Sněhový dort

I přes krásně napsaný příběh, film bezpochyby stojí na hereckých výkonech všech zúčastněných. Stěžejní je intro Emily Hampshire, bez kterého by zbytek filmu neměl ani zdaleka takovou sílu a kouzlo. Sigourney a Alan Rickman byli vlastně prvotní důvod, proč jsem se o Snow cake vůbec začal zájímat a skutečně nezklamali .. je to jejich koncert. Carrie-Anne Moss se konečně zbavila chladné image Trinity a moc jí to sluší. Na soundtracku mimo jiné potěšili Stereophonics. (02.03.2008)

Těžko se mi to hodnotí, nakonec jsem se rozhodla pro "slabé 4". Byl to nádherný příběh se skvělým hereckým výkonem Alana Rickmana a Sigourney Weaver. Pro mě to bylo perfektamundo, až na pár maličkostí, které mi ale požitek z filmu nezkazili. "Sněhový dort - opravdu zajímavé" Ano, film je zajímavý, může se zdát, že je autismus a nehody a ztrápení lidé ohrané téma, ale v podání ztrápeného Alana a autistické Sigourney to ohrané není. (16.10.2010)

V dobách, kdy Sigourney Weaver hrála ve Vetřelci, bych nevěřila, že dokáže něco takového a hlavně takovým způsobem. Všichni, co padají na zadnici z údajného dobrého výkonu šmíráka DiCapria ve filmu Co žere Gilberta Grapea, by se měli podívat na výkon Sigourney Weaver ve Sněhovém dortu. Ale možná raději ne, přišli by o iluze, že DiCaprio je herec. Sněhový dort dělí od naprosté špičky jen malý kousek, dokonce i tu obehranou písničku retardované osoby v rodině pojal zcela nově. Možná mi chyběly přesvědčivější výkony ve vedlejších rolích, možná mi chyběl větší prostor pro Vivienne, které Hampshire dala neskonalou energii. (26.12.2011)

Mohl by to být i hezky natočený příběh, kdyby tam nebyla ta hrozná role Lindy. Asi měla udělat film zajímavějším, ale v mých očích ho naopak jen sráží. Takhle, že se chová autista? zahraná a napsaná role to byla příšerně. Sigourney Weaver hrála něco mezi postiženou, slepou a zhulenou postavu. Jinak příběh Alexe celkem zajímavý. Každý člověk někdy chybuje a když uzná chybu, tak je na místě i odpuštění. Měl jsem chuť dát jen **, nakonec dám slabší 3. 55% (05.09.2010)

Vynikající Alan Rickman a snaživá Sigourney Weaver v pomalu plynoucím, přesto podmanivém dramatu o lidských osudech, o bolesti, o hledání rovnováhy, o usmíření i porozumění. Na první pohled možná chladný jako sníh, a občas rozpačitý stejně jako reakce lidí na chování těch odlišných, ale současně plný velmi silných emocí, někdy otevřených, někdy ukrytých pod povrchem a jen občas probleskujících na povrch jako ty vločky, se kterými si hraje Linda. Poklidné , přesto silné, s několika hodně působivými okamžiky a řadou zdánlivě prázdných tichých míst, z nichž některé na mě zapůsobily obzvlášt mocně. Jeden z filmů, který sice nedosáhne na vrchol, přesto mi několikrát zahrál na city, dokázal se mnou velmi dobře komunikovat, něco mi říci i něco připomenout. "Jako cenu má chvíle?" (06.12.2014)