Dotkni se ohně

Snimek s intenzivni atmosferou, uhrancive tonovanymi scenami, podrtzenymi vynikajicim soundtrackem - jednou mrazivym, podruhe africky pritulnym. Promyslena kompozice scen, stridajici zabery rasoveho utlaku s laskovne uklidnujicimi, smirlive narativnimi i akcne napinavymi. Mene slov a vice prostoru pro obraz a hudebni podklad tyto dojmy umocnuje, ovsem presto se nelze zbavit pachuti, ze velmi slibne naslapnuty pribeh vlastne az tak uzasny neni a prechod z peripetie do katatarze "vysvetlujice-osvetove", se tak trochu nezdaril. I presto, poselstvi ve finale ma svoji hloubku a celkove Dotkni se ohne zanecha v divakovi dojem. V nekom silnejsi, v onom slabsi, ale zanecha. (22.01.2007)

Trocha som sklamaný, pretože som čakal niečo silnejšie aj keď je to pekná dráma podľa skutočnej udalosti. Nie je to zle natočené, no niečo mi tam dosť vadilo. Neplynulo mi to tak ako som si predstavoval. Herecky si to udržuje úroveň, no od Tima Robbinsa som čakal viac. Chvíľami to bolo mierne zmetené. U mňa je to pekný priemer. 60% (04.07.2008)

The spark that ignites us, unites us. Někteří režiséři by se neměli pouštět do závažných témat, které jsou v součastnosti v kurzu. Phillipe Noyce je jedním z nich. Oceňuji to, že všechny složky v tom filmu jsou záměrně "low", od vyprávění sloužící kamery po umírněnou režii až k podehrávání herců na všech frontách, takže Dotkni se ohně má daleko k sentimentu, patosu či kýči, ale s tak debilním scénářem, v němž je vše černobílé, to na víc než průměrné hodnocení nevystačí. V podstatě se mi jenom potvrdilo, že Phillipe Noyce je režisér, který nezvládá udržovat diváka v napětí po celou dobu filmu a skutečný drajv je cítit až v samotném závěru (Úplné bezvětří, Vysoká hra patriotů, Někdo se dívá... a teď i Dotkni se ohně). Ve výsledku další z řady ambiciózních filmů o JAR, který obdobně jako Poslední skotský král dojel na tradiční thrillerovou výstavbu, s nefungující dvojkou Luke-Robbins a s předvídatelností od začátku do (nezvládnutého) konce. (08.04.2007)

Určite sa z toho námetu dalo vyťažiť viac,ale ináč to nie je zlý film.Apartheid určite nebola dobrá vec,na hony vzdialený od demokracie.Trochu smutný a trochu šokujúci film.Tri milióny bielych a 22 miliónov čiernych.Ale už koncom osemdesiatich rokov bolo vidieť,že apartheid nemôže dlho vydržať.Padol v roku 1991.Černošské ghettta bez elektriny,bez vody,bez kanalizácie.Je to skutočný príbeh z Juhoafrickej republiky.Obyčajná černošská rodina,muž spácha teroristický čin,následne zatknutie,mučenie atď.Dal by sa nazvať politická dráma.Hodne silný príbeh. (29.05.2010)

Čekání na dobrý film o Africe pokračuje. Nejprve to dobré. Robbinsovo podání búrského fízla nepostrádá to, co zbytek filmu - tu dávku neurčitosti, autenticity, která uděluje divákovi podnět se nad situací postavy a kontextem příběhu trochu samostatně zamyslet. To samé nelze tvrdit o postavě jeho protivníka, hlavní postavě příběhu, Patricku Chamusso, která trpí neobratným scénáristickým lakováním na růžovo. Úkol vyvážit pro západní diváctvo figuru vykazující všechny atributy teroristy vyžaduje delikátnost, jíž scénáristka Shawn Slovo, dcera Joe Slovo [jihoafrický aktivista, dlouholetý vůdce jihoafrické komunistické strany] naneštěstí nevládne. Kromě celkem nevýrazné režie Phillipa Noyce, jehož laxnost by eventuálně omlouvalo snad jen pozdní zjištění, do jaké šlamastyky se angažmá ve filmu dostal, si výtky zaslouží především autorská zbabělost podat osvobozenecký boj se všemi temnými odstíny odhodlání k teroru - prostě takový, jaký určitě je. Podán takto film vyznívá pitomně a vylhaně i v těch aspektech, kdy možná není. Kdybych se dvě hodiny nepotýkal s pocitem, že mě někdo propagandisticky prcá, asi bych se nudil ještě víc. (12.01.2013)