Most do země Terabithia

Paleta emocí bombardovala mé srdce, mou mysl, můj vnitřní pocit, můj rozum, můj sluch a mou duši s účinkem atomovky. Do Leslie jsem se zamiloval během několika sekund. Moje srdce ještě nikdy žádná holka nedokázala ukrást rychleji, ale nejlépe oblíkaný holce na světě, producentce nejkrásnějšího úsměvu pod širým nebem a majitelce očí naplněných životem až po okraj, bych uvěřil i to, že Jesus Kristus byl automobilový závodník. Má mysl se doslava nemohla dočkat až společně s Leslie a Jessem znovu a znovu navštíví Terabithii. Stačila krátká scéna ve které Jess, s Leslie a jejími rodiči malují pokoj a už mě můj vnitřní pocit šeptal "Toto si zapamatuj Pavle, až budeš mít děti, protože si budeš pamatovat, jak dát dětem radost a štěstí." Když mluvil tatínek Jesse / Robert Patrick / můj rozum mě napověděl, že dobrý člověk někdy nemusí budit okamžité sympatie. Můj sluch se při poslechu hudby dostal na svůj sluchový Mount Everst, ale nejvíce si užila má duše. Byla to právě má duše, která se sledovala příběh nastěhovaná v mých očích a v poslední části je postupně v podobě velkých a nekončících slz opouštěla. Emoční bombardování tak dosáhlo svého vrcholu, ale ani po skončení filmu nemám důvod následky bombardování odklízet. Proč ? Mám totiž zavřené oči a otevřenou mysl a můžu tak vytvořit celý svět ! (22.06.2008)

Abyste z mého hodnocení nepodlehli dojmu, že je to nějaký superfilm – ne, není, pouze se zde sešlo ohromné množství věcí, které mám rád: souboj student vs. škola, únik do světa fantazie, vyrovnávání se s životní realitou, vzletné scény podbarvené povznášející hudbou, pěkná a talentovaná mladá slečna, kterou bych chtěl mít za kamarádku atd. Režisér vše drží pohromadě v určité přijatelné míře a ač sám Maďar, dal vzniknout ukázkovému americkému bijáku. Plno velkých emocí nejlépe vynikne na velkém plátně, stejně jako mnoho neduhů: fantasy prvky nejsou implementovány příliš zdařile a když už, tak by jich nemuselo být tolik. Občas jsem měl nutkání začít si notovat „príliš veľa sentimentu“, hlavní hrdina v emotivnějších scénách dost přehrává, ale proč bych podobné malichernosti vyčítal snímku, který mě po prvních třiceti minutách chytl za srdce a až do spektakulárního finále nepustil. Navíc částečně ovlivnil můj život. Ne, že bych bezprostředně po zhlédnutí vyběhnul do přilehlého lesíku, házejíc za hlasitého výskotu po nic neušících veverkách šišky coby granáty. Ale při pohledu na strom už prostě nevidím jenom strom. Zkuste taky překročit svůj most, třeba se vám na druhé straně zalíbí. Jestli se vám zalíbí také nepohádkový a nedětsky realistický příběh o překračování podobných mostů a rizik s tím souvisejících, nemohu posoudit. Ačkoliv se mi Most do země Terabithia líbil převelice, uvědomuji si, že důvody mého nadšení pramení předně z mé povahy, o které toho díky podobným filmům začínám vědět více, než bych sám kdy dokázal zjistit. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Martinius, obscurus (01.07.2007)

Film, o kterém se zmiňovala i slavná "Anička" v dopisu prezidentovi republiky jsem si prostě nemohl nechat ujít. ____Most do země Terabithia je standartní disneyovský produkt vyprávějící o strastech dětství, rodiné pospolitosti a důležitosti bezbřehé fantazie. Žel malý outsider Jess není zrovna zajímavou postavu a jeho domácí i školní potíže působí velice vlažně a okoukaně, kterýžto nedostatek fantazijní výlety do zářné Terabithie nedovedou napravit, jelikož vše co z této bájné země skutečně uvidíme, nevypadá po výtvarné ani technické stránce příliš dobře a nabízí se škodolibá poznámka, že fantazie shází především tvůrcům. Nicméně film má jeden obrovský trumf a to Jessovu okouzlulící spolužačku Leslie stvárněnou fantastickou AnnouSophií Robb. Ona je to zářící sluníčko, kolem něhož se celý příběh točí a od kterého je težké odtrhnout zrak a s blaženým výrazem si nepředstavovat, že právě Leslie je vaší dcerou, sestrou nebo kamarádkou. I ten truhlík Jess se vedle ní úplně ztráci. AnnaSophia je jednoduše výjimečný talent a její osobní kouzlo se zároveň stává kouzlem Terabithie. Bez něj/bez ní by šlo o tuctové filmové ubožátko. ______!POZOR, ZÁSADNÍ SPOILER!______Tragickým středobodem celého snímku se pro mne nakonec stala Lesliina smrt, jíž jsem byl zasažen až příliš hluboce. S Leslie zkrátka umřel i film a oplákaval jsem ji i douho poté, co Jesse hledícího k světlým zítřkům vystřídaly titulky. Diváci odcházející ze sálu s mokrými kapesníčky se sice většinou počítají za jednu ze známek kvalitního filmu, tady ovšem tragický osud jedné převelice smypatické dívky úplně spláchnul celou tu moralistickou rodinnou báchorku z centra pozornosti. (10.11.2008)

Mno, na to, že jsem po tomhle kousku šáhl hlavně, jako po "filmu se Zooey" bych měl být daleko víc zklamaný. A to nejsem. Na druhou stranu nejsem ani nijak zvlášť nadšený. Téma dětského světa fantazie se okoukat snad ani nemůže (alespoň ne mě), spíš mi přišlo že se v tomhle ohledu klidně mohlo přitlačit na pilu. Největší problém jsem měl s hodně roztěkanou náladou filmu, včetně několika scén, které do něj skoro nepatřily (Leslieino "waltdisneyhovské" dovádění s rodiči) a koncem, který byl přes snahu o hřejivost prázdňoučký a zanechal celý filmu balancovat na hranici instantní zapomenutelnosti. Naopak naprosto nejstabilnějším pilířem byl výkon malého klučiny, Joshe Hutchersona, kterému tímhle přeju zdar v budoucích rolích. Když k tomu přidáme o něco slabší, ale stále obdivuhodný výkon AnnySophie, mátě najednou slušný důvod tenhle nenáročný, dětský filmek zkouknout. Rozhodně neublíží. 60% (28.05.2008)

Jedna z nejkrásnějších věcí na světě je dětská fantazie. Fantazie, která se v moderním světě čím dál více a rychleji vytrácí. Proto děkuji za filmy podobného námětu, kde i dospělá duše na chvíli zapomene na každodenní povinnosti.. Ne že by to byl můj případ, já si svůj kus fantazie, který se mi při dospívání zmenšil, pořádně bráním. Vždyť je krásné na pár chvil utéct do svého světa a nechat problémy v realitě. A tak jako utíkali Jess a Leslie do svého království, já každý den utíkám do světa filmu. A když mám možnost vstoupit do příběhu, jež je kouzelný jako právě Most do země Terabithia, moje srdce plesá :o) (27.02.2010)