Tobruk

Z mojej recenzie: "Kus poctivé filmařiny, která si nehraje na velkolepý Hollywood ani na vypjaté drama. „Jen“ zobrazuje několik epizod z vojenského života několika obyčejných mládenců, Čechů a Slováků, uprostřed nevlídné pouště. Marhoul sice jako scenárista hazarduje s diváckou přízní, když si dovoluje ne moc koncepční dějové odbočky, navíc vše korunuje podivně uťatým závěrem, ale jako režisér dostojí vytyčenému autorskému záměru s hrdě vztyčenou hlavou. To spolu s neokoukanými tvářemi, moderně odvedeným řemeslem a výtečným zvukovým i vizuálním podáním dělá z Tobruku solidní žánrový film." (29.08.2008)

Velmi krátce - o tomto filmu jsem dost slyšel a byl jsem zvědavý, jak si Češi dokážou poradit s takovýmto tématem. Nedokázali. Absence nějaké hlavní postavy, příšerná nuda, která se bohužel vleče téměř celým filmem a hlavně závěr, který opravdu nepotěšil, byť jsem tak nějak chápal, proč tam musí být. Tohle je pro mě Tobruk. Že vám to nedává smysl? Mně tento film taky ne… 40 %. (27.04.2013)

Ze začátku, celé dvě první třetiny jsem si říkal, že je to téměř dokonalé, ale pak najednou nastane zvrat a film se začne ubírat úplně jiným směrem, velmi zvláštním. Naprostá změna způsobu a tempa vyprávění. Hooodně dlouho mi trvalo, než jsem to přestal brát jako fatální mínus filmu. Obsazení neznámých tváří byl jednoznačný klad i přes jejich ne vždy perfektní herectví. Vadil mi Robert Nebřenský, jeho obsazení nechápu. Zezačátku film téměř postrádá jakýkoliv děj, což mi ale vůbec nevadilo. Divákovi je předkládána jedna scéna za druhou, které obvykle končí bez pointy, stmívačkou, což je ale velmi zajímavý a originální režisérský postup - očividné věci není třeba zbytečně doslovně vysvětlovat. Jde především o vykreslení atmosféry války, což se Marhoulovi podařilo na výbornou, je to skoro taková malá česká verze Mariňáka.) (08.09.2008)

Sympatické snažení v předem prohraném boji. Udělat totiž v českých podmínkách funkční, vypovídající nebo adekvátně vypadající válečný příběh se může povést jenom jedinečnému projektu, jakým byl Tmavomodrý svět. Proto se nestačím divit, že se Marhoul pustil do tak nevděčného úkolu pomocí divácky lehce nepřátelského scénáře. Přesto zůstávám spokojen. Válečná, přátelská i dusivě bezvýchodná linka fungují parádně, bezradné přešlapování bez děje, které podráží v tuzemské kinematografii často nohy napětí, v tomhle ošemetném prostředí nehrozí, takže kde je zádrhel? V tom, že ona uvěřitelnost je někdy podávaná skrz zbytečně nepochopitelné momenty typu honičky s kohoutem nebo epizodek s prostitutkou. Ve výsledku 70% posílených o dojem nečekaného překvapení. (26.10.2009)

Opravdu hodně těžké rozhodování a zase jeden z filmů, na které mi pětihvězdičková stupnice nestačí. Marhoul evidentně zvládá techniku a o válce ví dost, aby do filmu vtiskl její hrůznost a tragičnost. Už jen celkové pojetí jako epizoda z válečného života několika vojáků je mi sympatické. Jenže psaní scénáře a vedení herců už nejsou jeho silnou stránkou. Vývoj dialogů proto občas nepůsobí moc přirozeně a herci v přechodech mezi scénami někdy jakoby ráz na ráz změnili náladu z "je to v pr..." na "chvilku posedíme u táboráku." Některé scény navíc trochu maskují nedostatečný rozpočet. Problém je, že přitom film chce působit velkolepě. Takže je to přesně na hraně mezi 3 a 4. Ale za téma a šanci konečně český film trochu oživit to přece jen ocením vyšším hodnocením. BTW román Rudý odznak odvahy byl už dvakrát zfilmován, verzi z roku 1974 jsem tuším dokonce kdysi viděl v televizi. (13.09.2008)