Neporažená armáda

Je to neskutečně nacionalistické a patetické. Je to ušito horkou jehlou, herci se objeví v exteriéru jen markýrovaně stojíce před zdí se zadní projekcí. Továrníkovo salto mortale v názorech na armádu by mohlo být studijním materiálem pro nejednoho psychiatra. Ale to vše nechť vezme ďas. Uvážíme-li důvody vzniku jednoho z mála prvorepublikových propagandistických filmů, budeme nuceni mu mnohé odpustit. Navíc z filmu sálá tak neskonalá národní hrdost, že by nám ji mohli závidět i Američané. Ta hrdost je cítit i po těch mnoha dekádách, které uplynuly od doby natočení Neporažené armády. Ambivalentní je dvojexpozice Žižky. Na jednu stranu ji lze chápat jako jasné poselství žižkova národa, který se nevzdává, na stranu druhou je však do nebe volající drzost po okleštění republiky hrdě vzpomínat na neohroženého vojevůdce a především se hlásit k jeho odkazu. Ale chápu, že Bor tím mínil prvně zmiňovanou variantu. Filmařsky Neporažená armáda za mnoho nestojí, především scénář je dosti slabý, ale to zásadní, co měl splnit, plní na jedničku. Upevnil národní hrdost a svým unikátním skutečně česko - slovenským provedením podpořil i sounáležitost našich národů. Velice zajímavá je účast mladičkého Dibarbory, jehož výkon rozhodně není stoprocentní, ale o to více vynikne jeho pozdější práce, na níž je vidět, jak obrovský kus cesty v herecké profesionalizaci Dibarbora ušel. Velice dobrý je Pivec. Chtělo by se říci, že jako obvykle. Byl to jeden z mála Pražáků, který mimopražské nářečí nepojal jako jeho parodii. Boháč je jako vždy nezajímavý, opět ho zastiňují ostatní kolegové, nejen Pivec ho zcela vymazává z mizanscény. Štěpánkův generál čte slavnostní přísahu tak, že bych hrdě uchopila kvér a šla za ním do války bránit vlast. Takhle přesně má vypadat velitel. A takhle přesně má vypadat film pro národ, který byl nucen sklonit hlavu, byť byl odhodlán o ni i přijít při obraně své vlasti. Má své nepopiratelné chyby, určitě není dokonalý, ale byl jedinečný a navždy jím zůstane. (26.02.2023)

Na podruhé (a poprvé ve velice dobré kvalitě na ČT) jsem si tenhle film doslova zamilovala. Celá linie filmů s pozitivní masarykovskou propagandou je nesmírně zajímavá a je s podivem, že se dneska tak málo zná. Nadto tu máme možnost vidět v akci mladého Dibarboru a doplnit si filmografii kouzelné Evy Gerové, která podobně jako Karla Oličová hrála jen 4 léta, ale také zanechala po sobě nesmazatelnou stopu. Božena Šustrová byla o něco známější, tu snad netřeba komentovat. Šikovná blondýnka, která měla našlápnuto na velikou kariéru... (22.02.2009)

Řadím se mezi ty, kteří naivitu Neporažené armády považují za unikát:-) Premiéra v televizi po jedenasedmdesáti letech od natočení. V dnešní době může příběh hlavně v rovině vztahové působit naivně, ale do tradice prvorepublikových filmů zapadne. Naopak vtipně působí scéna, v níž Jan Aleš (Ladislav Boháč) randí se Zdenkou (Eva Gérová). Předchází jí totiž poučování od Honzova kamaráda, který u kobyly Rosinanty radí, že nejdřív „musí nabídnout něco sladkého, ale musí dát pozor, aby ho nakonec nekopla.“ A Honza následně nabízí Zdence bonbony… Ale mnohem podstatnější je vlastenecká rovina, která byla v roce, kdy byla podepsaná Mnichovská dohoda, důležitá. Už po úvodních titulcích nabíhá psaný prolog, v němž tvůrci upozorňují na tradici husitství, legií, Masarykovu, apelují na mravní hodnoty. Takže snímek oceňuji za snahu oslovit národ, a když Aleš při loučení se Zdeňkou zasalutuje, tak se pousměju naivitě, ale nevysmívám se snímku, který je rozhodně unikátní. A zajímavě zakomponované jsou ty téměř dokumentární záběry z Vojenské akademie v Hranicích, v nichž vojáci cvičí. Na hudbě se podílel Roman Blahník; Karel Hašler filmu věnoval pochod „Naši kadeti“; Proroctví ze Smetanovy Libuše zpívala členka opery Národního divadla Marie Podvalová. Námět: A.J.Urban, Vilém Brož. (17.03.2009)

Z dokumentárního životopisného filmu o Z.Š. "Všechny bitvy Zdeňka Štěpánka" jsem nabyl dojmu, že tento film nakonec snad ani díky politické situaci po Mnichovské dohodě (1938) a následné okupaci (1939) a poté i po osvobození (1945) nebyl uveden do kin... (?) Lze prosím k tomuto dílu doplnit nějaké RELEVANTNÍ informace? (20.09.2006)

Vlasť volá do zbroja. Táto silne vojnová až antipacifická propaganda je plná prvoplánovej vojnovej agilitky a pátosu. Niet preto divu, že sa postavy chovajú, ako sa chovajú - absolútne nevieryhodne, ako by im museli šepkať každé jedno slovo osobitne (hlavne to "Karpatorusů" ma rozosmialo). 80 rokov je síce riadna časová priepasť, ale ani tá nemôže mnohé ospravedlniť. A nie je to len v nastavení, ale aj v spracovaní, ktorá dýcha lacnotou - viď napr. zadné projekcie pri úplne bežných a jednoduchých statických scénach. Z hercov som bol v prvom rade zvedavý na tých slovenských a nestačil som sa diviť - Dibarbora, naša neskoršia herecká legenda bola tu len v stave zábehu a prehrávajúci prednes vyznieva úsmevne, zato o Márii Bancíkovej som ani netušil, aká to bola v mladosti kočka. Bagar a Borodáčová predviedli štandart, rovnako ako z českých hercov Štepánek. Vďaka krátkej stopáži snímok nenudí. (19.11.2018)