Tobruk

Ambiciózní projekt ryze českého válečného velkofilmu se Václavu Marhoulovi podařilo nejen realizovat, ale dokonce i naplnit. Vizuálně skutečně působivý snímek stylizovaný do světlých odstínů, opravdu nádherná kamera pana Smutného, neokoukané herecké tváře (třeba s Robertem Nebřenským jsem měl zpočátku problémy mu jeho postavu uvěřit, po příjezdu do Tobruku už jsem mu ale věřil všechno...), pokus o silný protiválečný příběh spíše ve stylu Remarqueova Na západní frontě klid než americké linie novodobých válečných velkoprodukcí (nejvíce se ale, alespoň vizuálně, podobá dnes polozapomenutému normalizačnímu filmu Zdeňka Brynycha Oáza)... Marhoul přibližuje válku jinak - nedramatičnost a nedějovost neustálého čekání (v tom se blíží Mendesovu Mariňákovi, je však otázkou, na kolik je to spíše z nouze ctnost, neboť několikanásobně menší rozpočet oproti západním produkcím nedává v podstatě Marhoulovi jinou možnost, než vyhnout se iniciování velkolepých bitevních scén a obrazů s větším množstvím komparzu, jeho řešení, jak natočit velkolepý, a ne z podstaty rozpočtu komorní válečný film, je vlastně geniální...), jen občas proložená silnou naturalistickou momentkou (voják znetvořený po dopadu granátu, popravování zajatce, rozkládající se tělo atd.), absence patosu, který jinak zapleveluje tematicky podobně laděné filmy, spíše ticho a občasný expresivní slovník hrdinů než frenetická válečná vřava, silná zvuková a hudební složka, která je doplněna vizuální poetizací africké scenérie (kouř zakrývající slunce, pohybující se mraky, západ slunce...) a ač inspirováni románem Stephnea Cranea z americké občanské války, jsou filmoví vojáci jako jedni z nás... Skutečná poklona československým válečným hrdinům, o kterých se v obecném povědomí prakticky neví... Václavu Marhoulovi se podařilo (narozdíl třeba od Jana Svěráka) našim neznámým vojínům postavit filmový pomník... /// Podobné filmy: Tmavomodrý svět, Nebeští jezdci, Tobruk, Bitva u El Alameinu, Sahara, Sahara (14.09.2008)

jo, tak timhle to je potvrzene. Češi umí tocit jen valecne filmy (tyka se to soucasnosti), vse ostatni je odpadova stoka... Takze, jak uz sem vlastne rekl, Tobruk je skvely film. Vsechna cest rezisere. Dokazal jste nadherne temer (opravdu mi to tak pripadalo, hlavne kdyz na zacatku napsali, ze je cely pribeh i postavy smyslene) alegoricky vykreslit nesmyslnost valky, rasismu, nenavisti i pratelstvi. film je hodne realisticky, spinavy, suchy (vzil sem se do jejich situace a pak sem musel rychle vypit pul litru + myslet na neco vtipne), take brutalni (scena s utrzenymi nohama je fakt skareda, a to se my zrovna ten harmonikar libil), mnohem vic brutalnejsi nez vetsina americkych popcornů, opravud cesi tohle umeji krasne vykreslit, za to americke flaky mi prijdou casto sterilni. takze prvni polovina jeste nudnejsi, chvili sem si musel zvykat na ceske hlasy (holt ja americke flaky pres to vsechno rad), chvili mi prichazeli srandovni, arabka byla hnusna, ale pak od sceny plujicich lodi, nad kterymi preletavali ochranne letadla film nabral neskutecne grady a to chvilkove odlouceni Pospichala, ticho pouste zpusobujici silenstvi (teda tam byla boure ale..) bylo zakomponovano do deje velice dobre. A konec me trochu prekvapil. Cekal sem ho jemne pozitivnejsi. Ale pak kdyz sem nad tim rozmyslel, tenhle dokonale sedel do Marhoulovy myslenky - deticky, nehrajte si se zbranemi, mohli byste si ublizit. Doufam, ze jednou zavladne mir PS: po filmu sem sedl ke compu a zacal hrat strilecku.. Vydrzel sem ji hrat jen chvliku, po Tobruku mi bylo pri zabijeni tak zle, ze sem proste nemoh.. Ovsem, sem zkazeny prilis, tenhle stav vydrzel jen par hodin :-(( PPS: soundtrack byl take skvely, arabska hudba k tem nehostinnym pustinam padla jak ulita, co nepadlo, byli lide v kine kolem mne. jejich smich v naprosto nevhodnych okamzicih vypovida o inteligenci dnesni mladeze (13.11.2009)

Opravdu hodně těžké rozhodování a zase jeden z filmů, na které mi pětihvězdičková stupnice nestačí. Marhoul evidentně zvládá techniku a o válce ví dost, aby do filmu vtiskl její hrůznost a tragičnost. Už jen celkové pojetí jako epizoda z válečného života několika vojáků je mi sympatické. Jenže psaní scénáře a vedení herců už nejsou jeho silnou stránkou. Vývoj dialogů proto občas nepůsobí moc přirozeně a herci v přechodech mezi scénami někdy jakoby ráz na ráz změnili náladu z "je to v pr..." na "chvilku posedíme u táboráku." Některé scény navíc trochu maskují nedostatečný rozpočet. Problém je, že přitom film chce působit velkolepě. Takže je to přesně na hraně mezi 3 a 4. Ale za téma a šanci konečně český film trochu oživit to přece jen ocením vyšším hodnocením. BTW román Rudý odznak odvahy byl už dvakrát zfilmován, verzi z roku 1974 jsem tuším dokonce kdysi viděl v televizi. (13.09.2008)

První pokus jsem podnikla 16.5.2014. Tehdy jsem film po chvíli vypnula. Jak se zdá, ten správný okamřik nastal až letos. Ocenila sjem, že nejšlo ani o přehlídku zbraní ani o detailní záběry rozstřílených lidských těl. Bylo tam mnohem víc psycholigie, bať ne zcela dotažené do konce. Věřím tomu, že velkou část ve válce zabíralo i čekání a snaha zabít nudu. (16.05.2014)

Velmi krátce - o tomto filmu jsem dost slyšel a byl jsem zvědavý, jak si Češi dokážou poradit s takovýmto tématem. Nedokázali. Absence nějaké hlavní postavy, příšerná nuda, která se bohužel vleče téměř celým filmem a hlavně závěr, který opravdu nepotěšil, byť jsem tak nějak chápal, proč tam musí být. Tohle je pro mě Tobruk. Že vám to nedává smysl? Mně tento film taky ne… 40 %. (27.04.2013)