůměrné (všichni ostatní). Je tam dojemná pointa, dlouhé tokání a námluvy s několika nedorozuměními a zápletkou. Z odstupu je Ketih vlastně docela parchant, který je sice nadprůměrně inteligentní, ale hraje dobře na psychiku a citové vydírání, a svou fatální indispozicí, pečlivě a záměrně tajenou, nakonec vráží finální podpásovku do břicha romantického srdce až vám následně melancholie vystříkne i nosem. Osobně mám romantické komedie a lehká romantická dramata rád, ale tohle je jasné průměrné béčko (což už předesílá osoba režiséra, který se v kinematografii de facto objevil a zase zmizel), které si zuby nehty dere alespoň na pedestal kultovních a indie záležitostí. Není to špatné pokoukání, ale tahle snaha je přímo iritující. (24.02.2011)